Můj (nejspíš) poslední příspěvek

Jistě jste si všimli, že aktivita této stránky v poslední době značně pokulhává, a tak bych mohl jednoduše napsat, že končím činnost ohledně blogu HMH, ale jelikož to mám jaksi v povaze, dovolte, abych se rozloučil poněkud sentimentálním způsobem a nudil vás vyléváním svého srdce. Důvod je prostý: byť blog existuje něco málo přes rok, tak i přes nevelký vliv je pro mě velmi osobní záležitostí.

Nechci se příliš šířit o důvodech, které mě nutí práci ukončit. Snad ale bude stačit, že vnějších okolností je na mě příliš mnoho a dál už nemůžu psát, i kdybych velmi rád. Bavila mě spolupráce s kapelami, podporovat jejich tvorbu, pozorovat vývoj, byť většina komunikace probíhala pouze skrze možnosti internetu. Stejně tak mě přinášet články ať už jejich obsah byl o chystaném albu nebo se jednalo o rozloučení s předčasně zemřelými muzikanty. A to je také věc, která mě držela a v posledních dnech bránila tomu, abych všechno zastavil. (Pokud by se ale mezi vámi našel někdo, kdo by měl zájem o převzetí HMH, dejte mi vědět skrze fb profil blogu).

Je dost dobře možné, že ve chvíli, kdy se mi podaří věci, které mě tlačí jako kámen v botě, urovnat, tak se ke psaní vrátím. Inu, jeden nikdy neví. Nicméně v tuhle chvíli mi nezbývá než se vrátit do pozice pasivního posluchače. I tak, je ale pro mě metal víc než jen hudba, pro mou osobu je to něco jako náboženství a jsem v tomto směru náboženský fanatik. A je mi jasné, že jediné, co mě může udržet na živu, je právě tento hudební směr. A nejsem sám, jsou nás bez nadsázky miliony. Takže přes mé těžké loučení s HMH, platí stále to samé: Stay metal \m/

P.S.: Doufám, že za ten poměrně krátký rok vás HMH bavilo a dalo vám víc než jen nesmyslné výlevy Kozla