Tak to vypadá, že jsme zase jednou přežili předpovídaný konec světa (někdo ve zdraví, jiný s kocovinou). Díky tomu vám můžeme nabídnout náš pohled na uplynulých 12 měsíců, co se vydaných nahrávek týče. Než se ale do toho pustíme, dovolte mi ještě pár slov navíc. Jak jsem řekl, konec světa jsme přežili ve zdraví, ale bohužel nám rok 2012 vzal mnoho hudebníků, kteří nám budou velice chybět. Bohužel není v tomto příspěvku prostor pro vyjmenování všech, ale namátkou snad ty "nejbolestnější": Jim Marshall, kterému tolik vděčíme za zvuk a hlasitost, odešel začátkem března. Adam "MCA" Yauch z BEASTIE BOYS, velikánů hardcore punku než přešli jiný žánr, v kterém taktéž mnoho dokázali, zemřel o měsíc později. V neposlední řadě odešel klávesový mág DEEP PURPLE, Jon Lord; bylo to 16.7. ve věku 72 let. Prvního listopadu pak nečekaně odešla pěvecká naděje mladé generace metalistů, Mitch Lucker, zpěvák SUICIDE SILENCE Těmto a všem ostatním děkuji jménem HMH za vše, co dokázali pro hudební svět a jejich kolegům i rodinám posílám upřímnou soustrast. Děkujeme, nikdy nezapomeneme a prosím, pozdravujte ostatní hrdiny na onom světě \m/ Ani mainstream nezůstal ušetřen, když v únoru přišel o velikou zpěvačku v osobě Whitney Houston, ať si o ní myslí kdo chce, co chce. Kromě těchto tragédií zůstal letošek ve mezích normálu. METALLICA opět vyvolávala debaty, Dave Mustaine přišel s několika pitomými nápady a dalšími extempore, stejně jako Axl Rose, který už snad ani nemůže nikoho šokovat. A samozřejmě vyšlo mnoho hodin hudebních nahrávek. Některé nestáli za nic, jiné byli lepší, a pak tu jsou tu další, které nás posadili na prdel. A jak tomu bývá u hudebních médií zvykem, i my vám nabízíme Top 5 alb pohledem redaktorů HMH.
Kozlova Pětka
Vzhledem k množství každoročně sklizené hudby a mému vkusu je nemožné, abych slyšel vše. Nicméně jsem toho slyšel letos myslím si poměrně dost, abych vám mohl nabídnout svůj výběr pěti nejlepších alb podle mého sluchu. Nahrávky jsem seřadil sestupně podle data vydání.
Tuto francouzskou kapelu a jejich debut nám nabídli přátelé z Rock´n´Growl Productions, za což jim nesmírně děkuji. A to hlavně díky tomu, že hudba DCS je naprosto čistá, agresivní až násilná se silnými kytarami, neskutečně brutálním a do popředí vytaženým zvukem baskytary. Především je jejich tvorba zbavená veškerých elektronických a digitálních vychytávek tolik typických pro dnešní moderní metal. Skladby jako I Will Hunt You, Lusk, This Hate nebo o klip obohacená The Hand Of Death Pt.2 jsou naprosto ultimátní záležitosti, které musí potěšit každého, kdo má rád tvrdší formy metalu. (RECENZE)
EX DEO - Caligvla
Maurizio Iacono a jeho vedlejší projekt oslavující slavné období Římské říše. Někteří by byli raději, kdyby se více věnoval mateřské kapele KATAKLYSM, ale já si myslím opak. Debutové album Romulus pro mě bylo ještě příliš "neotesanou" věcí, která však vykazovala rysy něčeho velkého. Deska Caligvla je přesně tím, po čem jsem toužil. Naprosto epické pozadí hodné římských císařů. Sofistikovanější vokální projev Maurizia, death metalové riffy a lyricky precizní příběh o vládě jednoho z nejkontroverznějších vládců lidských dějin. Ano, není to death jako u KATAKLYSM, ale je to výborná death metal se symphonickým pozadím. A hlavně se EX DEO z vedlejšího projektu pomalu proměňují v regulérní legii římských válečníků. (RECENZE)
Vedlejší projekt členů SOILWORK a ARCH ENEMY ve mne vzbudil zájem hned od prvního okamžiku. Už jen díky tomu, že se žánrově mělo jednat o naprosto jinou věc, než jsem byl od těchto Švédů zvyklý. Výsledkem pak byla cesta časem do 70. let, kdy klasický rock s bluesovými kytarami a doprovodným piánem vládl světu společně s heslem "Sex, Drogy a Rock´n´Roll". Přesně tím se řídí i toto album, které vás provede pomalu celými státy na vlně melodického rocku, chytlavých melodií a skvělého projevu Björna Strida, který svým zpěvem dodá skvělou náladu aniž byste potřebovali rozumět vskutku vtipným textům. Skladba West Ruth Ave je pak jednou z nejchytlavějších věcí, kterou jsem za poslední léta slyšel. (RECENZE)
