RECENZE: Vuolla - Rivers In Me (Singl)

Vydavatel: vlastní náklad

Země: Finsko, Jyväskylä

Žánr: Melodic/Death/Doom/Progressive metal/Rock

Počet skladeb: 2

Celkový čas: 20:51

Tracklist:

01. Rivers In Me (12:39)

02. Lost Presence (8:12)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Současní členové:

Kati Hämäläinen – zpěv

Sakari Paavola – zpěv, kytara

Ilari Kallinen – kytara

Taneli Kejonen – baskytara

Ville Halonen – bicí

Diskografie:

A Part Of Us Will Never Leave This Place (Demo)(2009)

At The Edge Of The Mist (EP)(2011)

Rivers In Me (Single)(2012)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Finskou skupinu VUOLLA patrně většina z vás nezná, stejně jako já. Jejich vznik se datuje k začátku roku 2009 a na svém kontě mají tři nahrávky, z čehož první je demo, což je prakticky první krok všech skupin. Druhým je, podle všeho velmi kladně přijímanéh, EP At The Edge Of The Mist. Nejčerstvější věcí je pak singl vydaný vlastním nákladem loňského listopadu, a ten je také předmětem mého zkoumání tvorby této finské party. Než se do něj pustíme, je na místě podotknout, že v sestavě za ty 4 roky existence proběhly obměny hned dvakrát. Každá z nich následovala po vydání jednotlivých nahrávek, takže kapele přeji, aby třetí zvukový nosič konečně ukotvil složení.

Pokud jste se zarazili při čtení položky „žánr“ v hlavičce recenze, pak nezoufejte, nejste sami. Když jsem si singl kapely pustil, mohu s tím leda souhlasit, přestože tak široká škatulka je trochu krkolomná. O co těžší je zasadit kapelu do určité škatulky, o to zajímavější by to mohla být muzika. Alespoň v případě VUOLLA bych se to nebál tvrdit. Ale po pořadě. Před sebou máme dva songy, z nichž první se jmenuje Rivers In Me.

Ten se první 4 minuty nese v hluboce melancholické náladě na jednoduchém, ale účinném vydrnkávání kytary a postupně přidávaných bicích. Zpěvačka Kati zpívá velmi zajímavým a neagresivním způsobem. Podobný styl zpěvu jsem nedávno poslouchal u skupiny s větším zvukem, ale kdybyste na mne zkoušeli kdejakou mučící techniku, název vám neřeknu. Bude muset stačit, že Katin zpěv člověka ukolébá a v současném ročním období vyvolává v hlavě velmi zajímavé myšlenky. Po zmíněné 4. minutě se objevuje elektrická kytara s temným gothickým riffem a melodií, která připomíná skupiny PARADISE LOST či ANATHEMA. Až v polovině dvanáct minut trvající skladby se projeví Sakari Paavola se svým vokálem a celá kapela VUOLLA se svým projevem změní z melancholického rocku na gothic death metalové zvíře anglického střihu. Poslední část sklady (v pořadí třetí) je pak instrumentál. Možná že popis nezní lákavě, ale snad vám pomůže, že složení skladby mi připomíná Tree Of Pain od SOULFLY. Přestože v podobě Cavalerovy bandy se jedná o jiný hudební soudek, struktura je velmi podobná. Ženský vokál doprovázený drnkavou kytaru, tvrdá deathová část uprostřed a pak opět pomalé melancholické outro s Katiným zpěvem.

Lost Presence pak přímo fantasticky navazuje na úvodní singl. Skoro jako by byla součástí předcházející stopy. A pokud jsem zmínil PARADISE LOST, tak tato skladba svou prvotní melodií a kytarovým riffem jako by spadla z pracovní desky anglických velikánů. Rivers In Me je sice velmi zajímavou gothic rockovou/metalovou skladbou, ale díky své délce má veškeré prvky na mé gusto až moc roztahané. Kdežto Lost Presence s časem 8 minut lze v podstatě bez obtíží považovat za gothickou hymnu.  Opět Katin vokál nesoucí se na velmi hluboké citové vlně doprovázené skvělou atmosferickou kytarou v polovině songu přechází do otěží Saakariho, který svým growlem a death metalovým přístupem ostatních hráčů dodává dostatek temnoty na to, abyste zažili silnou pocitovou centrifugu.

Soudit kapelu na základě dvou skladeb z čerstvě vydaného singlu plus několika věcí z YouTube považuji za značně nebezpečné, ale přesto si dovolím několik soudů. Finové mají neskutečný cit pro rockovou a metalovou muziku, čehož i tato kapela je důkazem. VUOLLA ovšem jde zcela odlišnou cestou a narozdíl od kolegů stavějících především na riffech a sólech postavila svou hudbu na hlubokých emocích a temně ponuré gothické atmosféře, se kterou jsem se mockrát nesetkal (a že jsem něco gothicu slyšel). Je škoda, že se tato smečka zatím nemohla pochlubit debutovou deskou, pokud si ale udrží sestavu i hudební směr, pak se máme na co těšit. Řekněme si na rovinu, mohou Finové (nepočítáme-li HIM) na rock/metalovém poli zklamat? Perkele!

HODNOCENÍ: 6,5/10

---

---