Artwork.png)
Země: Švýcarsko, Lucern
Datum vydání: 22. prosinec 2012
Žánr: Death/Thrash metal
Producent: Michael Schuler
Počet skladeb: 12
Celkový čas: 55:44
Tracklist:
01. Captured (4:20)
02. No Tomorrow (3:40)
03. That´s Me (3:47)
04. Enslavement (5:15)
05. Pure Exploitation (4:16)
06. The New Belief (5:50)
07. Social Parasite (4:59)
08. Down (3:25)
09. Solve The Pain (6:02)
10. Scream For Me (3:32)
11. The Leaders (3:47)
12. Breaking Strength Of Mind (6:51)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Benjamin Kottmann – zpěv, bicí
Markus Hospenthal – kytara
Dominik Meier – kytara
Michael Schuler – baskytara
Diskografie:
First Erruption (2010)
Inner Decay (2012)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kapelu založili v roce 2006 kytarista Dominic Meier a bubeník Benjamin Kottman. Zanedlouho byla doplněna o Markuse Hospenthala na druhé kytaře a baskytaristu Michaela Schulera. Po domácím Švýcarsku odehráli nespočet koncertů a předskakovali kapelám jako GURD nebo WARBRINGER. V roce 2010 spatřilo světlo světa první demo CD nazvané First Erruption a zemský povrch se poprvé začal otřásat. Druhé album, které taktéž vyšlo s naprostou svépomocí této čtveřice, se jmenuje Inner Decay. Dorazilo v závěru roku 2012 a svou sociálně-kritickou tématikou se snaží oslovit co nejvíce lidí, kteří nemají uši jen na ozdobu. Dovolte mi, abych vám tedy představil první dlouhohrající album švýcarských INTRACTABLE, které obsahuje 12 skladeb a téměř hodinu stopáže. Ještě než začneme, tak jedna otázka. Kolik znáte bubnujících zpěváků?
Kdepak nějaká omáčka v podobě instrumentálního intra. Startovací riff Captured je rovnou střídán nekompromisní střelbou perkusí a nástupem řvoucího zpěváka, který textově zastupuje realitu a všem okolo ničí iluze slovy o sebedestrukci lidské rasy. Téměř učebnicový death metalový začátek No Tomorrow může působit skoro neoriginálně, ale na druhou stranu posluchače čeká první skutečný Benjaminův koncert paličkami. To, co ten člověk předvádí na svou sestavu bubnů, je fantazie. Řinčící činely, double blast, rytmičáky. Každý kousek setu jakoby dostával pořádnou sodu a ještě si do toho Benjamin zpívá growlem o beznadějnosti světa jako by se vlastně nic zvláštního nedělo. Ale ani ostatní členové nezůstávají pozadu. Oba kytaristé, Markus i Dominik, předvádí parádní deathové riffy a střihnou si i vyhrávky, kterými se dobře doplňují. Michaelova basová linka v pozadí je už jen třešničkou na dortu.
Nahrávka Inner Decay nemá jediné slabé místo. Než abych vám tu vykládal jak a proč je každá skladba super, zmíním už jen tři, které považuji za nejlepší. První z nich je Enslavement. Start ve stylu moderního death metalu v pomalejším rytmu. Kytarový slide a nájezd thrashovou rychlostí. Několikerá změna rytmu i hry což dodává pocit skladby ve skladbě. A text, který je potvrzením toho, že nejhorší zlo světa je katolická církev. Také se tu konečně objeví hluboký deathový growl, kterému by zpěvák mohl dávat větší prostor. Nejlepší skladba na albu? V mých očích jednoznačně Social Parasite. A kdo že je tím parazitem? Zbohatlická mládež, což jsou vlastně diskofilové a ovce ovládané mainstreamem. A struktura tohoto songu by zbořila nejeden klub nehledě na to, že obsaženou agresivitou, zběsilými bubny a kytarovým sólem je výhružná jako střelba z kulometu MG42. Tou třetí nej písní je Solve The Pain. Uznávám, že na jejím začátku jsem si vzpomněl na staré ILL NINO, ale to jen kvůli vyhrávce, nikoli jejímu zvuku. Tahle vypalovačka je ztělesněním toho, čemu se říká death/thrash. Nejedna změna instrumentální stavby, monumentální refrén, temné kytary a opět nezastavitelný Benjamin držící paličky. Famózní záležitostí je v tomto případě také riff a kytarový podklad vycházející z pekla.
Čímž se dostávám ke konečnému resumé. Jednotlivé songy i deska celkově je naplněná čistokrevnou nenávistí a kritikou společnosti, což se odráží i v agresivitě stvořenou touto čtveřicí. Nenajdete zde žádné digitální úpravy, efekty nebo jiná kouzla, kterých se dá ve studiu dosáhnout. Kdepak, INTRACTABLE vsadili na jednoduchost a vlastní nástroje. Dokonce ve mne budí dojem, že perkuse v jejich hudbě hrají prim. Benjamin je ztělesněný ďábel a nejen díky němu patří Inner Decay jednoznačně mezi desky, kterým nemůžete vytknout ani to nejmenší. Jediné, co bych možná zmínil, je fakt, že Benjaminův zpěv si během celé stopáže drží téměř stejnou polohu. Jeho řev je (aniž bych přihlédnul k jeho řádění s paličkami) hodně kvalitní, i když bych se na příští desce nebál dát větší prostor blackovému skřeku a velmi hlubokému guttural growlu. Obě polohy na desce zpěvák ukázal a obojí mě velmi nadchlo, tak snad na příští fošně bude víc místa. Pokud jste milovníky tvrdšího žánru, pak vám garantuji, že INTRACTABLE jsou vaše krevní skupina. V rámci svého žánru by se mohli stát v budoucnu vcelku zajímavou sestavou, jejíž kroky bude stát za to sledovat. Potenciál na to rozhodně mají.
HODNOCENÍ: 8,5/10
Žádné komentáře:
Okomentovat