Ve své recenzi jsem toto album příliš dobře nehodnotil, za což se teď nemálo stydím. Až časem mi totiž došlo, že tito Angličané se velmi liší od všech mladých kapel, které dnes můžete slyšet. Anglická krev se v nich nezapře a naprosto originální přístup k hudbě mne vede k přesvědčení, že tahle parta se může velmi dobře v budoucnu stát jedním z největších tahounů moderního metalu. Pokud si poslechnete jejich novinku, pak mi jistě dáte za pravdu, že ne náhodou z Anglie pocházejí nejvlivnější hudební uskupení. (RECENZE)
LAMB OF GOD - Resolution
Pro mě osobně je Resolution albem roku. Neříkám to vzhledem k událostem okolo Randyho a mým sympatiím. Od fantastické desky Wrath jsem si myslel, že LAMB OF GOD už nemohou být lepší. Spletl jsem se. Někde jsem sice četl komentáře, že novinka je pouze recyklací jejich posledních tří desek. Pokud bych se držel příměru, pak musím říct, že kdyby všichni recyklovali jako tato Richmondská parta, pak by byl svět skutečně nádherným místem. Randy svůj zpěv stále posouvá na vyšší úrovně a jeho growl patří mezi mé nejoblíbenější. Willie, John, Mark i Chris se stejně tak zdokonalují a agresivita v písních Insurrection nebo The Undertow, je přímo hmatatelná. Až někdy netrpělivě očekávám sousedy bouchající na naše dveře. Ovšem, co je na albu naprosto fantastická věc, je King Me. Pokud vím, tak nikdy dříve kapela nepoužila ženský operní zpěv a symphonické pozadí ve svých skladbách. Navíc, stupňující se síla refrénu je zaručeným receptem jak odrovnat posluchače. Takže ještě jednou. Resolution je dle mého albem roku 2012.
Jessiho Pětka
Když člověk narazí na podobné výběrové žebříčky, jako je tento, může si být jist tím, že se blíží konec roku a lidé se snaží bilancovat. Hold máme to dané ve své podstatě a má osoba nebude výjimkou. Ač se jedná o velice subjektivní a různorodý výběr, doufám, že nebude úplně mimo mísu a někoho snad inspiruje i k poslechu.
Francouzská Gojira nám letos naservírovala už své páté řadové album a nutno podotknout, že barometr kvality stoupá opět zatraceně vysoko. Nášup extrémního metalu, který vyvolává pocity tak rozdílné a přitom smysluplné. Například titulní píseň L'enfant Sauvage vás dozajista zasáhne svou melodičností, ryzí šílenosti a postupně dávkovanou brutalitou, která mě osobně doslova uchvátila a doteď nepustila. Jeden z vrcholů tohoto roku, jenž postupem času a více posleších nabírá na kvalitě, podobně jako to pověstné francouzské víno. (RECENZE)
Duo rockových komediantů, Jack Black a Kyle Gass, vydalo po dlouhých 6 letech své třetí album, které posouvá jejich tvorbu zase o úroveň výše. Deska samozřejmě opět staví na humoru. Přibylo více zpívaných songů a to na úkor vtipných parodií, což je jenom dobře. D nikdy nebudou nějací velcí hudební mistři, ale album je prostě pocitově neuvěřitelně dobré a exploduje naplno už od své první a zároveň titulní skladby Rize of the Fenix. (RECENZE)
Pokud zabrouzdáme do metalcorových vod, tak mě letos nejvíce zaujala deska jedněch z tahounů žánru, amerických As I Lay Dying. Ve zkratce bych jí označil jako kvalitu bez kompromisů. Na albu nenaleznete žádné přílišné experimentování, jen osvědčené postupy, které prostě fungují a netřeba je nějak radikálně měnit. Ze skladeb sálá obrovská agrese, důraznost a určitá bojovnost. Mne osobně nejvíce dostaly songy Overcome a Wasted Words. (RECENZE)
Toto album jsem dostal na recenzi náhodou a o to větší šok následoval, jelikož deska svým zvukem přesně zapadala do mé každoroční podzimní melancholické nálady. Na svědomí jí mají chorvatští Ashes You Leave. Vlastně už ostřílení matadoři jejichž řady osvěžila nová tvář v podobě italské zpěvačky Giady “Jade” Etro. Desku ocení především posluchači, kteří nehledají pozitivně nabitou muziku, ale tmavou atmosféru doom/gothic metalu. Na mne zafungovala dokonale. Kdybych mohl doporučit jeden referenční song bude to Summer Ends. (RECENZE)
AtomA je poměrně nové švédské uskupení, které letos v dubnu propustilo do světa svůj debut nazvaný Skylight. Jedná se o rock/metalové album v majestátní symfonické úpravě, jež konverguje hladce přes gotické, ambient a elektro vlivy, což vše dělá ze Skylight velmi dynamickou desku s hlubokou atmosférou. Rozhodně to není deska pro každého a na běžný poslech, ale mě zaujala svou jedinečností.
