Blogger Widgets

neděle 28. října 2012

RECENZE: Kamelot - Silverthorn


Vydavatel: SPV/Steamhammer Records
Země: USA, Tampa (Florida)
Datum vydání: 29. říjen 2012 (Evropa)
Žánr: Symphonic/Heavy/Progressive metal
Producent: Sascha Paeth, Miro
Počet skladeb: 12
Celkový čas: 53:53

Tracklist:
01. Manus Dei (2:12)
02. Sacrimony (Angel Of Afterlife) (4:39)
03. Ashes To Ashes (3:58)
04. Torn (3:51)
05. Song For Jolee (4:33)
06. Veritas (4:34)
07. My Confession (4:33)
08. Silverthorn (4:51)
09. Falling Like The Fahrenheit (5:06)
10. Solitaire (4:56)
11. Prodigal Son (8:52)
12. Continuum (1:48)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současní členové:
Tommy Karevik – zpěv
Thomas Youngblood – kytara
Sean Tibbetts – baskytara
Olivek Palotai – klávesy
Casey Grillo – bicí

Diskografie:
Eternity (1995)
Dominion (1997)
Siége Perilous (1998)
The Fourth Legacy (1999)
The Expedition (2000) (live album)
Karma (2001)
Epica (2003)
The Black Halo (2005)
One Cold Winter´s Night (2006) (live album/DVD)
Ghost Opera (2007)
Poetry For The Poisoned (2010)
Silverthorn (2012)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tahle americká symphonic kapela se ocitla v poměrně svízelné situaci, když musela najít nového zpěváka za Roye Khana, který skupinu v roce 2011 opustil ze zdravotních a osobních důvodů. To byla informace, která mě osobně příliš nepotěšila, ale zdraví je přeci jen přednější všemu ostatnímu. Nového frontmana KAMELOT našli ve švédském rodákovi Tommy Karevikovi (SEVENTH WONDER), který většině posluchačů nebyl příliš známý (i když hostoval během turné v loňském roce), což je svým způsobem dobře. Díky této změně není tedy divu, že novou desku nazvanou Silverthorn netrpělivě očekávali všichni, kteří mají kladný vztah k této floridské kapele.

Na novém albu se kromě nového vokalisty objevují i další zajímavá jména. Pokud KAMELOT znáte, pak jistě víte, že Khanovi často sekundovala Simone Simons. Její pozici na Silverthorn převzala Elize Ryd z AMARANTHE. Drsnější zpěv si rozdělili producent alba Sascha Paeth a Alissa White-Gluz (THE AGONIST), která hostuje i ve skladbě Prodigal Son. S latinou pomáhala osobnost Luca Turilliho. O orchestrální záležitosti se postaral další producent, Miro. Nakonec zbývá ještě zmínit vcelku zajímavou sestavu sborů z písně Silverthorn. Dětský zpívá Emilie Paeth, Noa Rizzo a Annelise Youngblood. Klasický chór má pak následující sestavu: Amanda Somerville, Elize Ryd, Robert Hunecke-Rizzo, Thomas Rettke, Simon Oberender a Cinzia Rizzo. Pokud vám tato jména zněla povědomě, vskutku to není pouhá shoda jmen. Po náhledu do seznamu lidí, kteří se podíleli na tvorbě nejnovějšího zářezu do diskografie KAMELOT, je na čase podívat se, jak z mého pohledu dopadl křest ohněm Tommyho Karevika.

Nedávno vyšel videoklip k písni Sacrimony (Angel Of Afterlife), který ve mně vzbudil značné obavy z toho, co se chystá. Tommy ve mne evokoval Roye Khana snad víc než bych si přál, a to nejen hlasově, ale i svými gesty a výrazy v tomto videu. To byla věc, které jsem se dost obával a bohužel se naplnila. Na klidu mi nepřidalo ani hostování Alissy White, jejíž pozice je stále oříškem, který nedokážu rozlousknout a asi ani nerozlousknu. Jedinou věcí, kterou jsem na singlu považoval za kladnou, byla Elize Ryd, té dle mého vše sedlo přímo parádně. Jedna skladba však album nedělá, takže jsem si konečně mohl poslechnout celou desku.



