Blogger Widgets

středa 6. června 2012

METALOVÉ ŽÁNRY: Tradiční heavy metal



Tradiční heavy metal, známý také jako klasický metal nebo jen heavy metal, je klíčový žánr heavy metalu předtím, než se metal „vyvinul a rozštěpil do mnoha jiných stylů a podžánrů.

CHARAKTERISTIKA

Pokud jste si dosud mysleli, že termín heavy metal je jasný jako facka a všichni si myslí to samé, pak vás na začátku musím vyvést z omylu.

Krátký, originální a řádný termín pro tento žánr je „heavy metal“, ale jak Mischka Assayas pozoruje v svém Rockovém slovníku, termín „heavy metal“ může být někdy použit i v jiných významech. Zatímco se termín může odvolávat na klíčový styl, může být také užíván jako zastřešující termín pro jakýkoli odvozený subžánr. Z toho důvodu termíny „tradiční heavy metal“ nebo „klasický heavy metal“ bývají využívány, aby se bylo možno vyhnout zmatkům se širším významem. Zvlášť u anglicky psaných textů (ať v knihách, časopisech nebo internetu) je to velmi citelné, čeština v s tím takový problém nemá. Jiní, jako například Sharp Young, užívají „heavy metal“ jako odkaz na originální žánr, kdežto slovem „metal“ se odvolávají na žánr globálně včetně podžánrů. Podobně Paul Du Noyer užívá slova „heavy metal“ výlučně na odvolání se na originální styl.

Assayas pozoruje další dvojsmysly spojené s termínem „heavy metal“ a poznamenává, že někteří ho mohou považovat v jistých souvislostech za synonymní s hard rockem (nejvíce pak v USA), přestože jiní berou ohledy na odlišnosti obou žánrů. Tento pohled je podporován autory jako Ian Christe a Robert Walser. Christe považuje hard rockové kapely jako AC/DC, QUEEN, LED ZEPPELIN nebo DEEP PURPLE za heavy metalové v původním smyslu. Oproti tomu jiní, zahrnuje v to hudební encyklopedie Garryho Sharpe Younga a Paula Dunoyera, odmítají těmto kapelám dávat metalové označení. Sharpe Young, Rob Halford a Sam Dunn sledují počátky žánru výlučně k BLACK SABBATH se stylem charakterizovaným odkládáním žánrových kořenů v bluesu. Rob Halford argumentuje: „BLACK SABBATH fakticky vynalezli heavy metal. Četl jsem mnoho esejí a podobných věcí o stopování počátků dál a dál v minulosti. Tito autoři si chtějí nárokovat prvotní zdroj, trochu jako Dr. Livingstone a zdroj řeky Nilu. Ale jako puritánský metalový hudebník Vám říkám – jsou to BLACK SABBATH.“ (k teorii o autorství metalu BLACK SABBATH se kloním i já, pozn.: Kozel).

Rob Halford
Autoři jako Paul Du Noyer, Garry Sharpe Young a Andrew Cope připouštějí mnoho podobných znaků mezi hard rockem a heavy metalem, ale uvádějí, že heavy metal inklinuje k odklonu od původních bluesových kořenů hard rocku. Podle tohoto pohledu je originální heavy metal charakterizován středními až rychlými tempy riffů, údernými basových linek, „skřípajícími“ riffy, prodlouženými kytarovými sóly a čistými, často pronikavými vokály a antemickými refrény. Jedním z nejdůležitějších a inovačních konceptů tradičního heavy metalu bylo průkopnické využití dvou sólových kytaristů kapel jako SCORPIONS nebo JUDAS PRIEST. Toto pojetí dvou kytaristů dosáhlo vrcholu během konce 80. let, kdy si jej osvojily skupiny jako ACCEPT.

Tradiční heavy metalové kapely jako BLACK SABBATH a další se lyricky koncentrovaly „na temnou a depresivní tematiku o rozsahu dodnes nebývalém v jakékoli formě populární hudby“, jak tvrdí badatelé David Hatch a Stephen Millward. Jako příklad jim slouží album BLACK SABBATH Paranoid (1970), které „zahrnuje skladby zabývající se osobními traumaty – Paranoid a Fairies Wear Boots (který popisoval nepříjemné vedlejší účinky užívání drog)stejně jako ty, které čelí obecnějším problémům, jako třeba sebevysvětlující War Pigs a Hand Of Doom. Nukleární hrozby se dotýkaly i pozdější písně jako Electric Funeral od BLACK SABBAT, 2 Minutes To Midnight od IRON MAIDEN a Killer Of Giants Ozzyho Osbourna.“

Skladby klasického heavy metalu často obsahují zvláštní, fantasy inspirované texty, dodávající schopnost úniku. Například písně IRON MAIDEN byly často inspirovány mytologií, fikcí a poezií, tak jako jejich Rime Of The Ancient Mariner založený na básni Samuela Taylora Coleridge. Dalšími příklady může být The Wizard BLACK SABBATH a Dreamer Deceveiver JUDAS PRIEST.

