RECENZE: Devil Sold His Soul - Empire Of Light

Devil Sold His Soul - Empire Of Light

Vydavatel: Small Town Records

Země: Anglie, Londýn

Datum vydání: 17. září 2012

Žánr: Metalcore/Post-metal/Progressive metal

Počet skladeb: 11

Celkový čas: 58:41

Tracklist:

01. No Remorse, No Regrets (4:51)

02. A New Legacy (3:39)

03. VIII (3:21)

04. It Rains Down (4:22)

05. The Waves And The Seas (5:50)

06. Sorrow Plagues (4:55)

07. Time And Pressure (4:59)

08. Salvation Lies Within (4:08)

09. Crusader (7:12)

10. The Verge (6:00)

11. End Of Days (9:24)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Současní členové:

Ed Gibbs – vokál

Jenny Renshaw – kytara

Richard Chapple – kytara

Jozef Norocky – baskytara

Paul Kitney – samply

Alex „Leks“ Wood – bicí

Diskografie:

Darkness Prevail (2005)

A Fregile Hope (2007)

Split With Tortuga (2008)

Callous Heart (Singl)(2010)

Blessed & Cursed (2010)

Empire Of Light (2012)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Od začátku nového tisíciletí se objevily žánry s předponou „post“ a množství kapel, které tyto styly hrají, vyrostlo (a roste) jako hub po dešti. Na vzrůstající počet interpretů mám teorii, že je to podobný „fenomén“ jako v devadesátých letech punkrockové kapely středoškoláků a o dekádu dřív HC kapely (zaplaťďábel za ně). V dnešní době jsou to tedy tyhle kapely. Metaloví fanoušci se ale v názorech na nové tváře a pojetí dělí na dva tábory: jedni tyto záležitosti mají v lásce, ti druzí by všechny nové muzikanty nejraději postříleli. Osobně se řadím mezi mírumilovnější, a tak se mi „postžánry“ vcelku líbí. Ale musím hned dodat, že kapely, které považuji za dobré, si vybírám velmi střídmě. Jednou z těchto sestav jsou právě Angličané (za což jim také dávám plusové body=o)) DEVIL SOLD HIS SOUL, jenž mě onehdy zaujali svým poněkud odlišným přístupem. Dostali mě svou barevnou atmosférou v pozadí, kombinací tvrdého metalu s melodickými refrény, hlasovým projevem Eda Gibbse, ale hlavně svou progresí. Jednoduše by se dalo říci, že tuhle kapelu mám ve škatulce „relaxační hudba“. Proto jsem neváhal, když vyšla jejich novinka Empire Of Light, a okamžitě jsem se ponořil do poslechu. O své zážitky či nezážitky se podělím v následujících řádcích.

Začal bych tím, co mě na desce těší. Album se nese přesně v rukopisu DEVIL SOLD HIS SOUL, kdy rychlejší tempo bicích a drsné kytarové riffy obohacené o šílený Edův řev přechází do pomalého až pochmurného rytmu, který je doplněn o piano nebo samply. V tomto duchu se nese buď úvodní No Remorse, No Regrets nebo A New Legacy, které se dostalo upgradu v podobě videoklipu. V refrénech pak Gibbs nasazuje melodickou polohu svého hlasu, což na atmosférickém pozadí umí moc pěkná kouzla. VIII pak nabízí poněkud tvrdší záležitost s expresivnějším projevem bubeníka Alexe Wooda za doprovodu obou kytaristů. Překvapení v sobě skrývá It Rains Down, která po mírumilovném dvouminutovém úvodu nabízí krutou explozi „potěšující“ sousedy. Pak ale zase přechází do melodiky, kde Gibbse sborově doprovází zbytek kapely. Stejně tak s blížící se polovinou alba se písně nesou v podobném duchu. Songy v sobě skloubí metalcorové prvky míchané s moderními přístupy, kytary jsou položené dost nízko na to, aby vibrovala aparatura, a vokalista má hlasivky patrně z oceli. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit jeho scream. Obyčejný smrtelník by si tímto projevem nejspíš vyplival plíce i jiné vnitřnosti. Sorrow Plagues vás svou agresivitou o tom dokáže přesvědčit.

Nemá cenu dál rozebírat, co je na albu dobré. Těch pár výtek, které mám, by čtenáři mělo ukázat, jaká deska vlastně Empire Of Light je. Se stoupající dobou hraní mají písně sklon opakovat, co již bylo řečeno. A k tomu se prodlužuje stopáž jednotlivých písní, což člověku jako já příliš radost nedělá (nämlich stejnou potíž mám s novými SYBREED). Přesto poslední End Of Days patří mezi ty lepší kousky. Bohužel její kvality po poslechu předchozích padesáti minut hned nevyzní, jak by měly. Čtyři minuty trvající intermezzo Salvation Lies Within mi přijde jako zbytečnost, ale budiž. Šokem se pro mě stala The Verge. Zpěvák totiž začne zpívat bez hudebního doprovodu a poloha, v které se to odehrává, není dvakrát příjemná. Po nástupu kytar se to trochu zlepší, ale cítím silnou podobnost s BLESSTHEFALL a nemůžu se tohoto dojmu zbavit. Jednoduše řečeno: DEVIL SOLD HIS SOUL sice splnili, co jsem od nich očekával, ale délkou alba a jeho hutným obsahem jsem poněkud přesycen. Taktéž mě docela mrzí, že ani jedna skladba není natolik odlišná, aby se mohla stát takovým tím "hitem" alba. Třeba ale v tomhle ještě budu překvapen.

Suma sumárum. Novinka Angličanů je standardem, který za osm let existence předvádějí. Empire Of Light nepřináší nic extra nového nebo světoborného, což u některých kapel (jako v tomto případě) nebývá na škodu. Někdy je prostě lepší neexperimentovat. Pánové se tedy drželi svého kopyta a já se díky tomu mohu těšit na příchod chladných zimních odpolední. Teprve tehdy totiž má atmosféra a celá tvorba DEVIL SOLD HIS SOUL ten správný efekt a dokážou mě utopit v nostalgii. A doufám, že s novým albem nebudu sám Dlouho zápasím s tím, jakou známku Empire Of Light vlastně udělit. Chci být spravedlivý, a i když tuto kapelu mám vcelku rád, těžko říct, jak se na novinku bude tvářit zbytek metalového světa. Necháme to tak, jak to je, a uvidíme.

HODNOCENÍ: 6,5/10