RECENZE: Ektomorf - Black Flag

Ektomorf - Black Flag

Vydavatelství: AFM Records

Země: Maďarsko, Mezőkovácsháza

Žánr: Groove/Crossover/Thrash metal

Datum vydání: 31. srpen 2012

Producent: Tue Madsen

Počet skladeb: 13

Celkový čas: 49:24

Tracklist:

01. War Is My Way (5:11) 

02. Unscarred (4:07) 

03. The Cross (3:57) 

04. Cut It Out (3:40) 

05. Black Flag (4:04) 

06. Private Hell (3:40) 

07. 12 Angels (1:57) 

08. Enemy (2:09) 

09. Fuck Your God (2.49) 

10. Never Surrender (2:56) 

11. Sick Love (3:27) 

12. Feel Like This (3:01) 

13. Kill It (3:51)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Současní členové:

Zoltán Farkas - zpěv, kytara
Tamás Schrottner - kytara
Szabolcs Murvai - baskytara
Robert Jaksa - bicí

Studiová alba:

Kalyi Jag (2000)

I Scream Up to the Sky (2002)

Destroy (2004)

Instinct (2005)

Outcast (2006)

What Doesn't Kill Me... (2009)

Redemption (2010)

The Acoustic (2012)

Black Flag (2012)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

EKTOMORF. To je velmi zvláštní kapela. V malém maďarském městě s krkolomným názvem Mezőkovácsháza ji založil v roce 1993 Zoltán „Zoli“ Farkas. Tento skladatel a mozek skupiny nejen, že díky svým romským kořenům čelil rasismu a předsudkům, ale je také jediným členem z původní sestavy. Nyní ho doplňují Tamás Schrottner (kytara), Szablocs Murvai (baskytara) a Gergely Tarin (bicí). Teď se můžeme dostat k tomu hlavnímu, co je tak „zvláštní“ na EKTOMORF. Jejich hudební styl by se dal zařadit kamsi do crossoveru, thrashe a groovu. Problém je však v tom, že jejich hudební inspirace tvorbou Maxe Cavalery je v diskografii EKTOMORF víc než zřejmá, a díky tomu čelí časté kritice. Abyste se ke kapele dostali, musíte mít v první řadě rádi hudební styl SOULFY a SEPULTURY. No a pak už záleží na tom, jestli si budete stát za tím, že jsou lacinou „kopií“ těchto velkých jmen a nebo se na to budete dívat trochu jinak a vybudujete si vztah kladnější. Já se kloním k tomu, že miluji starou SEPULTURU a SOULFLY a přes citelnou podobnost nemám problém poslouchat EKTOMORF. No a díky tomu se po delším úvodu můžete se mnou podívat na novinku nazvanou Black Flag.

EKTOMORF není nejlepší kapelou, kterou jsem kdy slyšel, ale mohu říct, že si na ně vždy rád vylámu krk z obratlů. Hlavně při albech Outcast a dva roky starém Redemption. Letos v polovině února však pro mě přišla ledová sprcha v podobě The Acoustic, což je věc mnou dosud nepochopená. Podobný počin si nemůže dovolit každý umělec a o to víc, pokud zpěvák (v tomto případě Zoli) nemá nejvytříbenější angličtinu (ale zase je mu o to více rozumět=o)). Když pak ještě celá akustická verze skladeb spočívá v tom, že jsou elektrické kytary a basa vyměněny za klasické, ale bicí zůstanou, pak mi v hlavě vyskakuje otazník. Celé to říkám jenom proto, že díky tomu jsem získal ke kapele menší despekt a obával jsem se toho, co přijde s novou deskou. Když pak vyšla novinka s názvem Black Flag, doufal jsem, že název nepředvídá pohřeb.

Deska obsahuje 13 skladeb, ale z toho je jedna instrumentálním interlude. Album se jako vždy předtím nese v duchu brazilské šelmy, nicméně mám dojem, že se nám k tomu tentokrát přidala veličina MACHINE HEAD. Přesto se dá ale skutečně říct, že Zoliho dítě začíná po dvaceti letech existence projevovat svou osobnost. Tato „osobnost“ začíná cenit zuby už v The Cross, i když začátek je riff alá SEPULTURA a závěr alá SOULFLY. Ovšem mezi těmito mantinely je energie, silné kytary a Zoliho řev je taktéž parádní. Při Cut It Out je posluchač (nebo alespoň já) téměř nucen posunout volume doprava, stoupnout ze židle, mlátit sebou a zpívat vcelku jednoduchý refrén. Kromě toho, vytažená basa zabere vždycky. K titulní Black Flag mám jen jedno. Při poslechu jsem neměl chuť na ni, ale chtěl jsem si narvat do uší Seek´n´Strike a Prophecy. Kdo zná, ten pochopil a nepotřebuje, abych to dál rozebíral.

Pokud vás už teď nová deska nebaví, pak ještě pár řádků vydržte, třeba změníte názor. Za taháky bych považoval Private Hell, Enemy, ale hlavně hodně rytmicky našlapanou Fuck Your God, jejíž bicí je schopno vymlátit víru i z papeže. Ona vlastně celá druhá polovina alba až tak moc nepřipomíná Maxovu práci (i když je na jejích základech), ale spíš osobitý profil Zoliho EKTOMORF. Skladby s délkou kolem +- tří minut obsahují silně podladěné kytary chvílemi připomínající parní lokomotivu, zajímavé přechody z rychlého tempa k pomalejšímu, bicí, které z vás vytlučou duši a v neposlední řadě Zoli, který se hlasovým projevem dostává skutečně do ráže. Takže ano, takhle by to šlo i dál.

Novinka Black Flag si bezpochyby zaslouží pozornost, i když (bohužel) nepochybuji o tom, že v mnoha recenzích dostane pár facek za znovu velmi citelnou inspiraci (víme kde). Ale upřímně, ono to zas tolik nevadí, je to spíš věc přístupu a názoru. Jsem především rád, že se nenaplnila má černá předpověď způsobená podivným pokusem o cosi v podobě únorové placky The Acoustic. Nový zářez do diskografie maďarské kapely rozhodně přináší několik velmi zajímavých míst, které dokážou fanoušky brazilského thrashe nadchnout. O to víc, že EKTOMORF měli vždy velmi dobrou zvukovou stránku svých desek, takže minimálně po zvukové stránce je to příjemný zážitek. Takže, Feel Like This!

HODNOCENÍ: 7/10

Poslechněte si první singl jménem Unscarred: