RECENZE: Grassity - Genocide (EP)

Vydavatel: vlastní náklad

Země: Slovensko, Stropkov

Datum vydání: únor 2013

Žánr: Death metal

Počet skladeb: 4

Celkový čas: 15:03

Tracklist:

01. Genocide (6:46)

02. Primitive (2:54)

03. Inexcusable (2:29)

04. Yes We Can (2:54)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Současní členové:

Vomit – zpěv

Peter – kytara

Peter - kytara

Maflo – baskytara

Batchi – bicí

Diskografie:

In Grass We Trust (Demo)(2011)

Genocide (2013)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tři roky existující kapela, kterou do pohybu dali oba kytaristi pyšnící se stejným jménem, toho na svém kontě logicky příliš nemá. Loni v červnu spatřilo světlo světa čtvrthodinová nahrávka s názvem Genocide, která obsahovala 4 skladby. K mým uším se dostala až letos a prostřednictvím následujícího článku se vám chci pokusit představit jak jmenované EP, tak hudební projev kapely GRASSITY, kteří poněkud opustili od svého prvotního plánu věnovat se lyricky botanice.

EP otevírá titulní Genocide, která mě v prvním okamžiku trochu odrazovala trojnásobnou stopáží oproti ostatním skladbám – necelých 7 minut. Obavy pominuly hned poté, co song rychlostí větru (jehož sampl je i na začátku) proletěl hlavou. Nabroušené kytary a zvlášť rytmická, do jejíž melodie se opře Vomit hlubokým growlem plného vzteku a hnusu s textem o moderní genocidě v podobě USA znásilňující země pod pozlátkem demokracie. S třetí minutou pak přichází čas pro hrubě výbušný death metal oldschool střihu, kdy se basa s kytarami prořežou až hluboko pod kůži. Do toho rychlejší tempo rytmičáků Batchiho, který neblastuje na kopácích, ale mých ušních bubíncích. A zamyšlení na konec: „jak dlouho to bude pokračovat, dokud nepřijdou k nám“?

Primitive pokračuje na agresivní a kritické cestě, po které se vydala předchozí píseň. Ovšem s více osobním přístupem, který z riffů přímo čiší. Možná proto, že kapela hovoří o xenofobii, která je všudypřítomná. Líbí se mi i zpěvákův murmur, který přechází až do sebetrýznivých vyšších poloh. Sólo podané jedním z kytaristu už bylo jen příjemným přídavkem. Inexcusable je jedinou skladbou se kterou mám menší problém. Samostatně sice funguje dobře a pořád je zde cítit silný vztek. Problém je v tom, že pokud sjedete nahrávku od začátku do konce, začnete v tomto songu pozorovat opakující se hudebnické fráze, které se objevily v předchozích písních. A je jedno zda se jedná o riff, baskytaru, rytmus perkusí, nebo zpěvákův projev. Nakonec tu ale máme ještě Yes We Can. Je to jeden z nejvyčítavějších a nejvzteklejších death metalových songů zaměřený proti po moci toužící Americe, kterou jsem v našich končinách slyšel. A nejen, že je protipolitická – a v případě USA jistě zaslouženě – ale je také jednou (ne-li) nejlepší, kterou jsem u nás slyšel, co se týče instrumentální stránce včetně vokálů. Krom toho, musí na živo vyvolávat skutečné peklo, už jen kvůli stěžejní věty „motherfuckers, yes we can“.

GRASSITY je hodně mladou kapelou a přesto, že diskografie je téměř nulová, nelze pochybovat o instrumentální vyspělosti a talentu vytvářet brutální death metalové pecky. Pravda, že chyby se najdou. Nevím, zda se to brát jako chyba, ale za sebe mám menší potíž s Vomitem a jeho projevem. Sice se mi líbí barva hlasu i jeho projev, ale trochu mi vadí místy průhledné pěvecké frázování a rozeznatelnost české (nebo spíš slovenské) angličtiny. Ale to je tak všechno, s čím mám v rámci EP Genocide nějaký problém a je to věc osobního vkusu, nikoli obecné pravidlo. Abych se nemotal, GRASSITY vám nabízejí kruté riffy a kytarové figury tlačené dopředu šikovným bubeníkem Batchim, který mění tempa podle potřeby textů, kterými Vomit hlubokým a nekompromisním murmurem píchá do vosího hnízda dnešního politického světa. Takže rada na závěr: Fuck USA, hail death metal!

HODNOCENÍ: 7/10

---

---