Vydavatel: M & O Music
Země: Francie, Nice
Datum vydání: 3. prosinec 2012
Žánr: Melodic Death metal
Producent: Willdric Lievin
Počet skladeb: 9
Celkový čas: 39:59
Tracklist:
01. Intro (Walk Alone) (2:06)
02. Lies And Hypocrisy (5:25)
03. Betrayal (7:00)
04. Last Judgement (3:28)
05. Sacrament (3:52)
06. Northern Star (4:01)
07. Pendact (4:51)
08. Day Of War (5:16)
09. Silent Nightmare (4:00)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současní členové:
Jonathan „Jukka“ Rossetto – zpěv, kytara
Jonathan „John Reaper“ Andreu – kytara, doprovodný zpěv
Valerian „Valer“ Fourmy – baskytara, doprovodný zpěv
Antoine Vialatte – bicí
Diskografie:
The Silent Nightmare (2012)
Days Of War (LP) (2013)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Snad každý se mnou bude souhlasit, když řeknu, že rok 2012 byl na novou muziku hodně štědrý, a to i do kvality nahrávek. Chtěl bych se tedy ještě na loňský rok trochu podívat a představit vám novinku francouzské melodeath skupiny PENDACT. Kapela vznikla již v roce 2006, ale její druhé zrození sahá do roku 2010, kdy se objevila v nové nynější sestavě. Současná čtveřice se následujícího jara zavřela do studia s producentem Willdricem Levinem (FAIRYLAND, HAMKA, ANTHROPIA) a společně stvořili debutové album Days Of War. To vyšlo u labelu M & O Records 3. prosince 2012 a je předmětem této recenze.
Nahrávka začíná dvouminutovým instrumentálním intrem, které je vcelku příjemným atmosférickým počinem stojícím na kytarách. První plnohodnotná skladba, Lies And Hypocrisy, však ve mně začala budit rodícsmíšené pocity. I když jsem věděl, že PENDACT hrají melodeath inspirovaný Skandinávií, na tak silnou podobnost s CHILDREN OF BODOM mě to nepřipravilo. Riffy, „souboje“ mezi klávesami a kytarami, našlapanými bicími a chraplavý vokál zpěváka Jukky, který použil stejný hlasový efekt jako Alexi. Řekl jsem si budiž, jedná se o debutující kapelu, takže se dají jisté podobnosti pochopit a snad deska nabídne i nějaké podpisy PENDACT.
Avšak ve čtyřiceti minutách a devíti skladbách (včetně intra) jsem moc originality a nápadů nenašel. Během každé písně jsem slyšel hlavně vlivy kapely, které jsou bez pochyby zakořeněny především ve zmíněné finské partě. Hlavu si lámu i se skladbou Betreyal. V její polovině totiž kapela přestane hrát, ticho, střih, nový začátek a prakticky nová skladba (tato druhá půlka je také spíš instrumentální záležitost). S něčím takovým jsem se nesetkal. Maximálně ve skladbě Kirisute Gomen od TRIVIUM, ale v jejich případě to mělo zcela jiný účel, formu a také to jinak fungovalo. Pravda, že recenzi jsem začal spíše negativně než cokoli jiného. Ale byl to účel, protože tyto věci mě na desce zarazili nejvíce. Přesto je tu několik důvodů, za co kapelu pochválit a Days Of War doporučit.
Uznávám, že mě osobně příliš nevoní taková podobnost s finskými kapelami. Na druhou stranu pocházejí PENDACT z jižní Francie, z města Nice, které sousedí s Monacem. A fakt, že přesto dokážou zahrát melodeath metalové songy, které lze lehce zaměnit s těmi finskými, je obdivuhodný. Nízko naladěné kytary s ostrými riffy, dobře čitelná basová linka mající tendenci rozvibrovat vám hlavu, bubeníkova hra ve velmi příjemném tempu, ale nijak jednolitém. Toto a k tomu opravdu vkusná a dobře zařazená sóla, plus navíc „battly“ mezi klávesami a kytarou (to mají Finové moc rádi). Za všechny bych jmenoval písně Northern Stars či Pendact (ten obsahuje i jisté náznaky folku). I když je tato záměna se severskou hudbou víc než příjemná – navíc Francie v poslední době opravdu metalově roste – jaký je vlastně podpis kapely PENDACT? Osobně bych to viděl v kombinaci melodického deathu a občasného přechodu k metalcoru. Pravda, že to není třeba slyšet na první nebo pátý poslech, ale později se to dá poznat například v poslední písni Silent Nightmare.
Co říci na závěr. K desce Days Of War, jejím stavbám a zvuku jsem si musel hledat vztah trochu déle. Vůbec ke kapele PENDACT a jejímu stylu mne vedla klikatější cesta než tomu bývá u jiných. Nicméně nakonec je musím přijmout za své. Možná za nimi nebude stát celá „Hate Crew“, ale fronty na lístky by se mohli (a měli) tvořit tak nebo tak.
HODNOCENÍ: 7/10
Žádné komentáře:
Okomentovat