KAMELOT pro mě byli vždy skvělou kapelu díky své ne zrovna jednoduché koncepci jednotlivých skladeb. Písně měli několik vrstev symfoniky a metalu, a i když jste je slyšeli po páté, pořád vám spousta detailů unikala. Silverthorn je ale trochu jinou nahrávkou. Skladby nejsou tak „komplikované“, jsou postavené více na metalové bázi než symfonice, velké epičnosti a hudebního divadla. Ashes To Ashes nebo My Confession jsou toho důkazem. Obě se vyznačují hrubšími kytarami a druhá z nich má heavy metalové sólo jedna báseň. Za to např. Silverthorn si ponechala symfonický nádech odkazující na alba Black Halo nebo Ghost Opera. Ale songy, které považuji za (pro mě) nejlepší, jsou Song For Jolee, Veritas a Solitaire. První z nich je fenomenální baladou a sólem pro Tommyho Karevika, kde ukázal, že není žádnou kopií ex-frontmana, ale vysoce kvalitním zpěvákem, který si místo v tak velké kapele skutečně zaslouží. Tak silné emoce jsem z žádné balady dlouho neslyšel, a na podobnou si nevzpomínám ani v rámci KAMELOT. Veritas je v tomto dost podobná, ovšem tady se jedná už o parádní symphonic metalové divadlo se sborovým refrénem, který mně zatlačil do židle. A Solitaire uchvacuje kopáky, efektem zastřeným hlasem, parádními riffy a hlavně svým našlapaným tempem. Za poslechnutí rozhodně stojí i trojdílná Prodigal Son.

Jaké je závěrečné resumé? KAMELOT našli vokalistu, který mi na mnoha místech silně připomíná Roye Khana (tohoto dojmu se prostě nezbavím), ale přesto má Tommy spousta čistě osobních a originálních rysů, díky kterým si zaslouží úctu a obdiv. Bál jsem se však toho, a stále obávám, aby toto „srovnávání“ nedělalo příliš mnoho lidí. To by totiž nebylo fér ani ke kapele, ani k oběma frontmanům. Dovolím si menší spekulaci, ale mám dojem, jakoby si byla skupina této podobnosti značně vědoma, a tak se od minulých věcí odlišila i výměnou Elize Ryd za Simone Simons (snad tomu tak bude i do budoucna) a trochu jiným instrumentálním přístupem. Každopádně od KAMELOT by se některá nejmenovaná finská kapela NIGHTWISH mohla učit, jak se hledají zpěváci=o) Ač album Silverthorn nepovažuji za lepší a nezaujalo mě jako předchozí tři studiové nahrávky, každopádně jej beru jako perfektní start nové éry této floridské kapely a přeji KAMELOT, aby i v budoucnu držela svou hodně vysokou úroveň a těšila svou hudbou všechny okolo.

HODNOCENÍ: 7,5/10

Zbytek blogu hodnotí:
V dubnu 2011 oznámili KAMELOT Royův odchod z kapely. Nemůžu říct, že bych byl šokován, něco podobného jsem očekával (u Roye byl diagnostikován syndrom vyhoření, takže byla nasnadě minimálně delší pauza). Navzdory prohlášení kapely o tom, že hledají nového zpěváka, měli všichni fanoušci velké pochybnosti o budoucnosti této úžasné skupiny. Určitě si říkali, zda to není její konec. Nyní máme jasnou odpověď: není to konec. Desáté studiové album KAMELOT nese jméno Silverthorn. A co vlastně tento název značí? Jedná se o příjmení starobylé anglické rodiny, které je samozřejmě spojeno s celou koncepcí alba. Ta vypráví originální příběh z 19. století o malé dívce jménem Jolee, jež zemřela rukou svých bratrů, dvojčat. Bohatá rodina se následně vyrovnává s tragickou událostí, která měla zakrýt tajemství a zradu. Dívka na obalu alba je dospělé vyobrazení naší hlavní hrdinky Jolee a to v roli anděla posmrtného života.

