Země: Německo,
Baden-Baden
Datum vydání: 27.
duben 2012
Žánr: Deathcore/Melodic
Death Metal
Počet skladeb: 9
Celkový čas: 26:26
Tracklist:
01. Intro (1:03)
02. This Is Not Humanity (2:24)
03. Love´s Long Dead (3:23)
04. Father (3:54)
05. Indiction (1:04)
06. No Answer (1:59)
07. Desire Of A Cursed Soul (3:42)
08. Buried Memories (3:53)
09. Society (4:59)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Diddi Oswald –
baskytara
Mario Reichmann –
kytara
Simon Rescigno –
kytara
Pierre Mochar –
zpěv
Marius Hamann –
bicí
Diskografie:
The Art Of Being Frail (Demo)(2004)
Apocalypse (2006)
Leaving The Past Behind (2007)
Society (2012)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dostali jsme se do stádia, kdy si prakticky každý může doma
vytvořit vlastní album s nulovými náklady, posluchači si mohou vybrat
z nepřeberného množství žánrů (což se netýká black metalistů) a na tom
závisí geometricky rostoucí řada kapel. Díky tomuto jevu (každý si musí
zodpovědět sám zda je to dobře či naopak) se stává, že se k člověku
některé kapely dostanou se zpožděním a nebo vůbec. Stejné je to s německou
partou EPITOME OF FRAIL, kteří existují od roku 2001, a přestože nepatří mezi
velikány, mají na svém kontě již třetí řadovou desku. Ta je na světě téměř rok
a jmenuje se Society. Její tématiku
dokládá i artwork, kterýžto ve mě vyvolává pocity jakési alternativní dark
verze Maxe Payna. Obálka a absence jakéhokoli bookletu (možná je to pouze promo
materiálem) není tak důležitá jako obsah nahrávky této deathcore grupy.
Bohužel se k mým uším nedostaly předchozí nahrávky, tudíž
nemohu poslední desku srovnat s předchozí tvorbou. Ale vzhledem k nejedné změně před nahráváním je to skoro jako debut. Album otevírá minutu
trvající intro zahrané na smyčce a které vyvolává ukliďnující pocity. Vše se
ale okamžitě změní po nástupu This Is Not
Humanity. Hluboce položená death metalová kytara s výhružným riffem
nesoucí se ve středním až mírně rychlejším tempu v refrénu a druhé části
přechází do velmi slibně znějící melodie. Pierre Mochar se své role ujal
v podobě growlu s příklonem do vysokého screamu až štěkotu. I když
nejsem přílišným fanouškem této formy, v tomto případě to skvěle funguje. Love´s Long Dead se taktéž na death
metalové kytaře, i když tentokrát se silnou dávkou metalcorových riffů i
melodií připomínajících obhroublou verzi prvních nahrávek KILLSWITCH ENGAGE.
Zajímavostí je pátá položka nahrávky jménem Indiction. Mezihra na pomezí mezi
industrial muzikou a čistou elektronikou a samplem smíchu velmi výrazně
vystupuje od ostatních skladeb. Lahůdkou pro milovníky našlapaného deathcoru
s hrdelním growlem i screamem Mitche Luckera (RIP) je tu No Answer. Smrtící riff ozdobený sólem a
pouhopouhými dvěma minutami stopáže se rychle zaryje do paměti. Zaujala mě Desire Of A Cursed Soul. Důvod je
prakticky jednoduchý. Opět silný podpis death metalu s vyhrávkou
z pole deathu melodického s příchutí thrashe a strukturou stojící
téměř po celou dobu na breakdownu plus Pierre, který nejednou změní vokální
přístup napříč všemi styly extrémního metalu. Pokud bych měl ukázat na nejlepší
skladbu alba Society, bude to tahle.
Následující Buried Memories pánové
znovu zasurfovali spíše na divočejší metalcorové vlně. Závěr desky Society nabízí stejnojmenná skladba,
jenž je zároveň nejdelší stopou. Úvod na baskytaru, jejíž otěže převezme
melodická kytara ve vyšších akordech, a mírně spěchající rytmus songu by se dal
přirovnat k typickému old school melodic deathu vzešlého ze švédska první
poloviny devadesátých let. V závěru se pak Pierre nastaví způsob
projevu, který je mi nejvíce znám z tvůrčí dílny ARCHITECTS.
Závěrečná bilance? Máme tu album několik let fungující
kapely, jehož stopáž je kratší než u legendárního Reign Of Blood od SLAYER. Těžko vynášet nějaké soudy, když neznáte
předchozí věci, ale pokud se budeme řídit pravidlem „třetí deska nejlépe
představí“ kapelu, bude konec recenze vypadat takto. EPITOME OF FRAIL mají
v sobě tendenci přecházet pomocí kytar i vokálů do několika žánrů. Jejich
alfou a omegou je death, do jehož riffů přidávají melodie melodeathu, metalcoru
či thrashe. I když se může pak zdát jako těžko indentifikovatelná, je to právě
tento podpis, který dělá jejich hudbu z mého pohledu velice zajímavou a
rozmanitou. Zpěvák svým hlasivkovým sortimentem nezůstává pozadu a podle potřeb
mění polohy, které nejlépe pasují do už tak zábavného stroje. Celé této
instrumentalizaci pak dodává další punc ještě poněkud hrubý až chvílemi
„amatérský“ zvuk nahrávky. Určitě tu nerostou noví tahouni žánru nebo kapely
typu ALL SHALL PERISH či WHITECHAPEL, nicméně důležité je, jestli stojí
EPITOME OF FRAIL za pozornost a zda by se jim mělo po odvedené práci dostat
trochu větší pozornosti. Stojí.
HODNOCENÍ: 7,5/10
Žádné komentáře:
Okomentovat