S kapelou VUOLLA jste se mohli nedávno seznámit v recenzi na jejich poslední vydaný singl Rivers In Me. Protože mě jejich tvorba zaujala, požádal jsem kapelu na zodpovězení několika otázek. Čas si na mě udělal baskytarista Ilari Kallinen. Nabízím vám tedy pohled do zákulisí melancholické post-rockové kapely, která do své hudby city nehází lopatou, nýbrž vyklápí celé náklaďáky.
Protože v současné chvíli nejste v České republice příliš známí, mohl bys kapelu trochu představit?
VUOLLA je finská skupina pracující s melancholickými vlastnostmi metalu a post-rocku s mírně progresivním přístupem. Fungujeme od roku 2009 a dosud jsme vydali demo (2009), EP (2011) a singl (2012). Ukázalo se, že naši hudbu je docela obtížné zařadit do žánrových definic a my si rádi udržujeme tuto odlišnost od jiných kapel. Existuje spousta skupin, které zní úplně stejně, a my jsme rádi, že jsme objevili svou vlastní cestu.
Co nám můžeš říct o názvu "Vuolla"? Taky by mě zajímal původ mírně pesimistického motta na vašich stránkách, který zní "The last phase of losing the trust" (Poslední fáze ztráty důvěry, pozn.: Kozel).
Pokud si přeložíš finské slovo "Vuolla" dostaneš v angličtině výraz pro "ořezávat" nebo "vytesat", ale "Vuolla" mělo zůstat jako abstraktní výraz, který by dal posluchači větší svobodu v soustředění se na hudbu místo přílišné snahy definovat kapelu.
"The last phase of losing the trust" lze nalézt v textu Stillness. Here. z našeho EP z 2011. Mohlo by se zdát, že věta se spíš také zažije jako naše motto. Popisuje řečníkův vztah ke světu a lidstvu, které se obojí začíná projevovat jako nedůvěryhodné.
V biografii jsem se dočetl, že kapela prodělala dvě změny v sestavě (obě po vydaných nahrávkách). Můžeš nám k nim říct něco víc?
Začali jsme bez jakýchkoli hudebních hranic a myšlenek, za kterými bychom šli. Dalo by se říct, že jak se obraz a hudební tendence "Vuolla" stávaly jasnějšími, někteří se už v tom necítili tak příjemně. Není velkým překvapením, že k nějakým obměnám v sestavě došlo, když si uvědomíš, že na začátku nebyla jasná představa o tom, jaká by kapela měla být.
Mohli bychom tedy říci, že aktuální seznam jmen je konečný?
No, vlastně jsme hledali nového baskytaristu, protože Taneli se přestěhoval do jiného města; příliš daleko na to, aby byl v kontaktu s kapelou. Zatím nepadlo žádné rozhodnutí.
Dosud nemáte klasické dlouho hrající album, což má jistě co do činění s výše řečeným, ale jak je to nyní? Dá se brzy očekávat debutová deska?
Mohli jsme z At The Edge Of The Mist udělat album s časem přes 45 minut, ale z nějakého důvodu jsme to cítili, že by mělo být EP.
Samozřejmě, že změny v sestavě zpomalily náš proces psaní, ale taky to pomohlo vytvořit kapelu takovou, jakou je dnes. V těchto dnech pracujeme s novými písněmi a hledáme tu pravou osobu pro baskytaru. Takže album je zatím v horizontu, nicméně ten správný čas přijde.
V současnosti jste nezávislou skupinou. Je to ve Finsku složité pro mladé kapely? Jak tam funguje podpora?
To je pravda, že v tuto chvíli pracujeme na vlastní triko. Je jistě obtížné dosáhnout ve Finsku bez podpory toho, aby tvůj hlas byl slyšen. Avšak posluchači tam venku čekají na nějaký objev.
Vedli jsme rozhovor s jedním labelem ohledně plánů v budoucnu, ale u toho to prozatím skončilo.
Pojďme k singlu Rivers In Me. Co bys nám prozradil o textech obou skladeb?
Rivers In Me - ztráta kontaktu se sebou samým i ostatními. Zklamání, zdrcující smutek a nenávist s touhou po vnitřní změně.
Lost Presence - témata lásky a existence. Nesnesitelný dotek od jiné osoby. Žal a bezohlednost.
Líbí se mi struktury písní. Jak probíhalo jejich psaní? Máte nějaké rituály?
Rádi dáváme naší hudbě čas a prostor, aby se formulovala sama. Nemáme žádné rituály či metody - hlavně první jiskra je pouze pocit, který začnu studovat. Rád si myslím, že písně, které píši, jsou tajemství, která se mi pomalu kousek po kousku odhalují.
Zaujalo mě rozdělení songů na takové dvě části. První z nich je klidná melancholická pasáž s Katiným vokálem, což mi připomíná THE GATHERING. Druhá část je hrubá s gothic (Rivers In Me) a death metalovými (Lost Presence) riffy a Sakariho zpěvem, což mi zase připomíná PARADISE LOST. Mají tyto kapely na tebe vliv?
THE GATHERING pro mě zůstali zcela neznámými, slyšel jsem píseň nebo dvě bez nějaké větší pozornosti. Myslím ale, že nemohu tvrdit, že mám kompletní obraz o kapele na základě zkušenosti s pár písněmi.
Pokud jde o PARADISE LOST, rád přiznávám, že mají na mě vliv. Ne, že bych vlastnil každé jejich album nebo tak něco, ale rozhodně jsem si vždy jejich hudbu užíval, tehdy i teď. Nemohu říct, že jsem aktivní posluchač PL, ale opravdu vždy propadám jejich songům, když je slyším.
Když si vybavím, jakými žánry je Finsko nejznámější, stále je VUOLLA dost originální. Kde tedy hledáte hudební inspirace?
Dobrý postřeh a dobrá otázka. Myslím, že život a existence sama o sobě je něco, co mě inspiruje. Baví mě hluboké a silné pocity.
Řídím se heslem, že každý správný rocker nebo metalista si musí na něčem "ujíždět". Jakou hudbu či interprety posloucháš mimo rámec tvrdé muziky?
Hodně mě baví umělci jako Frank Sinatra, Leonard Cohen, Johnny Cash a Tom Waits. Také jsem přišel na to, že svou mysl a duši uvolním, když na desce pustím Kind of Blue od Milese Davise.
Nedá mi nezeptat se. Mohl bys mi říct, co lidé ve Skandinávii pijí, jedí či fetují? Nedokáži si vysvětlit, že mají všichni seveřané takový talent pro tvrdou muziku. Téměř nabývám dojmu, že Vikingové naučili prapředky členů BLACK SABBATH či DEFF LEPPARD první riffy.
Netuším. Melancholie je známý stav mysli pro nás tady na severu. Silná zima může mít co do činění s tím, jaké myšlenky tady tvoříme. Ale nesmí si o nás lidé myslet, že nejsme schopni těšit se ze života a smíchu. Jen si to užíváme svým vlastním způsobem.
Díky za tvůj čas a odpovědi. Hodně štěstí a těším se na jakoukoli spolupráci v budoucnu.
Díky za recenzi a tento rozhovor! Je důležité všímat si, že se slova šíří. Hodně štěstí a zůstaňme v kontaktu!
Žádné komentáře:
Okomentovat