Erlend Erichsen - Národní Satanista
Vydavatel: Host
Překlad: Alice Týnská
Rok vydání: 2012
Počet stran: 188
Žánr: Beletrie
ISBN: 978-80-7294-559-7--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pokud se podivujete nad nadpisem, je to patrně proto, že tato recenze se nebude zabývat hudebním nosičem, jak je na našem blogu obyčejně zvykem. Tentokrát si něco povíme o knize, která se před nějakou dobou objevila na pultech knihkupců, a o které jste již možná slyšeli. Trhem novinka norského autora Erlenda Erichsena pluje už několik týdnů, ale dokud nebyly peníze, mohl jsem se leda těšit. Pojďte se tedy se mnou společně podívat na román, který nás vtáhne do nevlídného ročního období v Norsku a který vás zahltí temnotou.
Pokud patříte mezi ty, kteří
holdují kulometným palbám bicích, jekotu
skřeta a norské přírody v podobě black metalu,
pak vám jméno autora možná zní povědomě.
Erlend Erichsen působil v kapele MOLESTED (která ale
spíš produkovala death metal) a název z EP
Stormvold (1997) použil pro jméno kapely, kterou
založí postavy románu. V kapele MOLESTED Erichsen
hrál po celou dobu její existence. V kapele
GORGOROTH autor působil pouze na několika vystoupeních a
jednom albu. Konkrétně Incipit Satan z roku 2000.
Ale to jen tak na okraj, a tak nezbývá než otevřít
knížku o 188 stranách a nechat se vtáhnout do
temnoty.
Román začíná
koncertem GORGOROTH k albu Pentagram, tudíž se dá
předpokládat, že se děj odehrává kolem
nechvalně proslulé poloviny 90. let. Pokud však čekáte,
že tento koncert prožijete do detailu, pak se mýlíte.
Vystoupení, ostatně i jako zbytek příběhu, se
nezaobírá zbytečnými detaily jako je dopodrobna
rozebrané prostředí či povaha postav. Napínavosti
a kouzlu knihy to však neubírá, ba dokonce naopak. Děj
má neuvěřitelný spád, scény jsou děleny
někdy až překvapivými prostřihy, kdy se snažíte
vstřebat poslední události, ale už se žene další.
To znamená, že se nebudete nudit dlouhými popisy všeho
okolo, ale pouze tím důležitým. Ústředními
postavami jsou Ljåvold (který je zároveň
vypravěčem) a tajemná osobnost Vinterbloda, kteří se
po navštíveném koncertu rozhodnou založit vlastní
kapelu. Třetí důležitou postavou, i když trochu bokem, by
se dala označit Ljåvoldova kamarádka Hilde.
Ljåvold je mladý kluk,
který založí kapelu, protože je milovníkem
hudby. Především tedy black metalu. Několikrát
v knize prožívá pochybnosti o sobě samém,
svém okolí, ale hlavně o Vinterblodovi. Ten sám
sebe popisuje jako „národního satanistu“, i když
jeho snaha o vysvětlení při (nejedné) hádce
s Ljåvoldem je trochu zmatená. Vinterblod je
především zápornou postavou, která je plná
nenávisti, povýšenosti, agresivity a značné
psychické lability, která lidi přitahuje i naopak,
čehož Vinterblod značně zneužívá. Fandové
norské blackové scény v něm mohou poznat
povahu Euronyma (MAYHEM) a Grishnackha (BURZUM) a v jeho
sebepoškozování osobnosti zpěváků MAYHEM
Deada a Maniaca.
Třetí, dle mého,
důležitou postavou románu je zmíněná slečna
Hilde. Ta má především spory s Vinterblodem (i
když není jediná). Ztělesňuje vnější svět
a vše proti čemu Vinterblod brojí, takže o zábavu
postaráno. A hlavně potvrzuje to, co si spousta lidí
myslí o tom, když se do kapely (byť jen jako fanynka)
přitáhne ženská=o). Román pak končí
tím, že Vinterbloda s Ljåvoldem zatkne po koncertě
k jejich albu Marching Into Hell policie a odvleče je
k výslechu. Vinterblod po nucené návštěvě
stanice zmizí na Island. Což by snad mohlo naznačovat nějaké
pokračování. Poslední scénu v podání
Ljåvolda jsem příliš nepochopil, i když jistou teorii
mám. Blíž nic prozrazovat nebudu, protože věřím,
že si ji přečtete sami.
Moje osobní dojmy z románu
jsou skvělé. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem knihu skoro o
dvou stech stranách přečetl za tři hodiny a chvílemi
zapomněl dýchat. Déšť, sníh, temnota, úzkost,
temné postavy s ještě temnější povahou,
agresivita, násilí, skvělý sled událostí
se spádem black metalového double blastu, atmosféra
řezavých kytarových riffů. Není nutné,
abyste byli příznivci žánru vzešlého
z neprostupné tmy zasněženého norského
lesa. Pokud máte rádi napětí a dvakrát
neholdujete tomu, co dnešní knižní trh nabízí,
pak za +- dvě stoky máte skvělou příležitost
zapomenout na realitu. Na konec zbývá jen dodat, že
v recenzi ve Sparku jsem se dočetl, že některé výtisky
mají špatně vsazené stránky a interpunkční
chyby. Do mých rukou se dostal výtisk v pořádku.
Nejspíš se tedy jednalo o jednorázové
záležitosti, které se podařilo odstranit. Nicméně,
pokud jste se rozhodli pro koupi, tak raději v kamenném
knihkupectví, abyste se mohli ujistit o tom, že je výtisk
v pořádku. A já doufám, že jste se pro
knihu rozhodli.
Těžko soudit knihu podle mých
měřítek na hudební nahrávky. Pokud by vám
ale záleželo na stupnici 0-10, pak je číslo
následující.
Žádné komentáře:
Okomentovat