METALOVÉ ŽÁNRY: Black metal

Black metal je hudební styl, subkultura metalu, která vznikla v polovině 80. let 20. století. Je podobný death metalu, ale je to daleko intenzivnější hudební žánr. Námětem black metalu je hlavně temnota, misantropie, často rozebírá stinné stránky lidské historie. I když mnoho kapel používá ve svých textech satanismus jako téma, jde spíše o metaforické vyjádření, které pramení z nenávisti vůči náboženstvím, církvím a jiným, z jejich pohledu pochybným hodnotám.

CHARAKTERISTIKA

corpse paint

Zatímco u death metalu se někdy používá podlaďení kytary o jeden až dva tóny (dominuje technika hry před melodikou), u black metalu je častější klasické ladění (dominuje melodika, snaha o minimalistické podání). Typickým rysem pro tento hudební žánr je zkreslený, chraplavý vokál - murmur, screaming a taky growling, jehož účelem je docílení děsivé atmosféry, evokující válečné pohanské zpěvy, jež měly původně za cíl zastrašení nepřítele. Někdy se setkáváme se složením kapely bez baskytary, pouze s jednou nebo dvěma elektrickými kytarami. Kromě klasického nástrojového obsazení (old school black metal), jsou od počátku devadesátých let často používaným nástrojem klávesy, případně zvukové vzorky (samply), dotvářející temnou atmosféru.

U kytar převažuje použití tzv. silových akordů powerchords. První kytarista, který je použil, byl Tony Iommi z BLACK SABBATH (výrazně u písně Black Sabbath). Časté je použití chromatických tónů posunutých dolů nebo nahoru o půltóny, vytvářející tónicky neklidnou atmosféru (běžné rysy tritonových intervalů). Zde je také odklon od již zavedené stupnice z důvodů větších disonancí („odpor“) zvuku, tak jako u harmonických tónů. Vzácné je využití kytarových sól, na rozdíl od heavy a power metalu.

U bicí se používá double bass, blast beat, a D-beat bubnování. Tím se vytvoří velmi jednoduchá a působivá hudba. V některých případech mohou mít bicí v hudbě menší úlohu. Mnohdy jen doprovázejí velmi holými a prázdnými tóny - využívá se zvláště pro vytvoření atmosféry black metalu. Zde jistě budou mít mnohé skupiny výhrady, zvláště v některých pasážích skladeb. Některé umělci, zejména ti sóloví, využívají umělé bubenické zařízení namísto lidského bubeníka.

Co se týče zpěvu, je zde zřetelný tvrdý (harsh) styl vokálů , často velmi hrdelní skřehot (murmur, growling) nebo vysoký intenzivní vřískot (screaming). Vokál současně doplňuje hudbu svou dramatickou podstatou zkreslení. Některé skupiny, zvláště v symfonickém black metalu, vkládají do písní tradiční vokály, často uváděné jako 'čisté' vokály. Také některé blackmetalové skupiny, jako je ARCTURUS, používají 'čisté' vokály pro všechny písně. Často se využívá efektu ozvěny hlasu k vytvoření hudby více plné a atmosférické. Stejně jako gregoriánský chorál jsou některé blackmetalové písně doplněny o ženský nebo mužský pěvecký sbor.

duo DARKTHRONE

V textech klade black metal velký důraz na odpor proti křesťanství (satanismus, pohanství, okultismus). Texty často zmiňují zimu, temnotu, lesy a jiné přírodní elementy. Dále mohou opěvovat folklór a historii těchto zemí. Texty se zabývají spíše temnými stránkami života, včetně války, misantropie, bídy a násilí. Mohou být také inspirovány světem fantasy. Zejména se mnoho skupin zaměřuje na fiktivní kontinent Středozemě od J. R. R. Tolkiena, např. rakouská skupina SUMMONING, či norský BURZUM. Jiné skupiny si mnohdy vytváří své vlastní smyšlené říše. Například určité písně od skupiny IMMORTAL vyobrazují imaginární království nazvané Blashyrkh. BAL-SAGOTH si také vytváří své vlastní fantasy příběhy, které jsou inspirovány spisovateli Robert E. Howardem a H. P. Lovecraftem.

