RECENZE: DELAIN - We Are The Others

Delain - We Are The Others

Vydavatel: Roadrunner Records
Země: Zwolle, Nizozemí
Žánr: Symphonic/Heavy metal
Datum vydání: červen 2012
Producent: Jacob Hellner, Fredrik Thomander, Anders Wikström
Počet skladeb: 12
Celkový čas: 47:36


Tracklist:

01. Mother Machine (4:36)
02. Electricity (4:11)
03. We Are The Others (3:19)
04. Milk And Honey (4:28)
05. Hit Me With Your Best Shot (3:58)
06. I Want You (4:52)
07. Where Is The Blood (Feat. Burton C. Bell) (3:17)
08. Generation Me (3:44)
09. Babylon (4:07)
10. Are You Done With Me (3:07)
11. Get The Devil Out Of Me (3:20)
12. Not Enough (4:45)

Než se svěřím se svými dojmy z nové desky nizozemské skupiny DELAIN, která nese název We Are The Others, chtěl bych říci pár věcí na úvod. Jednak se musím přiznat k tomu, že DELAIN zůstávala mimo můj větší zájem a pouštěl jsem si ji spíše příležitostně. Velkou roli na tom nejspíš měla samotná zpěvačka Charlotte Wessels (mimochodem krásná jako všechny zpěvačky….minimálně zpěvačky…z Holandska), jejíž projev byl vždy více „popový“ než u kapel jako EPICA (což je podle mě vůbec nejlepší sympho metalová kapela, co dnes existuje) nebo NIGHTWISH (samozřejmě za doby Tarjy Turunen!!!). Každopádně s rostoucím humbukem ohledně We Are The Others mě začala kousat čím dál větší zvědavost a díky tomu píši tyto řádky. Co se stalo nebo nestalo s mým vkusem a jak se mi líbí či nelíbí novinka, viz v následujícím pokusu o recenzi.

Od roku 2009, kdy skupina vydala album April Rain, se v sestavě odehrály dvě změny. Baskytaristu Roba van der Loo, který odešel a nyní hraje v kapele EPICA, nahradil Otto Schimmlpenninck a kytaristu Ewouta Peterse nahradil Timo Somers. Před vydáním We Are The Others vyšel singl Get The Devil Out Of Me, který má samozřejmě i svůj klip (najdete ho níže v příspěvku), a mohl nás navnadit na to, co nám holandische bande nachystala. Rovný tucet nových skladeb vidím svýma očima následovně:

April Rain mělo ještě dosti společného se symfonickou formou metalu a silný heavy metalový podklad. To všechno je v našem případě pryč. Možná, že mě budete mít za totálně hluchého, ale osobně nikde symfonické klávesy neslyším. We Are The Others se line v jednodušší hudební formě, absence kytarových sól a technické hry. Klávesy jsou, ale méně než bych očekával. Dalo mi hodně času a práce rozhodnout se pro „škatulku“, až jsem se vrátil k původnímu sympho heavy. Budu upřímný. Po instrumentální stránce tu není nic, co by mě dokázalo nadchnout. Songy jedou svým poklidným tempem, bez nějakého „skoku“ ať nahoru nebo dolů. Bicí na mě působí poměrně ospale. Náznak kytarového sóla uslyšíme např. v Elektricity a Milk And Honey, kde je jistý náznak, ale žádný Van Halen to nebude. Rocková pohodička bych řekl („tvrdší“ skladbou by se dala označit Get The Devil Out Of Me). Nechci tím ale kapelu shazovat. To, že na mě takto působí jednotlivé věci, neznamená, že jako celek to také působí špatně. Ba naopak! Je to prostě pohodička, není na škodu zjednodušit hru;-)

Dostat se chci ale především k samotné krásné Charlotte. Někdo je na blondýny, někdo na brunetky, někdo na holky z máku. Já jsem s velkou pravděpodobností na zpěvačky z Holandska. Když jsem na začátku řekl, že mě dříve příliš nebavila, byla to pravda. Ale tady? Jakmile jsem se na album naladil, tak si užívám každý tón. Ten její "popový" feeling je nakonec odzbrojující. Refrény v jejím podání, např. We Are The Others či Babylon, jsou parádní. Připadám si jako blázen, když mě něco takového rozvlní=oD. No nic. Nikdy jsem neměl rád Anette Olson a nelíbilo se mi, co provádí v NIGHTWISH (a nemám to rád dodnes). Charlotte mi chvílemi finskou zpěvačku evokuje, ale v mnohem lepší, příjemnější a hezčí formě. Je dost možné, že za tohle prohlášení dostanu sodu, ale co už.

