RECENZE: Janesession - High Five (EP)

Vydavatel: Mars Group

Země: Slovenská republika, Bratislava

Datum vydání: 1. březen 2013

Žánr: Glam/Hard rock

Producent: Maroš Plávka, Marc B. K.

Počet skladeb: 6

Celkový čas: 20:58

Tracklist:
01. Intro (1:38)

02. Moje mesto (3:58)

03. Typický chlap (3:38)

04. Xicht (4:20)

05. Ja to dám (3:04)

06. Možné aj nemožné (4:20)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Současní členové:

Jane Razor – zpěv, sbory

Marc B. K. – bicí

Tommy Screw – baskytara

Tomino Vavrek – kytara, klávesy

Diskografie:

100% Rock´n´Roll (2005)

I: Summer Metal (2006)

II: Play It Loud! (2006)

III: Nothin´ But Trouble (2009)

IV: 4Ever (2012)

High Five (2013)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bratislavská parta sice vznikla v roce 2005, ale hudební historie členů sahá až do poloviny let devadesátých.   Když se navíc podíváte na historii pod hlavičkou JANESESSION, co do vydaných nahrávek, je to slušný seznam. Mají za sebou několikero alb, EP i kompilací (ve výše vypsané diskografii jsem se omezil pouze na alba a EP). K nosičům 1. března 2013 přibylo další a zajímavostí je, že je první nahrávkou, na které JANESESSION použili svůj mateřský jazyk. Nebudu zapírat, že i v případě této kapely jsem si musel udělat malý výlet napříč jejich diskografií, k čemuž mi nepomohl nikdo menší než bratr YouTube. Je na čase nechat rock´n´roll udělat svou práci, aby se nám zařezal do uší.

Otevírací Intro s efektem kulometu a výbuchů granátů (aspoň mi to tak zní) doplňuje kytara postupně se rozvíjející do kompletního riffu a melodie dávající najevo, že posluchače čeká dvacet minut šlapajícího hard rocku s výpady do heavy metalu, který má v sobě cosi ze Sunset Stripu. Naznačená bojovnost v úvodu dosáhne vrcholu v songu Moje mesto. Jane má ve svém chrapláku jasně výhružný tón a slova „my sme tu vyrastali, naše mesto žije s nami dalej“ v každém musí vyvolat hrdost k místu, kde žije. Typický chlap má v sobě sice jistou dávku feminismu (možná i značnou), což alespoň mě s několikátým poslechem přechází až do ironie. Silnou stránkou našlapaného tracku je však basa v podání Tommyho, jehož nástroj je dostatečně zvýrazněný a velmi dobře postřehnutelný. Stejně jako v předchozí písni ani zde nechybí kytarová vyhrávka na šestistrunný ďáblův nástroj v podání Tomina.

Forever Young, Forever Free z alba 4Ever:

A než se člověk naděje, má za sebou půlku High Five. Ve světle poslední jmenované písně je Xicht pro mě záhadou. Nikoli hudebně, kdy si stále drží linku agresivnějšího glam rocku a překvapivým klavírem na konci, ale spíš textem, který z „feminismu“ přešel do pozice žárlivé bejvalky. Ja to dám a Možné aj nemožné patří na tomto EP asi mezi ty nejtvrdší pecky, zvlášť druhá z nich má v sobě dosti heavy metalového drivu. Ja to dám v polovině překvapí na poměry JANESESSION velmi tvrdou pasáží, kdy basa uvede thrashem smrdící riff a následné sólo. Jak jsem naznačil, Možné aj nemožné má v sobě velmi heavy metalový základ, i když stále se nesoucí na vlnách let osmdesátých. Společně s Moje mesto mě baví nejvíc. Jednak kvůli kytarám, ale i kvůli refrénům, které sice nejsou příliš odlišné od sloky, ale plní dobře svou funkci chytlavosti. Druhá věc, která mě na písních baví, je citelná agrese nebo spíš bojovnost a projev zpěvačky Jane.

A to je vše. V tuto chvíli zbývá trochu kritiky, kterou jsem si zase nechal na konec, a finální závěr. Co mě příliš nesedí, je fakt, že jednotlivé skladby jsou si velmi podobné a to ve všech směrech – strukturou, tempem, zpěvem, kytarami. Pokud si pustíte songy jednotlivě s „mezipauzami“, pak to ničemu nevadí, ale jakmile jedete nahrávku vcelku, člověk propadne stereotypnímu pocitu, což není tak dobré. Druhá věc je zpěvačka. Jane má dobrý projev a líbí se mi i její hlas. Jen místy zní, že na chraplák příliš tlačí, což v případě takového žánru zní trochu nepřirozeně a nuceně. Musím ale říct, že dle mého názoru JANESESSION více sedí jejich mateřský jazyk než angličtina. Oproti věcem, které jsem mohl slyšet na YouTube, je cítit, že se kapela vydává dobrým směrem. Songy mají hard rockový drive i tendenci nakopat zadky lidem pod pódiem. I když se nejspíš JANESESSION nestanou evropskou veličinou, jsou rozhodně slušným počinem našich sousedů. A také jsou důkazem, že žánr, o kterém je spousta lidí přesvědčená, že je po smrti, je stále naživu a zvuk 80. let může znít pořád velmi čerstvě. Jen to chce ještě vychytat pár detailů.

HODNOCENÍ: 6/10 

---

---