Využívá se struktura písní, která často postrádá veršování i refrén, a obsahuje dlouhé a opakující se instrumentální pasáže s menším využitím vokálů než v jiných stylech metalu. Rychlý rytmus, většinou v celém taktu, někdy v tříčtvrťovém se střídá s klidnějšími pasážemi. Příležitostně se využívají elektronické klávesy, někdy i cembala, housle, varhany a pěvecké soubory. Tyto nástroje dávají hudbě orchestrální nebo chrámovou atmosféru. Některé skupiny mají sklon k častému používání kláves, kterých využívají jako hlavní nástroj. Obvykle jsou skupiny používající klávesy označovány jako symfonický black metal. Některé skupiny, jako je například DIMMU BORGIR, nahrávají svá alba se symfonickými orchestry. Někdy je úmyslně vytvářena technicky velmi chudá hudba. Tento efekt demonstruje album Transilvanian Hunger od skupiny DARKTHRONE.

artwork Opus Nocturne (1994) kapely MARDUK

Na rozdíl od jiných žánrů mnoho blackmetalových skupin nevystupuje na živo. Jedná se převážně o jednočlenné skupiny, které si vybraly kariéru bez živých vystupování. Mezi jejich přední zástupce patří BURZUM a XASTHUR. Nicméně jiné jedno- nebo dvoučlenné skupiny (SATYRICON, NARGAROTH, SATANIC WARMASTER) účinkují často spolu s jinými hudebníky na živých vystoupeních. Živá vystoupení jsou často obohacena o divadelní techniky a jevištní rekvizity anebo ohnivou show v podobě plivání ohně. Skupiny MAYHEM, GORGOROTH, CRADLE OF FILTH jsou velmi proslulé ve svých groteskních a kontroverzních jevištních show. Mnoho hudebníků si osvojilo neo-medieval (napodobující středověk) styl oblékání, který může obsahovat kožené oblečení, bodce, otrokářskou výbavu, erby a zbraně. Mnoho hudebníků používá přezdívky, často inspirované mytologií nebo folklórem (například Bård Eithun ze skupiny EMPEROR se sám označil jako Faust). Obaly alb bývají atmosférické nebo zobrazují přírodní či fantastické krajiny (album Filosofem od skupiny BURZUM, album In The Nightside Eclipse od skupiny EMPEROR), zatímco jiné skupiny používají motivy násilí, sexuálních zvrhlostí nebo obrazových výjevů (album Opus Nocturne od skupiny MARDUK). Velmi běžné jsou i satanistické motivy, například obrácené pentagramy nebo obrácené kříže. Jedním z největších rysů blackmetalového image je líčení corpsepaint (tj. napodobující mrtvolu) nebo warpaint černý a bílý makeup (tj. napodobující obličejové válečné barvy pohanských válečníků, majících zastrašit nepřítele v průběhu bitvy), někdy s falešnou krví,inspirované skupinou KISS.

K důležitým podžánrům black metalu patří ambient black metal neboli atmosférický black metal. Ten se vyznačuje kombinací typického black metalu a ambient metalu či dark ambientu. Hraje se na elektrickou kytaru, syntezátory a klávesy v „atmosférickém“ stylu za použití dozvuku. Druhým důležitým substylem je symfonický black metal. Ten míchá black s orchestrálními nebo jinými klasickými nástroji (klávesy, žesťové nástroje…). V symphonic black metalu se může objevit i ženský vokál. Mezi takové kapely patří například EMPEROR nebo DIMMU BORGIR.

