RECENZE: Mystery Blue - Conquer The World

Vydavatel: Road Show Productions

Země: Francie

Datum vydání: 21. prosinec 2012

Žánr: Heavy metal

Producent: Uwe Lulis

Počet skladeb: 11

Celkový čas: 55:48

Tracklist:

01. Conquer The World (4:38)

02. Innocent Crime (5:01)

03. Running With The Pack (4:07)

04. Evil Spell (4:47)

05. Cruel Obsession (4:36)

06. Ticket To Hell (5:02)

07. Keep On Dreaming (5:22)

08. Road Of Despair (4:30)

09. Behind Those Walls (5:44)

10. Guardian Angel (6:37)

11. Accroche-Toi Á Tes Reves (Bonus Track) (5:24)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Současní členové:

Nathalie Greyer – zpěv

Frenzy Philippon – kytara

Matt Gabnai – baskytara

Vince Koehler – bicí

Diskografie:

Mystery Blue (1984)

Circle Of Shame (1986)

Spirit Of Your Song (1998)

Metal Slaves (2003)

Claws Of Steel (2006)

Hell & Fury (2009)

Conquer The World (2012)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Francouzská kapela MYSTERY BLUE, jejímž duchovním otcem je kytarista Frenzy Philippon, vznikla již v roce 1982. Po prvních dvou úspěšných albech a raketovém vzestupu, díky kterémuž skupina hrála po boku MOTÖRHEAD či DEF LEPPARD, přišel vnitřní rozkol. Trvalo to sedm let, přesně do roku 1996, než se MYSTERY BLUE opět vynořili na povrch a začali útočit na posluchače svou hudbou. Pomalu, ale jistě se zrenovovaná kapela snaží dostat zpět na vrchol. K tomu by jí měl také pomoct baskytarista Matt Gabnai, který přišel v lednu 2011. Hlavním prostředkem útoku na fanoušky by ale mělo být nové album Conquer The World, které vyšlo 21. prosince 2012. Co tedy nabízí francouzská heavy metalová parta na své, v pořadí sedmé, studiové nahrávce?

Po instrumentální stránce tu máme docela slušný heavy metal plný našlapaných rytmů (Cruel Obsession) a parádních riffů jako v úvodu první titulní skladby. Zaujala mne píseň Ticket To Hell, která krom úvodního troubení lokomotivy (jak jinak byste se chtěli do Pekla dostat) nabízí hodně tvrdé kytary, jejichž zvuk je velmi známý z produkce finských metalových smeček. Jak jsem již nedávno napsal, správná metalová deska by měla obsahovat baladu. Keep On Dreaming s klavírovým intrem, klidnými vokály, atmosférickou kytarou, úderně zahraným refrénem a samozřejmě závěrečným sólem, bez pochyb splňuje požadavky své kategorie. Road To Despair však nastupuje s mnohem rychlejším tempem, kdy se Vince jistě zapotil a kapelník Frenzy předkládá labužníkům velmi chutné menu složené z riffů, ostrého zvuku metalové kytary a prvotřídních vyhrávek. Další podobnou pochoutkou na šesti strunách je Guardian Angel. V té je také nejvíce slyšet basák Mat Gabnai. Vcelku pak působí nahrávka velmi uceleně a vyrovnaně. Obsahuje mnoho zajímavých míst, přesto se ale těžko vyrovnají velikánům žánru. Tím také končí to dobré, co bych za sebe o Conquer The World mohl říct.

Jistě jste si všimli, že jsem prakticky nehovořil o vokálech. To má jednoduché vysvětlení. Nathalii Greyer a jejímu projevu jsem chtěl vyčlenit samostatný odstavec. Bohužel ne v dobrém smyslu jako tomu je jindy. V Itálii působí kapela, která se jmenuje THEATRES DES VAMPIRES a v jejímž čele stojí zpěvačka Sonya, díky níž si gothické velikány nemohu poslechnout. Podobné je to u MYSTERY BLUE. Nathalie mi tedy, s prominutím k ní, trhá uši. Většinu stopáže nahrávky jsem bolestivě zavíral oči. Hlavně díky jejím vysokým polohám a „roztřesenému“ hlasovému projevu. Pokud se snažila o vibrato, pak se jí to určitě nepovedlo. Samozřejmě, že zpívá technicky lépe než já po osmi pivech nebo i za střízliva, ale jako posluchači mi kazí zážitek z jinak slušného alba. Možná to je dáno i žánrem kapely. Věřím tomu, že kdyby na jejím místě stál zástupce mužského pohlaví (a to nemyslím nijak šovinisticky), dopadlo by všechno mnohem lépe. Důkazem může být song Running With The Pack, kde hostuje Andreas Babuschkin (PARAGON), ale bohužel mu byl vytyčen prostor v mezích refrénu a popěvku „running with the pack“. Jedinou skladbou, kde zpěvačku dokáži přežít téměř bez úhony a ještě si její projev relativně užít, je závěrečná skladba Accroche-Toi Á Tes Reves. Což není nic jiného, než francouzsky zazpívaná Keep On Dreaming. I když to je jazyk, který nemám dvakrát v lásce (začínám si připadat, že jsem si vybral album pouze na „buzeraci“), líbí se mi, že tak kapela upozornila na zemi, z níž pochází. A docela si troufám tvrdit, že kdyby MYSTERY BLUE zpívali celou dobu ve své mateřštině, bylo by to lepší i pro Nathalii (nebo alespoň pro můj sluch).

Raději přejdu k resumé. Pokusil jsem se představit sedmé album kapely, která vlastně letos oslavuje třicet let od svého vzniku. Výsledkem je téměř hodina lehce nadprůměrného heavy metalu ovšem za doprovodu, z mého pohledu, velmi bolestivého zpěvu, který může velmi citelně pokazit zážitek. Album neobsahuje ani nějaké chytlavé refrény nebo zapamatovatelné melodie, které si budete broukat ještě hodně dlouho. A několik dobrých riffů, bubenických výstřelků a pár dobrých nápadů desku nedělá. Je to podle mne velká škoda, že kapelu, která ve svých počátcích hrála na stejném pódiu s takovými velikány jako SAXON či VENGEANCE, musím hodnotit tak nízko. Hold, Dobytí světa se nekoná.

HODNOCENÍ: 6,5/10

---

---