Album otevírá slibné intro Manus Dei, po kterém následuje píseň Sacrimony, což je typická KAMELOTí píseň. Elize Ryd (Amaranthe) a Alissa White-Gluz (The Agonist) obohacují song svým vokálem. Jsem rád, že kapela zvolila pro nazpívání doprovodných vokálů Elize Ryd, a to místo obvyklé Simone Simons. Vokály Elize lépe zapadají do songů a skutečnost, že se kapela rozhodla pro jinou zpěvačku dokazuje změnu, o níž se kapela snaží. Za to angažování Alissy moc nepobírám. Přijde mně zbytečné, spíše jen tak na okrasu. Třetí skladba Ashes To Ashes je jedna z těch nejsilnějších a výborně se hodí pro další singl. Čtvrtá Thorn mě zaujala svým začátkem, ale pátá píseň Song For Jolee je mou nejoblíbenější z celé desky. Silná balada plná emocí, ve které Tommy Karevik plně prokazuje, že není jen levnou napodobeninou Roye Khana. Jejich vokální tóny jsou sice značně podobné, ale přesto má Tommy svůj vlastní styl, jenž plně zapadá do hudebního stylu KAMELOT. Tommy byla dobrá volba, to je jisté. KAMELOT prokazují písněmi My Confession, Silverthorn, Falling Like The Fahrenheit, Solitaire, že jsou zpátky. Ostré kytarové části, některá pěkná kytarová sóla, chytlavé sbory nebo dokonce některé prvky folk metalu. Oliver Palotai měl tentokrát ve tvůrčím procesu větší slovo, než tomu bylo v minulosti. Také Amanda Somerville přidává v některých částech alba své vokály, což dodává záznamu opět něco navíc. V Prodigal Son opět Tommy dokazuje, že byl nejlepší možnou volbou. Se závěrečnou Continuum opuští posluchač album s velkým dojmem.



Když to shrnu představuje Silverthorn nejlepší nahrávku od alba The Black Halo. Ano, je v tom trochu té vypočítavosti, ale funguje to. Tommy se pěvecky až moc podobá Royovi, čímž na něj dává do značné míry zapomenout, ale přesto doufám, že v příštím materiálu ukáže více svou vlastní tvář. Další deska se už musí posunout někam jinam, jináč by se jednalo jen o mlácení prázdné slámy. [Jessi]

HODNOCENÍ: 7/10



4 komentáře:

  1. suhlasim s obidvomi, kamelot nepocuvam, ale tato doska ma jednoznacne kvality ci z hladiska konstrukcie skladieb, textov alebo studiovej roboty. Bohuzial spevak znie miestami prilis ako ten stary, ale to moze hodne zavysiet od toho, ako su naspievane sprievodne vokaly a od toho, ako sa v studiu pohrali s nahravkami spevu. Za mna by to tiez bolo okolo tych 7/10.

    OdpovědětVymazat
  2. člověk by musel být hluchej, aby nepoznal, že Tommy jasně kopíruje Roye, ale to byl záměr kapely... o tom jsem přesvědčenej, album jako samotné není špatné, ale rozhodně lepší něž poslední dvě předcházející fošny, které skupinu zatáhli někam do kopru...jj období alb "Epica" a "The Black Halo" máme asi už za sebou...ale nechejme se překvapit, třeba je to jen start-prototyp,. který na příští desce zažehne ty správné motory a kamelot se opět rozjedou na plný pecky...8/10 - DJ

    OdpovědětVymazat
  3. Však on musí kopírovat Khana, jinak to už nebude kamelot...Kamelot totiž dělá hlavně Khanuv uzasnej zpěv (bez něj je to jen další tuctová kapela). Davam 8/10 - dobre album.

    OdpovědětVymazat
  4. Slova "kopírovat" bych se trochu zdráhal...jistě, musí znít podobně, protože jak řikáš Khanův vokál je neskutečná věc...Tommy by měl mít podobnej přístup a barvu, což má, ale taky by v něm mělo bejt cítit něco originálního a charakteristickýho, což taky má...ale pro mě je alfa omega Khan, což mi trochu kazí dojem...ale výsledný album je hodně slušný

    OdpovědětVymazat