We Are The Others je věc, která změnila můj názor na skupinu DELAIN a především na Charlotte Wessels. Pro mě je to spíš odpočinková věc, protože mám obecně raději tvrdší věci. Album stojí za x+y poslechnutí a je jedno, co posloucháte normálně. Tohle se vám bude líbit a pokud ne, peníze vám vracet nebudu. Na desce jsem nenašel příliš slabých míst, snad jen Are You Done With Me, Not Enough a ani se mi příliš nelíbí Where Is The Blood s hostujícím Burtonem C. Bellem (FEAR FACTORY). Což neznamená, že jsou to písně špatné, protože nejsou. Ale mírně zaostávají za mými osobními favority We Are The Others, Babylon a Hit Me With Your Best Shot.

Dobrá. Přiznávám, že můj hudební vkus asi poněkud měkne. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale DELAIN na mě působí rockovějším stylem. Ale nemyslím to vůbec zle, tahle forma je pohodová, neškodí a naopak je obohacující.

Mé oblíbené vysoké numero 8/10.

ZBYTEK BLOGU HODNOTÍ:

"We Are The Others" je temnější, gotické, ale i operní album se smysluplnými texty, které opravdu hrají na posluchačův srdeční aparát, jako příklad uvedu, když zpěvačka a skladatelka Charlotte Wessels zpívá o tragickém příběhu Sophie Lancaster, britském děvčeti, které bylo zavražděno v roce 2007 z důvodu jejího gotického vzhledu.

Kapelu založil bývalý klávesák WITHIN TEMTATION Martijn Westerholt, tudíž není divu, že gotické prvky slyšené na tomto albu, jsou tak zřejmé. Album produkoval Jacob Hellner, který dříve spolupracoval např. s RAMMSTEIN nebo APOCALYPTICOU, takže není velkým překvapením slyšet industriální metalové klávesy a syntetizátory. Na albu lze zaznamenat i vliv klasické rockové balady, což bych přisuzoval Fredriku Thomanderovi a Andersu Wikströmovi, kteří se také na produkci podíleli a dříve spolupracovali se SCORPIONS nebo BACKYARD BABIES.

V porovnání všech písní vystupuje každá skladba na albu sama za sebe a to velice silně a robustně, přičemž každá píseň je vytvořena s jasným postojem a precizností, ta opravdu vyčnívá během její interpretace. Nejvýraznější skladbou na albu je "Milk and Honey," ta začíná pomalým popovým intrem následované rychlými industrialními beaty a konče extází. Pomalé oduševnělejší vokály mě velice připomínají Lzzy Hale z HALESTORM.

V songu "Where Is The Blood" hostuje Burton C. Bell z FEAR FACTORY. Duo vytváří nádherný gotický kus, který jemně a s lehkostí zdůrazňuje talent těchto dvou zpěváků. Zpívají o rozchodu, ale píseň ani v sebemenším náznaku nezní nějak ubrečeně. Rázné Burtonovo bručení, jeho hluboký a dekadentní hlas, to vše přidává k této písni prvky heavy metalu .

"Are You Done With Me" a "Get The Devil Out Of Me" jsou další dvě skladby, které rozhodně na tomto albu stojí za pozornost, především jejich energie a výbušné riffy. V celkovém součtu 12 skladeb se opravdu těžko hledá nějaký slabší kus. Osobně album hodnotím velice kladně a mohu ho s klidným svědomím doporučit k poslechu. (Jessi)

Oblíbené songy: Are You Done With Me, We Are The Others, Milk And Honey, Generation Me, Babylon,  Not Enough

Za mne taktéž 8/10.

Celé album k poslechu online: