Země: Česká republika, Šenov
Datum vydání: březen 2012
Žánr: Thrash metal
Počet skladeb: 9
Celkový čas: 48:11
Tracklist:
01. This Life Ain´t Your Last (4:08)
02. Incoming (6:18)
03. Sanguine Ground (4:51)
04. Selfdestruction (5:58)
05. The Different One (4:50)
06. Dark Brotherhood (4:44)
07. Fly Again (6:54)
08. Darkest Day (6:23)
09. Mankind Disorder (4:05)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současní členové:
Tom – kytara, zpěv
Víťa – baskytara
Fikus – bicí
Wenca – kytara
Diskografie:
Mankind Disorder (2012)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V prvé řadě by se slušelo klukům z BLACKSHARD poděkovat za to, že nás vůbec kontaktovali. Vždy si cením, když si jakákoli kapela všimne, že existuje náš malinkatý blog. Rád jim tedy pozornost oplatit recenzí jejich debutu s názvem Mankind Disorder, jenž je zájemcům dostupný od března letošního roku (on-line od září 2011). Navrátíme se tedy pohledem pár měsíců zpět, což rozhodně ničemu neuškodí a budu rád, pokud tato recenze pomůže šířit jméno šenovské bandy. Ta vznikla v roce 2008, kdy ji založili Tom, Fikus a Víťa. Jako každá začínající kapela prošli i oni těžkým obdobím startu, a tak se u sólové kytary vystřídalo několik lidí, než nastoupil v roce 2010 Wenca. V této sestavě slezské kvarteto letos postoupilo v soutěži Metal Massacre do finálové šestnáctky a získalo druhou příčku v základním kole. O měsíc později, ve zmíněném březnu, vyšlo debutové album Mankind Disorder, které se vám pokusím představit.
Když prakticky celý týden dokáži několikrát denně poslouchat jedno album, pak to rozhodně značí známku kvality. Uznávám, že jsem si několik poslechů musel zvykat na Tomův vokál, a to hned ze dvou důvodů. Jednak, upřímně, jeho angličtina není nejlepší, což je (jak jsem zmínil už v recenzi jiné české kapely) dáno jeho národností a určitou nezkušeností. Takže to z mojí strany rozhodně není kritika, ale pouhý poznatek. A druhou věcí je, že kapela sebe sama žánrově řadí do thrash metalu, ale zpěvákova barva hlasu i styl mi příliš thrashové nepřijdou. Což považuji za největší „problém“, který s BLACKSHARD mám. Jejich thrash metal je natolik svobodomyslný, že dostat se na kloub jejich hudební inspiraci nebo přístupům, je pro amatéra jako já skutečný oříšek. Teď jde o to, zda je to dobře nebo špatně.
Když se totiž řekne thrash, okamžitě mi naskočí přerušované riffy, punkový rytmus, častá změna bubeníkovy hry, řvavý chraplák zpěváka a špinavý zvuk (to jediné zůstalo, pokud to není způsobeno pouze mě dostupnou nahrávkou). Ale ne, pánové si řekli, že dají velký prostor svému hodně talentovanému sólovému kytaristovi, tu přihodí hodně hluboké a temné kytary, támhle zase progresivní hru, někde až metalcorový nádech, do toho všeho zvláštní (a originální) Tomův vokální přístup, a ještě si dovolí seznam skladeb thrashové desky o devíti skladbách rozdělit na parádní virvál a balady(!). Možná, že se vám zdá moje povídání jako kritika, ale to se mýlíte. To je naopak nadšení a neskrývaný údiv. Projeďme si to se mnou.
This Life Ain´t Your Last začíná a žene se podle měřítek oldschool thrashe dokud nenastoupí zpěv, který se řadí do kategorie spíš punkových zvolání. První kytarový teror, který si pro posluchače Wenca připravil, číhá v polovině Incoming. Dost bylo zběsilosti punku, přichází poklidná kytarová baladička Sanguine Ground vhodná pro současné chladné večery (nejen kvůli úvodnímu zvuku větru). Ale nenechme se mýlit, pěsti vzhůru, je tu headbang Selfdestruction. Unavili jste se? Pak naberte ztracený dech s akustickou kytarou v The Different One, kterou střídá klasická elektrika. Ovšem myslím, že vám dodá spíš ponurou náladu hraničící s nebezpečnou melancholií. Ale svět je kurevsky nebezpečné místo, proto byste si měli dávat pozor, zda vás nesleduje Dark Brotherhood plný agresivních riffů a běsnícího Fikuse u bubnů. Balada numero tré: Fly Again. Pokud u toho usínáte, pak vás výbušná Darkest Day probudí. Patří mezi trojici nejagresivnějších skladeb. Album zakončuje Mankind Disorder, a o těchto posledních dvou písních mohu položit pouze otázku: Už jste někdy slyšeli srážku SLAYER s ANTHRAX?
Na konec jako vždy resumé. BLACKSHARD jsou mladou kapelou, a takovou si vždy rád poslechnu. Samozřejmě, že mají své nedostatky, hlavně zpěv může být pro některé posluchače překážkou. Ale u mladých kapel mám trochu jinak nastavená měřítka. Jde mi samozřejmě o to, co slyším z dané nahrávky, ale především záleží, pokud cítím něco za tím. Zda kapela má co říct a kam se posunout. Tahle šenovská čtveřice jedině směrem dopředu. Nekopírují své idoly, i když sem tam člověk inspiraci zaslechne, srčí z nich nápady a vydali desku, která je víc než barevná a jejíž pestrost musí bavit nejen z repráků, ale i na koncertě. I když tady celou dobu jen chválím, není to dáno tím, že se nám kapela ozvala, lezu někomu do prdele nebo tak podobně. Řekl jsem to proto, že i když se mají chlapci ještě co učit a čeká je dlouhá cesta, jejich debutová deska Mankind Disorder mě baví a pokud je vám thrash blízký, tak byste měli souhlasit.
HODNOCENÍ: 7,5/10
Níže celé album k poslechu zapomocí YouTube:
Níže celé album k poslechu zapomocí YouTube:
Žádné komentáře:
Okomentovat