KOŘENY A HISTORIE

cover desky Black Metal skupiny VENOM

Založení názvu tohoto hudebního stylu se přiznává kapele VENOM, konkrétně albu Black Metal z roku 1982. Texty a obrazy na albu se zaměřili na antikřesťanská a satanistická témata víc než jakákoli deska předtím. Jejich hudba byla rychlá, v produkci nevyhlazená a s chraplavými či vrčivými vokály. Členové VENOM taktéž přijali pseudonymy, jež se stalo rozšířenou praxí mezi black metalovými hudebníky.

Dánští MERCYFUL FATE se staly velice vlivnými, když předvedli satanské obrazy a epickým psaním písní i progresivním muzikantstvím na EP Mercyful Fate a klasických albech Melissa a Don´t Break The Oath. Zpěvák King Diamond (vlastním jménem Kim Bendix Petersen) nosil na stage make-up, což se stalo inspirací pro druhou vlnu k nošení corpse paintu.

MERCYFUL FATE a skladba Nuns Have No Fun (1982):

Další důležitou kapelou pro black metal byla švédská skupina BATHORY, vedena Thomasem Forsbergem (pod pseudonymem Quorthon). Nejenom, že hudba BATHORY byla temná, rychlá, hodně zkreslená a s antikřesťanskými texty a fantazií, Quorthon byl také prvním, který použil „ječivé“ vokály, které se staly definicí black metalu. Kapela hrála tímto stylem na svých prvních čtyřech albech: Bathory (1984), The Return OF Darkness And Evil (1985), Under The Sign Of Black Mark (1987) a Blood Fire Death (1988). S Blood Fire Death a následujícími dvěma deskami, Hammerheart a Twilight Of The Gods, dali BATHORY základy stylu, který se stal známý jako Viking metal.

Quorthon, zpěvák BATHORY

Mezi další umělce považované za součást tohoto hnutí patří HELLHAMMER a CELTIC FROST (Švýcarsko), KREATOR, SODOM a DESTRUCTION (Německo), BULLLDOZER a DEATH SS (Itálie), jejichž zpěvák Steve Sylvester byl členem Ordo Templi Orientis.

V době vydání desky Under The Sign Of The Black Mark skupiny BATHORY, byl tento počin považován za death metalovou nahrávku. V pátém vydání časopisu Slayer, napsal Medalion, že „poslední móda black/satanistických kapel se zdá být u konce“, tradice pokračovala několika kapelami jako INCUBUS a MORBID ANGEL (USA), SABBAT (Velká Británie), TORMENTOR (Maďarsko) a SARCÓFAGO (Brazílie.) O rok dříve vznikla Norská black metalová scéna, vyšly důležité nahrávky ROOT a MASTER´S HAMMER (Československo), VON (USA), BLASPHEMY (Kanada), ROTTING CHRIST (Řecko) a SAMAEL (Švýcarsko). V severoevropských zemích se kapely začaly odvolávat buď na výše zmíněné skupiny nebo ty z první vlny. Ve Švédsku je tím myšleno MARDUK, DISSECTION, NIFELHEIM a ABRUPTUM. Ve Finsku vznikla scéna, která míchala black metal s prvky death metalu a grindcoru; sem patří BEHERIT, ARCHGOAT a IMPALED NAZARENE. V této době se v USA objevily skupiny jako DEMONCY a PROFANATICA. Během tohoto období byl americký a švédský death metal více populární mezi fanoušky extrémního metalu.

Z českých blackmetalových kapel můžeme zmínit např. MASTER´S HAMMER, ROOT (druhá polovina osmdesátých let), TÖRR, kteří však stále tvrdí, že hrají „jen o něco tvrdší rock'n'roll“, či již neexistující kapelu RITUAL, dále potom ENOCHIAN, MANIAC BUTCHER, INFERNAL HERETIC nebo třeba MORRIOR.

Druhá vlna black metalu ale zahrnuje především Norský black metal. A z důvodu jeho relativní izolovanosti jako samostatné scény a především větší problematiku, jsme norskému blacku vymezili vlastní kapitolu nazvanou Norwegian black metal.

Skladba War (1996) české skupiny DARK STORM: