RECENZE: Incursed - Fimbulwinter

Vydavatel: INCURSED

Země: Španělsko, Bilbao

Datum vydání: 5. listopad 2012

Žánr: Folk/Epic/Viking metal

Počet skladeb: 11

Celkový čas: 54:56

Tracklist:

01. Endless, Restless, Relentless (2:41)

02. Svolder´s Battle (5:34)

03. Ginnungagap (3:56)

04. Jörmungandr (5:02)

05. Feisty Blood (2:54)

06. Homeland (4:59)

07. Nordwaldtaler (6:38)

08. Northern Winds (5:54)

09. Finnish Polkka (2:06)

10. Guardians (4:54)

11. Erik The Deaf (10:18)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Současní členové:

Narot Santos – zpěv, kytara

Jon Koldo Tera „Jonkol“ – zpěv, klávesy

Asier Fernandez – kytara

Juan Sampedro – baskytara

Asier Amo „Amo“ – bicí

Diskografie:

Time To Unsheathe Our Rusty Swords (EP)(2009)

Morituri (2010)

Fimbulwinter (2012)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kapelu založili v roce 2007 zpěvák Narot Santos a Sergio (který potom kapelu opustil). Tato dvojice vydala dva roky nato první EP. V roce 2010 jsou španělští INCURSED již v plné sestavě, ve které nahráli debutové album Morituri. O rok později proběhla jistá výměna členů, nicméně v sestavě uvedené výše vznikla druhá deska, která s názvem Fimbulwinter vyšla na začátku listopadu 2012. INCURSED mě zaujali už jen díky tomu, že pochází ze španělského města Bilbao a hrají epic viking metal. Což je věc, kterou spousta lidí na začátku odsoudí. Konzervativci totiž tvrdí, že severský black či folk mohou hrát pouze severské kapely. Jelikož v tomhle jsem poměrně „open-mind“, naopak mi to přišlo natolik zajímavé, že jsem se rozhodl Fimbulwinter poslechnout a nyní vám jej v recenzi představit. Ke všemu jsou jen dvě varianty, jak to může dopadnout – buď dobře nebo příšerně.

V jedenácti skladbách se skrývá instrumentální intro, dvě mezihry a 8 plnohodnotných folkových skladeb. Intro Endless, Restless, Relentless mě osobně připomíná piráty z Karibiku a hudební doprovod her Age Of Empires nebo Might And Magic. Hold je to nezávislá kapela a užití samplů přináší jistá rizika. Na druhou stranu i přesto úvod dodá atmosféru námořních plaveb dávných staletí. Následující Swolder´s Battle nastupuje již v plné síle v podobě zastřených kytar, mírně tlumených bubnů a zpěváka Santose, který svým hlasovým projevem připomíná téměř skřeta norského blacku či finský melodeath. V polovině písně se přidá svým melodickým zpěvem Jonkol, který posune píseň o další úroveň a ještě vystřihne parádní sólo na své klávesy, že nevíte, kde končí jeho hra a kde už je kytara. Této skladbě navíc hraje do karet i samotný text, který je převzat z básně Ormurin Langi, jež pochází z Faerských ostrovů a vznikla rukou Jense Christiana Djurhuuse snad roku 1830. Ještě jedna skladba na albu má částečně převzatý text. Jedná se o Northern Winds, jejíž lyrika vychází z básně Völuspá, která je první v kolekci islandských mytologických básní (známé pod názvem Prozaická Edda).

Dalšími dvěma skladbami, jež mě zaujaly více než ostatní, jsou Homeland a Nordwaldtäler. První z nich je o radosti z návratu do vlastní země po dlouhých letech strávených na cestách po neznámých místech. Píseň má v sobě skutečně silný riff severského folkového střihu, který je doplněný o kulometnou palbu Asierových kopáků. V této skladbě se asi nejvíce vyřádil, stejně jako Jonkol, kterému jinak příliš hlasového prostoru na desce nezbývá. To je ale škoda, protože v Homeland je z něj cítit skutečně velký potenciál a vůbec bych se nezlobil, kdyby ho v budoucnu bylo slyšet více. A zas Santos předvádí víc svou kytarovou hru, kromě již zmíněného riffu, dodává také velmi atmosférický zvuk a vytříbené sólo podtrhující již tak silnou atmosféru songu. Za to Nordwaldtäler, to je pro mě oříšek. Koncepcí a strukturou totiž ke zbytku nezapadá ani za mák. Album, které se zabývá severskou mytologií a vikingskou tematikou, najednou vyhodí píseň, v níž se dozvídáme cosi o jakémsi Mexičanovi a po hudební stránce vás nemálo překvapí westernový styl skoro hodný trháku Tenkrát na Západě. Tento poněkud husarský kousek kupodivu atmosféru nekazí, protože INCURSED vůbec k celému albu přistoupili s dávkou humoru, který je tak typický pro jejich slavnější severské kolegy.

A kde že je vlastně ten folkový prvek na Fimbulwinter? Odpovím otázkou. Už jste někdy slyšeli folk metalové album, na kterém hrál nemalou roli akordeon? Možná je to hloupá otázka, ale já to slyšel poprvé. Hlavně v instrumentálních Feisty Blood a Finnish Polkka hraje prim. A obě vám dodají dobrou náladu, i kdyby před vašim oknem zuřila válka. Fumbilvinter je pak uzavřen skladbou Erik The Deaf, která poněkud pochmurně vzývá k nevázanému chlastání na oslavu krále (nepodařilo se mi rozluštit kterého). Výtku bych pak ale měl k pětiminutové pauze a následným dvou minutám hudebního doprovodu z dob 16 bitových her. Nové album španělských INCURSED je plné severské atmosféry, zastřených kytar se silnými riffy, symphonickými vložkami v podobě samplů, mocného akordeonu. I když nahrávka zní místy mírně nekvalitně a potřebovala by asi pár věcí doladit, celkovou reprodukci řadím spíše k tomu lepšímu. Pánové prostě ukázali, že viking metal a severská tématika nemusí být nutně doménou pouze skandinávských kapel.

A abych se pokusil recenzi uzavřít: Pokud vezmete symphonic power původních NIGTHWISH, přidáte k tomu špetku finského melodic deathu postaveného na klávesové virtuozitě a humoru CHILDREN OF BODOM, pohádkového kouzla norského blacku DIMMU BORGIR, akordeon dodávající nádech námořnického prostředí a  vikingskou tematiku AMON AMARTH, pak máte přesně to, co představují Španělé(!) INCURSED. Není důvod hodnotit jinak než vysoce.

HODNOCENÍ: 9/10

Stream celého alba k poslechu:

---

---