Vydavatel: OUT OF DECAY
Země: Německo
Datum vydání: březen 2012
Žánr: Melodic Metalcore
Počet skladeb: 11
Celkový čas: 52:25
Tracklist:
01. Intro (1:28)
02. Awakening Of A New Era (3:47)
03. Society Of Death (4:59)
04. Builder Of Destruction (4:57)
05. Rewind The Time (4:42)
06. Voices (5:14)
07. Revenge (5:29)
08. A Perfect Memory (4:37)
09. War (6:16)
10. Dissipated Life (5:52)
11. Masquerade (5:04)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současní členové:
Nils – zpěv
Mike – kytara
Kay – kytara
Buddy – melodický zpěv
Tobi – baskytara
Manu – bicí
Diskografie:
Out Of Decay (EP)(2011)
Arising Of Lost Souls (2012)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
I když je německá metalová scéna velmi rozmanitá, vždy se mi vybaví především thrash, indus a power/speed. Když jsem tedy dostal příležitost recenzovat debutové album šestice kluků z Porýní-Falce, kteří svůj styl označují za melodický metalcore, neváhal jsem. Už jen proto, že metalcore je jednou z mých nejoblíbenějších odrůd. OUT OF DECAY hrají od roku 2008 a svou dlouhohrající prvotinu nazvali příznačně Arising Of Lost Souls. Vydali ji letošního března vlastním nákladem (sami ji i produkovali) a narvali do ní 52 a půl minuty své tvorby. Bohužel jsem neslyšel loňské EP, ale předpokládám, že některá z písní se dostala i na novinku. To je stejně jedno, záleží na jedenácti skladbách, které jsem slyšet mohl a nyní vám mohu říct, jak na mne působily.
Intro stejně jako velká většina songů má v sobě motivy a signatury, které jsou mi dost povědomé. Není se čemu divit, když mezi vzory členů OUT OF DECAY patří i mé oblíbené kapely jako KSE, TRIVIUM, AS I LAY DYING nebo ASKING ALEXANDRIA. To musí nutně u mladé neznámé partě vést k tomu, že se v mnoha směrech podobá svým idolům. Pak záleží především na tom, jestli se s tím posluchač dokáže srovnat a hlavně, jestli i přesto OUT OF DECAY vkládají do hudby vlastní myšlenky a přístupy. Vkládají, i když velmi často naráží na bariéru, kdy se jakoby bojí vlastních nápadů a nedotáhnou je do konce. Nejspíš za tím bude obava či jen nezkušenost. A to se dá pochopit.
Pokud se koukneme na instrumentální stránku, tak tady není co kritizovat. Ba naopak, OUT OF DECAY má v řadách nadané muzikanty, což vyznívá ve skladbách Society Of Death, Builder Of Destruction nebo Revenge. I když to není nejlepší věc, co jsem kdy slyšel, muzika šlape jako hodinky, nikde se nezadrhává, nebrzdí se zbytečnými breakdowny (když už, tak zapadá do struktury) nebo extra sóly (ta jsou jednoduchá, ale efektní – Dissipated Life). Jednoduše řečeno, je to metalcore podaný nadanými žáky, kteří se inspirují u renomovaných učitelů.
Co by možná někomu mohlo vadit, jsou zpěváci. Ne, že by Nils neuměl scream. Jeho hlas je dost hluboký, hrubý a dá se mu i rozumět. Myslím spíš na Buddyho, který má na starost melodické party. Na několika místech, hlavně v poslední Masquerade, je silně cítit německý přízvuk. To s angličtinou ne vždy dobře ladí. Jinde mu zase nedovolují vlastní hlasivky docílit kýženého výsledku, ale palec nahoru za pokus a časem se to bezpochyby zlepší. Přesto spolupráce Nilse s Buddym funguje a důvod, proč druhého z nich zároveň obhajuji, je jeho vokál v písních jako Rewind The Time, Voices a Dissipated Life. Ty mě chytly asi nejvíce a už nejednou se mi stalo, že mi hrály v hlavě jen tak při cestě autobusem nebo na nákupu. A to je myslím nejlepší efekt, jakého může hudba dosáhnout.
Samostatný komentář si zaslouží A Perfect Memory. Pánové napsali baladu, jenž by se svým konceptem hodila spíš někam do doomu či gothicu. OPETH nebo SHALLOW THE SUN by si s tím asi poradili lépe, ale postavit baladu na akustické kytaře s hlubokým vokálem, k nimž se pak postupně přidají bicí, elektrická kytara a Nilsův scream je asi nejjednodušší způsob jak napsat dobrou baladu. Problémem může být, jak jsem výše naznačil, Buddyho zpěv. V hloubkách zní přímo skvěle, ale ve vyšších polohách to občas zaskřípe. Ale to už bych zacházel do rejpalství, což nemám zapotřebí a kapela ani Buddy si to nezaslouží.
Výsledek? OUT OF DECAY předkládají svůj debut, který má sice několik „dětských nemocí“ a nepřináší nic nového, ale dokazuje, že staré postupy pořád dobře fungují. I když má tahle šestice často obavu dotáhnout vlastní nápady do konce, písně naznačují, že pokud se kluci budou držet stejného směru, odhodí „stud“ a naberou ještě nějakou zkušenost, mohou mnoho lidí v dobrém smyslu překvapit. A my milovníci metalcoru máme o další důvod víc nedívat se pouze přes La Manche a Atlantik. Pokud stále nevíte, zda si OUT OF DECAY pořídit, pak si pusťte alespoň zde vyjmenované písně…což vyjde vlastně nastejno;)
HODNOCENÍ: 7/10
Na závěr lyric video k songu "Dissipated Life"
Žádné komentáře:
Okomentovat