KOŘENY A HISTORIE

Jak bylo řečeno v úvodu článku, názory na počátky heavy metalu se liší. Proto v této části nabídnu historii metalu zeširoka, čímž diplomaticky (a s jistou dávkou alibismu) dám čtenáři na výběr, aby si sám určil, který okamžik považuje za skutečný počátek heavy metalu.


Zatímco heavy metalový kvintesenční kytarový styl postavený na zkreslených těžkých riffech a silných akordech má své kořeny na nástrojích AMERICAN LINK WRAY konce padesátých let a KINGSMEN verzi Louie, Louie (1963), jež dal vzniknout standardu garážového rocku, přímý rodokmen heavy metalového žánru začíná v polovině 60. let. Americké blues mělo v této éře enormní vliv na britské rockery. Skupiny jako THE ROLLING STONES a THE YARDBIRDS vyvinuly blues rock nahráváním coverů mnoha klasických bluesových písní, často zrychlením tempa. Jak experimentovaly s hudbou, britské na blues založené skupiny – a jimi postupně ovlivnění američtí umělci – vyvinuli něco, co se stalo puncem heavy metalu: specifický, hlasitý a zkreslený kytarový zvuk. THE KINKS hráli důležitou roli v popularizaci tohoto zvuku svým hitem You Really Got Me z roku 1964.

Vedle Dave Daviese z THE KINKS i další kytaristé, jako Pete Townshend z THE WHO a Jeff Beck z THE YARDBIRDS, experimentovali s feedbackem. Kde začal být blues rockový styl bubnování příliš jednoduchým tloukáním do malých sestav, začali bubeníci využívat více silného, složitého a zesíleného přístupu, aby byli slyšet proti stále hlasitějším kytarám. Zpěváci podobně upravili svou techniku a zvýšili svou důvěru v zesilovače, které se často stávali více stylizovanými a teatrálními. Přístup THE WHO s „větší a hlasitější zdí Marshallů“ byl klíčový při dosáhnutí maximální hlasitosti, zvlášť při živých vystoupeních.

Kombinace blues rocku a psychedelického rocku stvořilo mnoho původních základů heavy metalu. Jednou z nejdůležitějších skupin tvořících formou míchání žánrů bylo britské power trio CREAM, kteří odvodili masivní těžký zvuk sladěním riffování mezi kytaristou Ericem Claptonem a baskytaristou Jackem Brucem, stejně jako double bassem bubeníka Gingera Bakera. Jejich první dvě LP, Fresh Cream (1966) a Disraeli Gears (1967), jsou považovány za základní model pro budoucí styl. Debutové album Jimiho Hendrixe, Are You Experience (1967), mělo taktéž důležitý vliv. Hendrixovu virtuózní techniku napodobovalo mnoho metalových kytaristů a nejúspěšnější single alba, Pyrole Haze, je považován za úplně první heavy metalový hit. Během konce 60. let mnoho psychedelických zpěváku, jako Arthur Brown, začalo tvořit fantastická, teatrální a často děsivá představení, což samo o sobě inspirovalo mnoho metalových umělců. VANILLA FUDGE, jejichž první album vyšlo také v roce 1967, bývají nazýváni „jedním z mála amerických spojení psychedelii a toho, co se stalo heavy metalem.“

Zvuk, který se stal známým jako heavy metal, se začal v roce 1968 sjednocovat. Toho ledna kapela BLUE CHEERS ze San Francisca vydala cover klasiky Sommertime Blues Eddieho Cochrana. Cover pocházel z debutové desky Vincebus Eruptum, která je mnohými považována za první skutečnou heavy metalovou nahrávkou. V tomtéž měsíci vydali STEPPENWOLF své stejnojmenné debutové album zahrnující Born To Be Wild, který se odkazuje na „heavy metal thunder“ při popisování motocyklu (ne, to není vtip, je to vážně pravda, pozn.: Kozel). V červnu vyšly dvě další epochální nahrávky: THE YARDBIRS vydávají Think About It – B-side posledního singlu kapely – s hrou kytaristy Jimmyho Page; a In-A-Gadda-Da-Vida od IRON BUTTERFLY se 17timinutovou titulní skladbou, hlavní kandidát na vůbec první heavy metalové album.