(RECENZE)MUDr. Nudlova Pětka
Úvodom by som chcel povedať, že som nepočul všetky albumy z tohto roku, takže rebríček je tým najlepším z toho, čo som počul. A tam bez hanby radím:
H.E.A.T - Address the Nation
Nedávno som objavil túto kapelku, keď som sledoval kariéru nádejného speváka, ktorý vyhral švédsku obdobu súťaže superstar v roku 2009. Muzikálne sa album radí k hard rock-u, špecifickejšie k AOR. Niečo na štýl Bon Jovi-ho známych dosiek. Naozaj vysoko počúvateľné. Ak sa pýtate čím ma dotyčný spevák mohol zaujať, prosím počúvnite a pozrite si jeho live cover piesne od Iron Maiden - Run to the Hills. Ktokoľvek dokáže takto zabaviť metalom obyčajných ľudí sa pre mňa automaticky stáva hrdinom...
3 Inches of Blood - Long Live Heavy Metal
Teraz trocha z iného súdka. 3 Inches of Blood sa radia k melodickému metalu, rýchlostne k speedu či power metalu, ale z hľadiska nástrojov sú skorej niečo ako true metal, teda klasický heavy metal. Agresívny vokál speváka nemusí sadnúť každému, rozhodne však stojí za vyskúšanie.
DragonForce - The Power Within
Naspäť k power metalu. Myslím, že všetci prívrženci tohto štýlu poznajú DragonForce, či už skupinu nenávidia alebo ju majú radi. Ich posledný album prezentuje nového speváka v plnej kráse. Album je určitým krokom vpred, najmä z dôvodu, že piesne nie sú tempovo stereotypné.
(RECENZE)
SoulSpell - Hollow's Gathering
Dovoľte mi predstaviť SoulSpell, ak ste o nich ešte nepočuli. Projekt Tobias-a Sammet-a, Avantasia, určite poznáte, tak toto je jeho juhoamerická kópia. Bubeník Heleno Vale sa jednoducho rozhodol urobiť si vlastnú metalovú operu, v ktorej obsadí hlavne amerických muzikantov a spevákov. Vďaka tomuto projektu som objavil veľmi nádejnú mladú speváčku s menom Daisa Munhoz, ktorej vibrato mi silno pripomína vibrato Michael-a Kiske-ho. Na tomto, už v poradí treťom albume, možno nájsť pekný duet, kde si zaspievala s Michael-om Vescera-om, pôsobiacim v skupinách ako Animetal USA, Loudness, Yngwie Malmsteen a iné (nápoveda: pieseň číslo 6). Za zmienku určite stoja aj speváci ako Tim “Ripper” Owens alebo Amanda Somerville.
Vandroya - One
Keď sme už pri Daisa-e Munhoz, tak jej skupina takisto vydala album tento rok v decembri, ale len v japonsku (zatiaľ). V budúcich týždnoch sa dostane do Európy a neskôr do Ameriky. Pieseň z predhádzajúceho albumu, ktorú som spomínal, sa dostala do tracklistu aj sem, s tým rozdielom, že duet je urobený s Leandro-m Cacoilo-m. Piesne často menia tempo, nájsť možno veľmi pekné sóla a všetkému tomu dominuje spev. Na tento album som nemohol čakať, tak som si ho dal doviesť z japonska. O prvých ukážkach z albumu sme už písali tu.
Keď sme už pri Daisa-e Munhoz, tak jej skupina takisto vydala album tento rok v decembri, ale len v japonsku (zatiaľ). V budúcich týždnoch sa dostane do Európy a neskôr do Ameriky. Pieseň z predhádzajúceho albumu, ktorú som spomínal, sa dostala do tracklistu aj sem, s tým rozdielom, že duet je urobený s Leandro-m Cacoilo-m. Piesne často menia tempo, nájsť možno veľmi pekné sóla a všetkému tomu dominuje spev. Na tento album som nemohol čakať, tak som si ho dal doviesť z japonska. O prvých ukážkach z albumu sme už písali tu.
Žádné komentáře:
Okomentovat