Vydavatel: vlastní náklad
Země: Irsko, Dublin
Datum vydání: 25. prosinec 2012
Žánr: Celtic/Folk/Black metal
Počet skladeb: 7
Celkový čas: 50:45
Tracklist:
01. The Landing: Amergin´s Conquest (10:09)
02. The Battle Of Tailtin (6:13)
03. The Kingship Of Bodb Dearg (7:53)
04. Sorrow Of The Dagda (10:25)
05. Tar Éis An Sidhe (6:04)
06. Conn Of The Hundred Battles (5:15)
07. Annan: Ermne´s Daughter (3:46)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současní členové:
Emile Quigly – baskytara
Steven Roche – zpěv, lidové nástroje
Anaïs Chareyre – bicí
David Quinn – kytara
Fionn Stafford – kytara
Diskografie:
Signs Of War (Demo, 2008)
In The Halls Of Our Ancienit Fathers (2010)
Nine Waves From The Shore (2012)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Irsko je známé spíš svou whisky, krásnou přírodou a organizací IRA, než jako vývozce metalové hudby. Když už se nějaká kapela objeví, tak je to především folk metal jako třeba CRUACHAN. Důvodem by mohlo být především to, že Irové stejně jako zbytek Británie považují vlastní tradice za alfu a omegu. Výjimkou není ani sestava CELTACHOR, která loni vydala koncepční album Nine Waves From The Shore, jež se textově zaměřilo na keltskou historii ostrova a Bohy rodu Dagda. Pětice z Dublinu se snaží svou hudbu propagovat i za hranicemi, a tak se zpožděním dorazila i k mým uším.
Poslední zářez v diskografii CELTACHOR obsahuje sedm skladeb s celkovou dobou padesáti minut. Hned první věc, která mě zaujala, je větší důraz na metalovou složku, což u folk metalu není moc obvyklé. Největší prim hrají oba kytaristé. David s Fionnem sice nepředvádí extra složité figury a dvou minutová sóla, které vás dostávají do extáze, ale o to v této muzice nejde. Pánové ženou jednotlivé skladby dopředu rychlejším tempem a jednoduššími (ale o to silnějšími) riffy tak, jak velí black metal. Když k tomu připočtete dostatečně špinavý zvuk nahrávky a zpěvákův vokál, člověk by kapelu CELTACHOR klidně mohl umístit do norských lesů, kde řádí Abbath s Demonazem. Bubenice (pro šovinisty znovu: ano, bubenice) Anaïs Careyre kopákům sice zabrat příliš nedává, ale její způsob mlácení paličkami je dostatečně přesvědčivý. V několika skladbách navíc rychlost zvolní téměř na nulu a zvolené nazvučení jen podtrhne atmosféru.
Co říci na závěr? CELTACHOR sice nejsou světoznámou kapelou, ale o muzikantských kvalitách nelze pochybovat. Jejich poslední nahrávka nazvaná Nine Waves From The Shore staví trochu na hlavu folk metalové přístupy a metalovou složku mírně zjednodušuje. Z hudby je ale cítit, že obojí byl účel, který v tomto pojetí skvěle funguje. Album v podstatě neobsahuje žádná slabá místa, skladby fungují jako celek i samostatně. A to říkám přesto, že příliš neholdují skladbám trvajícím víc jak pět minut. Nebojím se tvrdit, že kapela CELTACHOR má slibnou budoucnost. Neočekávám však, že by kapelu tlačil nějaký label, ale že si tato pětice zanechá to, co je Irům nejdražší, a to je nezávislost. Jistě, pokud si CELTACHOR nepustíte, svět se nezboří, ale za sebe můžu říct, že Nine Waves From The Shore za poslech rozhodně stojí.
Atmosféra nahrávky je chvílemi až epická, i když to není pravidlem a pravděpodobně ani ne primárním cílem kapely. Jelikož Nine Waves From The Shore je album na vysoké úrovni, bylo by na místě říct o některých skladbách několik slov zvlášť. Úvod The Kingship From Bodb Dearg v podobě akustické kytary, flétny či píšťaly a pomalu nastupujících bubnů v posluchači může vyvolat poklidnou relaxační atmosféru do chvíle než nastoupí CELTACHOR v plné palbě. Následující píseň, Sorrow Of The Dagda, považuji za nejlepší kousek desky. Znovu použitá akustická kytara na začátku mi sice z nějakého důvodu připomíná SOAD, ale to není tak důležité. Hlavní věcí je, že celých deset a půl minuty trvání songu v sobě obsahuje několik změn temp i zvuků. Obměny rychlosti riffů i bubnů, znovu obsažená akustická kytara, píšťala či flétna a jedno z velmi mála kytarových sól, které nejen svou vzácností lahodí mému vkusu. Tar éis an Sidhe je pak akustickou instrumentální šestiminutovou skladbou, která zdánlivě do alba nepasuje. Je takovým zklidněním drsnější povahy zbytku a vokální složku zde nahrazuje již zmíněná flétna (či spíš píšťala), na kterou stejně jako v ostatních písních hraje zpěvák Steven Roche. Poslední položka tracklistu nejnovější desky CELTACHOR musí udělat radost všem milovníkům black metalu. Punková hra Araïs, syrový zvuk kytar, blackové vřeštění Stevena. Nejsem si jistý, zda lze song považovat za epický, ale určitě jej lze považovat za nejdrsnější.
Co říci na závěr? CELTACHOR sice nejsou světoznámou kapelou, ale o muzikantských kvalitách nelze pochybovat. Jejich poslední nahrávka nazvaná Nine Waves From The Shore staví trochu na hlavu folk metalové přístupy a metalovou složku mírně zjednodušuje. Z hudby je ale cítit, že obojí byl účel, který v tomto pojetí skvěle funguje. Album v podstatě neobsahuje žádná slabá místa, skladby fungují jako celek i samostatně. A to říkám přesto, že příliš neholdují skladbám trvajícím víc jak pět minut. Nebojím se tvrdit, že kapela CELTACHOR má slibnou budoucnost. Neočekávám však, že by kapelu tlačil nějaký label, ale že si tato pětice zanechá to, co je Irům nejdražší, a to je nezávislost. Jistě, pokud si CELTACHOR nepustíte, svět se nezboří, ale za sebe můžu říct, že Nine Waves From The Shore za poslech rozhodně stojí.
HODNOCENÍ: 7,5/10
Žádné komentáře:
Okomentovat