THE JEFF BECK GROUP, jejichž předák hrával u THE YARDBIRDS na kytaru, vydali ten samý měsíc svůj debut: Truth obsahovalo něco z „nejžhavějších, nejostřejších, vyloženě zábavného hluku všech dob“, což byl průlomový počin pro generaci metalových praotců. V říjnu si nová kapela Jimmyho Page, LED ZEPPELIN, odbyli svůj live debut. Tak zvané White Album THE BEATLES, které vyšlo ten měsíc, zahrnovalo Birthday a Helter Skelter, tehdy jednu z nejtvrději znějících skladeb, která byla kdy vydána významnější kapelou. Rocková opera od THE PRETTY THINGS, S.F.Sorrow, vyšla v prosinci a obsahovala „proto heavy metalové“ songy jako Old Man Going a I See You. V této periodě MC5, jež začali jakou součást detroitské scény garážového rocku, vyvinuly syrový zkreslený styl, který byl vnímán jako významný vliv na budoucí zvuk jak heavy metalu, tak pozdější punkové hudby. THE STOOGES také začali zakládat a ovlivňovat heavy metalový a pozdější punkový zvuk se skladbami jako I Wanna Be Your Dog, obsahující dunící a zkreslenou těžkou kytaru s riffy o silných akordech. PINK FLOYD vydali dvě ze svých nejtvrdších a nejhlasitějších písní: Ibiza Bar a The Nile Song, které jsou považovány za „jedny z nejtvrdších písní, které kapela kdy nahrála.“

V lednu 1969 vyšlo stejnojmenné debutové album LED ZEPPELIN a obsadilo desátou příčku v žebříčku Billboard. V červnu ZEPPELIN a skupina power triem CREAM inspirovaní, ale s hrubějším zvukem, GRAND FUNK RAILROAD, zahráli na Atlanta Pop Festivalu. Ve stejném měsíci další trio ovlivněné skupinou CREAM vedené Lesliem Westem vydali Mountain, album naplněné těžkou kytarou blues rocku a bouřlivými vokály. V srpnu tato skupina, nyní sama přezdívaná MOUNTAIN, hrála hodinu dlouhý set na festivalu ve Woodstocku. Debut GRAND FUNK, On Time, také vyšel v srpnu. Na podzim Led Zeppelin II dosáhlo první příčky a single Whole Lotta Love místa čtvrtého v Billboard chart. Metalové revoluce byla v chodu.

Jimmy Page
LED ZEPPELIN definovali hlavní aspekty vznikajícího žánru se silně zkresleným kytarovým stylem Page a pozoruhodnými naříkavými vokály zpěváka Roberta Planta. Jiné kapely, s více konzistentním těžkým, „čistě“ metalovým zvukem se v kodifikujícím se žánru staly stejně důležitými. V tomto důsledku byly rozhodujícími nahrávky BLACK SABBATH (Black Sabbath a Paranoid) a DEEP PURPLE (In Rock) z roku 1970. BLACK SABBATH vyvinuli zvláště těžký zvuk díky pracovnímu úrazu kytaristy Tony Iommiho, který utrpěl před spoluzaložením kapely. Neschopnost hrát normálním způsobem, Iommi musel podladit svou kytaru, aby mohl snadněji přecházet po pražcích, a spoléhat se na silné akordy s relativně jednoduchým prstokladem. DEEP PURPLE kolísali v prvních letech kolísali mezi styly, ale v roce 1969 zpěvák Ian Gillan a kytarista Richie Blackmore vedli skupinu směrem vznikajícího heavy metalu. V roce 1970 BLACK SABBATH a DEEP PURPLE skórovali na britském žebříčku svými hity Paranoid a Black Night. Téhož roku vydaly v heavy metalovém stylu své debuty další dvě britské kapely: URIAH HEEP Very ´Eavy…Very ´Umble a UFO UFO 1. BLOODROCK vydali svůj stejnojmenný debut obsahující kolekci heavy metalových riffů, drsné stylové vokály a sadistické a děsivé texty. BUDGIE přinesli v kontextu power tria nový metalový zvuk. Okultní texty a obrazy použité BLACK SABBATH a URIAH HEEP se staly obzvlášť vlivnými; LED ZEPPELIN taktéž začali zvýrazňovat podobné elementy se svým čtvrtým albem vydaným v roce 1971.

