Země: USA, Edison (New Jersey)
Datum vydání: 12. leden 2013
Žánr: Melodic Metalcore
Producent: Chris Clancy
Počet skladeb: 12
Celkový čas: 45:44
Tracklist:
01. Embers (2:57)
02. In My Veins (3:25)
03. In A Moment (3:20)
04. Falls To Pieces (4:05)
05. Machines (3:54)
06. Never (3:08)
07. Become (4:22)
08. Ligths (4:24)
09. Balance (4:26)
10. Life To Dust (4:08)
11. Signs (4:10)
12. The Unsaid (3:25)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současní členové:
Chris Clancy – zpěv
Andrew Jacobs – baskytara
Daniel Bage – kytara
Brandon Jacobs – kytara
Bill Fore – bicí
Diskografie:
Mutiny Within (2010)
Synchronicity (2012)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kapela vznikla v roce 2002 původně jako revival finských CHILDREN OF BODOM. Když si jich však všiml label Roadrunner Records a společnými silami vydali před dvěma lety debutové album Muthiny Within, těžko byste hledali podobnost s finskými „dětmi“. Chytlavé metalcorové melodie s heavy metalovými riffy a zpěvákem, jenž svým vokálovým stylem spadal do progresivního metalu, to byly prvky, které alespoň pro mě dělali kapelu originální a charakteristickou. Jenomže členové skupiny byli poměrně mladými kluky, a tak po vydání začal postupný rozchod jak s jedním z největších vydavatelství, tak zpěvákem Chrisem Clancym. Jak rychle MUTINY WITHIN přišli, tak také odešli. Ale pánové to nevzdali, dodělali si školy, popřemýšleli o prioritách atd., což vedlo k opětovnému shledání se zpěvákem Chrisem a následným stěhováním do studia, z čehož vlastními silami vzniklo nové album Synchronicity. A jak tedy dopadla finální synchronizace kapely z New Jersey?
Album jsem sice zařadil do škatulky melodického metalcoru, ale nejsem si zcela jist správností slova „metalcore“. Jistě, ve skladbách se objevují jisté náznaky tvrdšího kalibru – scream, sporadický growl nebo dokonce black metalové prvky v songu Machines. Ale jediná píseň, která se nejvíce svou stavbou blíží metalcoru, je závěrečná The Unsaid. Zbytek, respektive téměř celá deska, se holedbá melodiemi patřícím spíš do ranku kapel jako THREE DAYS GRACE či RED. Často se opakující kytarové riffy nebo rovnou celé melodie, prakticky stoprocentní absence sól, střední až pomalý rytmus bicích, zpěvák s prakticky jednolitým přístupem, utopená baskytara, která má důraz na hodně málo místech. Rozumím tomu, že MUTINY WITHIN chtěli novou desku a neměli za zády žádný label, ale možná je to škoda. Určitě nechci tvrdit, že by Synchronicity bylo vyloženě bídné album nebo něco takového, protože takové není. Ale osobně mi v něm chybí energie, špetka té agresivity a hlavně originality, kterou jsem cítil na debutu této party.
Přesto je tu pár písní, které v hlavě zůstali a ke kterým se rád v budoucnu vrátím. Falls To Pieces, i když zastupuje „kýče“ celého alba, považuji za nejvyspělejší song. Má v sobě vzestupnou melodii, která vybouchne ryze melodickým refrénem. A Chris Clancy v celých čtyřech minutách skladby dává na odiv své vokálové možnosti, díky kterým mne zaujal na předchozím albu. Následující Machines pak obsahuje patrně nejtvrdší části celé desky. Hluboký growl a během druhé minuty double blast beat a blackový skřek – nevadí slyšitelná nezkušenost zpěváka s tímto stylem. I celý zbytek kapely se v tomto songu vyřádil víc než jinde. Je slyšet basa, hluboké a silné riffy a bubeník Bill mě přesvědčil, že umí víc než jen rockové ťukání paličkami. Posledními dvěma písněmi, které snad stojí za to vyzdvihnout, jsou Lights a Balance. První jmenovaná především za svůj refrén, kde zpěvákův hlas naplňuje celý prostor a možná i za něj. A proč Balance? Teď se budu možná opakovat, stejně jako prvky na desce Synchronicity, ale především pro své metalcorové části, kterých je na 45ti minutách stopáže jako šafránu.
Konečná bilance je taková, že i když nejsem deskou zklamaný, radost z ní taky dvakrát velkou nemám. Uznávám, že vydat desku (první nebo patnáctou) vlastními silami bez pomoci z vnějšku není nic jednoduchého. MUTINY WITHIN se do toho vrhli po hlavě, ale ve výsledku vydali desku, která má pár zajímavých míst, ale jinak opakuje všechno dokola. Kapela se navíc docela na velkou vzdálenost vzdálila od své první placky, což mě mrzí asi nejvíc. Možná, že s nepříliš nadšeným hodnocením souhlasit nebudete, ale podle mě patří Synchronicity mezi ty věci, které ve vás hlubokou stopu nezanechají a časem z vaší mysli vyprchá jako mnoho dalších. Album, které na poslech neurazí, ale neoplývá hity ani ničím jiným, proč by mělo patřit mezi vaše nejoblíbenější.
P.S.: Druhotina MUTINY WITHIN vyšla kvůli nákladům pouze v digitální verzi. Nicméně během minulého týdne se na svém FB profilu ptali fanoušků jak moc velký zájem by byl o fyzické CD. Z hromadících se žádostí posílaných kapele se můžeme dočkat i malé série CD. Ale to říkám jen pro ty, které Synchronicity zaujalo více než mne.
HODNOCENÍ: 6,5/10
HODNOCENÍ: 6,5/10
Žádné komentáře:
Okomentovat