Vydavatel: vlastní nákladTyp vydání: digitální release
Země: Česká republika, Přibyslav
Datum vydání: leden 2013
Žánr: Death/Thrash metal
Počet skladeb: 9
Celkový čas: 35:57
Tracklist:
01. Never Say Never (3:42)
02. Dirty Money (3:34)
03. Vatican (4:03)
04. Bedlam (4:09)
05. Daemon (2:57)
06. Fire And Brimstone (4:57)
07. Thrashing (4:17)
08. Fucking Day (4:15)
09. I Hate Lies (4:03)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současní členové:
Pavel – kytara
Tomáš – zpěv, kytara
Mojza – baskytara
Martin – bicí
Diskografie:
Never Say Never (2013)
I Love You (2000)
Bůh tě hledá (1998)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tentokrát si představíme album pocházející z našich končin. Někteří z vás možná kapelu ZODIAC znají. Buď díky předchozím dvěma deskám nebo ještě pod starším názvem CHRCHOL. Tato parta z Přibyslavi se na současný název přejmenovala v roce 1998 a vydala dvě nahrávky. Poté však následovala skoro třináctiletá odmlka, aby nakonec povstali jako bájný Fénix v pozměněné sestavě, přístupu a s novou plackou příznačně nazvanou Never Say Never. Tu kluci vydali formou digitálního release a nabízejí ho k bezplatnému stažení na svých webových stránkách, a to jak v běžném hudebním formátu mp3, tak i v méně obvyklém bezeztrátovém flacu, což s povděkem kvituji. I když jsem neslyšel předchozí tvorbu, o tomto počinu se dá opravdu hovořit jako o „debutu“, takže jdeme na věc. Devět skladeb v celkovém čase necelých 40 minut vypadá (nebo možná spíš zní) podle mě takto.
Přesto, že se ZODIAC žánrově prezentují jako death/thrash byl jsem překvapen hned úvodním a zároveň i titulním songem alba. Opomenu-li filmový sampl obsahující člověka, jenž nemá radost z toho, co mu dotyční dělají, vypadl na mne spíše metalcorový song. Především kytarovým riffem a vůbec zvukem šestistrunky. Mojza však rozvibroval veškeré mé vnitřnosti skvěle nazvučenou baskytarou, která je dobře slyšitelná i na zbytku desky. Tomášův growl jakoby v sobě mísil i trochu blackařského skřeta a první čtyři minuty novinky posouval do další dimenze. Skladba Never Say Never je však taky jedinou, která se trochu vymyká zařazení do kombinace žánrů uvedených v hlavičce tohoto článku.
Většina písní se žene středním tempem, které odpovídá začátku devadesátých let a tvorbě Peacevillské trojky. Především, jak jsem se dočetl v jiné recenzi (a musím souhlasit), PARADISE LOST. K této legendě nahrává i sólová kytara, která skoro jako by plnila funkci druhého hlasu. ZODIAC však znějí tvrději s níže položeným laděním, vokálem Tomáše, který svůj hluboký growl prolíná skřeky a hlavně screamem, nehledě na výstřelky do světa thrashe. Ovšem musím říct, že naťuknuté střední tempo, je mým největším (a vlastně i jediným) problémem s nahrávkou. Mé hudební cítění není na takovou věc příliš zvyklé a postrádá častější změny tempa, rychlosti kytar nebo perkusí, ať už jakýmkoli směrem. Tento malý nedostatek budiž odpuštěn a já si s chutí smlsnul na skladbách Daemon a Thrashing. To jsou moji největší favoriti. Píseň Daemon je uvedena dalším zvukovým samplem a vzápětí jsem pochopil slova „the evil is free“. Peklem smrdící nářez vedený šílenou hrou bubeníka, thrashovými kytarami a pomalu síru plivající ďábel za mikrofonem. Tohle je přesně ten typ skladby, který pod pódiem dokáže rozpoutat Armagedon a z vašich chodidel (pokud nemáte steelky) nadělat kachní ploutve. A když se nějaký song jmenuje Thrashing, tak je pravděpodobné zbytečné dělat hlubší rozbor. A jestli máte hodně špatný den, pak Fucking Day bezpochyby přispěje k tomu, abyste se z tohoto srabu dostali. Na závěr už jen kytarový koncert I Hate Lies. Ale už stačí, nechci prozrazovat víc, protože přibyslavskou partu byste si měli poslechnout především sami.
Jsou kapely, které po pěti letech od poslední nahrávky vydají paskvil, který buď recenze rozcupují nebo nechají zcela bez povšimnutí. ZODIAC patří ale mezi kapely, které se po velmi dlouhé odmlce vrátili s něčím, co dokáže posluchače chytit a přivést do varu. Nahrávka šlape jako parní lokomotiva po generální opravě. Žádná část tohoto stroje nezadrhává, všechny díly do sebe zapadají a cestujícím nabízí skutečný požitek. A i když mi občas nevyhovuje rychlost jízdy, nemění to nic na kvalitě a zcela jednoznačně zasloužené známce. K tomu všemu ZODIAC v pětatřiceti minutách potvrdili starou známou věc: Nikdy neříkej nikdy.
HODNOCENÍ: 8,5/10
Žádné komentáře:
Okomentovat