Na druhé straně Atlantiku byla trendy určující skupinou GRAND FUNK RAILROAD, „nejvíce komerčně úspěšnou americkou heavy metalovou kapelou od 1970 do svého rozpadu v roce 1976, zavedli vzorec úspěchu sedmdesátých let: nepřetržité koncertování.“ V USA vznikaly další kapely identifikované s metalem, např. BLUE ÖYSTER CULT (1972), AEROSMITH (1973) a KISS (1974). V Německu roku 1972 debutovali SCORPIONS s Lonesome Crow. Blackmore, který se objevil jako virtuózní sólista s Machine Head (1972) od DEEP PURPLE, opustil skupinu v roce 1975, aby založil RAINBOW. Tyto skupiny své řady posluchačů stavěly na stálém koncertování a stále rostoucí úrovně představení. Jak bylo řečeno výše, u těchto (a dalších) kapel vznikají diskuze zda je skutečně kvalifikovat jako „heavy metalové“ nebo jednoduše „hard rockové“. Ty, které jsou blíž k bluesovým kořenům nebo kladou větší důraz na melodii, jsou dnes obyčejně řazeny do druhé kategorie. AC/DC, kteří debutovali roku 1975 s High Voltage, jsou nejlepším příkladem. Zápis encyklopedie Rolling Stone z roku 1983 začíná: „australská heavy metalová kapela AC/DC… Rockový historik Clinton Walker píše: „považování AC/DC v sedmdesátých letech za heavy metalovou kapelu bylo tak nepřesné jako je tomu dnes…(oni) byli jen rock´n´rollovou kapelou, která byla náhodou dost tvrdá, aby dostala označení metal.“ Tato otázka není jen jedním z možných výkladů, ale také je trvalým rozdílem mezi hudebním stylem a identifikací posluchačů: Ian Christe popsal jak se kapela „stává cestou, která vedla obrovské číslo hard rockových fanoušků do heavy metalové záhuby.“

LED ZEPPELIN
V jistých případech existují menší debaty. Po BLACK SABBATH je dalším velkým příkladem britská skupina JUDAS PRIEST, která v roce 1974 debutovala s Rocka Rolla. Se slovy Christeho: „Posluchači BLACK SABBATH byli…opuštěni, aby si sami našli zvuk s podobným účinkem. Okolo poloviny 70. let mohla být heavy metalová estetika pošpiněna, jako mýtická bestie, deprimovanou basou a dvojitými kytarami THIN LIZZY, v pódiovém umění Alice Coopera, v prskající kytaře a okázalých zpěvech QUEEN a v senzačních středověkých otázkách RAINBOW…JUDAS PRIEST přišli sjednotit a umocnit tyto různorodá témata zvukové palety hard rocku. Poprvé se stal heavy metal skutečným žánrem sám pro sebe.“

Ačkoli se JUDAS PRIEST nedostanou v USA do Top 40 do roku 1980, pro mnohé to byla rozhodující „post-Sabbath“ kapela; jejich dvojitý kytarový útok obsahující rychlá tempa a nonblues, více čistého metalového zvuku, to vše mělo důležitý vliv na pozdější umělce. Zatímco heavy metal získával na popularitě, mnoho kritiků láskou k této hudbě neoplývalo. Námitky byly zvedány proto metalové adopci komerčního spektáklu a dalším komerčním dovednostem, ale hlavní útok byl veden proti hudební a lyrické prázdnotě: konfrontace s albem BLACK SABBATH ze začátku 70. let, především kritikem Robertem Christgauem, který napsal: „tupé a zpustlé…nejasně užvaněné, nemorální zneužívání.“ (kdyby ten chlapec věděl, jaké texty přinese budoucnost…,pozn.: Kozel)

V polovině 70. let se objevil punk rock coby reakce na současné sociální podmínky a tomu, co bylo vnímáno jako nestřídmost, nadměrná produkce rockové muziky, včetně heavy metalu („bojovat“ hudbou proti nadměrné produkci hudby je docela zajímavé, pozn.: Kozel). Tváří v tvář punku, disku a více mainstreamovému rocku koncem sedmdesátých let ostře klesla prodejnost heavy metalových nahrávek. S fixací významných společností na punk se mnoho nových metalových kapel inspirovalo v agresivnějším hnutí, vysoko energickým zvukem „lo-fi“, a étosem DIY (udělej si sám). Undergroundové kapely začali produkovat levně nahrané a nezávislé věci malému, ale oddanému obecenstvu. MOTÖRHEAD, založeni 1975, byla první důležitá skupina obcházející rozdělení punku a metalu. S punkovou explozí v roce 1977 je následovaly další. Britské hudební noviny jako NME a Sounds společně se spisovatelem (Sounds) Geoffem Burtonem pokřtily hnutí „New Wave Of British Heavy Metal“. Sem patří IRON MAIDEN, MOTÖRHEAD, SAXON a DEF LEPPARD, kteří se znovu zapojili do heavy metalového žánru.

NWOBHM jsme věnovali zvláštní článek a proto snad ani není nutné se jím zde blíže zabývat. Vznikem tohoto hnutí i příspěvek o tradičním metalu ukončím a to z několika důvodů a dodám spíš jen několik úvah. Během 80. let tradiční heavy dosáhl svého vrcholu počiny jako je album British Steel od JUDAS PRIEST. Osmdesátými lety také éra klasického metalu dle mého názoru také končí. Vysvětlím proč. Během 8. dekády minulého století začaly vznikat některé odnože původního stylu a classic heavy metal ustupoval do pozadí až vlastně téměř „zanikl“. Proto se často říká, že „metal je mrtvej“. Mrtvý samozřejmě není, ale o původní styl přestal být zájem, zvlášť s nástupem devadesátých let, kdy se metalový strom rozrostl o nespočet (a důležitých) odnoží jako je death, black, thrash atd. Je to něco na způsob, kdy majitel továrny odejde do důchodu a vedení firmy přenechá svému potomku.

Je jisté, že můj příspěvek má značné mezery, ale nesnažil jsem se napsat knihu, ale pouze představit tradiční heavy metal a přiblížit jeho počátky. Pokud ovšem máte návrhy, co k článku dodat, rozhodně se nebojte je říci. Při hledání informací k tomuto článku jsem také náhodou narazil na termín NWOTHM, což samozřejmě znamená Nová vlna tradičního heavy metalu. Je tedy možné, že tradiční metalový styl zažije obrodu a opět se vrátí na výslunní to, co je zdánlivě zapomenuto. Pokud to bude možné, napíši o tomto novém hnutí.

Nicméně jako poslední slova bych chtěl říct, že možná „heavy metal je mrtvej“, ale „metal nikdy kurva nezemře!“

2 komentáře:

  1. dalsi velmi pekny clanok (a urcite pre autora vycerpavajuci)

    ja osobne sa snazim udrzovat si svoju digitalnu hudobnu kniznicu v dobrom stave a triedit ju, co je velmi narocne, pretoze skupiny sa vyvijaju od albumu k albumu a niekedy ani cely album nie je jeden zaner - ponuka sa moznost dat vsetkym skupinam nalepku Metal, lenze ako som davnejsie zistil (a v clanku je to tiez) hranica medzi hard rockom a metalom je velmi tenka...
    riesim to podla vlastneho uvazenia, vacsinou podla agresivnosti/hlasitosti gitar, ich liniek a vokalistu
    najlepsie je dat vsetkemu nalepku Rock'N'Roll, pouzijem slova jedneho chlapika z dokumentu o metale (nepamatam si to presne): aj tak je to vsetko len Rock'N'Roll, ale kurevsky naspidovany Rock'N'Roll

    z albumov, co tu padli, by som rozhodne doporucoval vypocut si Deep Purple - Machine Head, je tam nadherne vidiet zaciatky heavy metalu a z coho cerpa

    co sa tyka toho, ze heavy metal je mrtvy, nikdy som tomu nevenoval pozornost, pretoze styl nazyvany true metal, ktory je pritomny, je pre mna nova era heavy metalu (zdravim posluchacov Manowar)

    OdpovědětVymazat
  2. díky za uznání=o)...musím přiznat, že ze všech žánru mi dal tenhle článek skutečně nejvíc zabrat a stejně cítím hrubé nedostatky=oP

    vlastní úsudek u řazení kapel je hodně důležitej, sám se o to snažim a jak řikáš, někdy je to vážně složitý. Na druhou stranu mám radost, když se kapela vyvíjí a ikdyž je to někdy k horšímu je to pořád posun kterej značí, že kapela nezakrněla.

    ono se říká, že metal je mrtvej, punk je mrtvej a tak dále...ale je to pochopitelný, každej styl má svoje období slávy a pak úpadku, ale nikdy nevymizí úplně=o)

    OdpovědětVymazat