RECENZE: Dymytry - Neonarcis

Dymytry - Neonarcis

Vydavatel: Metalgate Records

Datum vydání: 17. srpen 2012

Země: Česká republika, Praha

Žánr: Psy-core

Počet skladeb: 13

Celkový čas: 49:37

Tracklist:

01. Lunapark (4:19)

02. Média (3:47)

03. Síť pro sociály (3:30)

04. Skoč (4:01)

05. Rédijo (2:54)

06. Neonarcis (3:27)

07. Stáváš se potravou (3:26)

08. Pod Nuselákem (4:06)

09. Jsem nadšenej (3:47)

10. Dymytry (4:34)

11. Ocelová parta (4:58)

12. Harpyje (5:52)

13. Hanglická (1:28)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Současní členové:

Jan "Protheus" Macků - zpěv

Jirka "Dymo" Urban - kytara

Artur "R2R" Mikhailov - baskytara

Jan "Gorgy" Görgel - kytara

Miloš Meier/Eduard Štěpánek - bicí

Diskografie:

Psy-Core (Open Media, 2006)

Neser! (Metalgate, 2010)

Neonarcis (Metalgate, 2012)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Stav české hudební scény, a to i té undergroundové, známe všichni. Je to hodně smutný příběh, ale nebudu zde polemizovat, kde je, nebo není chyba. Chci říct, že když se v roce 2010 objevila deska Neser! pražské party DYMYTRY, svitla ve mně naděje. Dobrá, nejedná se o žádný hardcore, thrash nebo extrémnější styl, ale kluci v maskách přinesli vcelku svěží zvuk doplněný chytlavými melodiemi, (dle mého) zajímavým hlasem Honzy Macků a především hodně slušnými texty. Album i kapela společně posbírali velmi dobré reakce a hvězda DYMYTRY začala svítit, čím dál, tím víc. Z desky se asi největšími hity staly písně Dejte mi pít a Strážná Věž. V roce 2012 přichází na světlo světa druhé album, tentokrát s názvem Neonarcis.

Tady ale veškerá radost z poměrně nové kapely na scéně končí, a to velmi ledovou sprchou. Je sice skoro pravidlem, že se kapelám obecně příliš nedaří navázat na eventuálně veleúspěšný debut, ale to v tomto případě není omluvou. Neonarcis ve mně vyvolává spíše otázky, než dobré pocity z nové dávky songů. Pravda, DYMYTRY se na kytarách nechali inspirovat legendárními ARAKAIN, kterým nejednou předskakovali a určitě to je také díky tomu, že Jirka Urban je synem kytaristy ARAKAINU. Ale tahle podobnost neurazí (ba téměř naopak). Ani to, že „Protheus“ mi v několika písních připomíná Aleše Brichtu. Nejvíc pak v otvíracím Lunapark nebo Média či refrénu Neonarcis.

Co mi hlavně vadí, je to, že texty tentokrát ztratily tu ráznost, kterou měly na Neser!, obsahují mnoho klišé a chybí nějaká konkrétnost nebo rovnou smysl (Rédijo, tenhle song má kladné body jedině za hodně dobrý growl na konci). Když už se pak objeví náznak, že text má co nabídnout, je song postaven na elektronice či klávesách (Média), nebo na naprosto levné melodii (Jsem nadšenej), kterou bych čekal možná od mainstream rocku. Takže ani po instrumentální stránce to není věc, která by mě brala. Skutečně by mne zajímalo, na jakou cílovou skupinu je nové album mířeno. Hlavně doufám, že se DYMYTRY nesnaží jít ve šlépějích beer rockové skupiny SAKO a prodat co nejvíc desek a koncertů na úkor kvality jak muziky, tak posluchačů.

Přesto má Neonarcis i pár silnějších míst, ale než se k nim dostanu, musím napsat o nejhorší skladbě. Tou je Média. Jak jsem napsal o pár řádků výše, začátek stojí na elektronice a klávesách, což se nehodí ani ke zbytku tracklistu, ani k DYMYTRY. A smyčce v závěru? Smyčce v metalu na mě vždy zaberou, ale jen pokud mají své místo a smysl. Tady se staly skutečným klišé a já můžu jen kroutit hlavou na obě strany. Následující skladba Síť Pro Sociály mi dělá velké problémy, jak se k ní postavit. Začátek jak zrcadlový odraz ŠKWOR, text ucházející, ale pořád v tom něco chybí. No, raději přejděme k těm silnějším momentům.

Dostala mě píseň Pod Nuselákem. I když je baladou, velmi silně na mě zapůsobila. Nevím jestli se naklonit ke skepsi, že je to velmi povedený kalkul, nebo (a to bych řekl spíš) se pánové na pozadí songu nechali inspirovat skutečnou událostí. Kdo ví. Každopádně za tento kousek velké +. Druhým, a vlastně posledním, kouskem, který mě zaujal, je Dymytry. Lyrika těžce nad věcí a vysvětlující, co můžeme od kapely čekat. Jen si díky Neonarcisu nejsem jistý, jestli budou mít chlapci raději metal nebo plnící se sály. Za zmínku stojí ještě sólo v písni Skoč a závěrečka Hanglická. Ta je sice žel věcí, která funguje jako legrácka, ale kdyby byla myšlena seriozně a jak po hudební, tak po hlasové stránce (ani by nebylo třeba zpívat hanglicky) byla inspirací celému albu, byl bych mnohokrát šťastnější….a asi bych nebyl sám.  

Za tu krátkou dobu, co píši, jsem nenapsal tak negativní recenzi k nějaké desce jako v tomto případě. Jenže nová věc DYMYTRY je pro mě natolik bolestným zklamáním, že to jinak ani nešlo. Věřím tomu, že zástup fanoušků kapele stoupne a také Neonarcis bude mít mnoho příznivců. Já ale mezi ně patřit nebudu a ani nemůžu. Tahle pražská parta s druhým albem v mých očích dost klesla, ale budu pevně doufat, že se ve svých závěrech se směřováním do propasti středního proudu pletu a další plackou se vrátí k tomu, čím většinu lidí zaujala na Neser! K Neonarcisu mohu snad jen dodat to, že se hodí maximálně k jízdě do auta nebo na hudební podklad lidmi nacpané hospody v pátek večer. Moje pocity z novinky asi nejlépe vystihuje refrén songu Benzín z alba Neser!

HODNOCENÍ: 4,5/10

Celé album si můžete poslechnout níže pomocí youtube, pokud budete chtít kapelu podpořit koupí CD za příjemných 120 kč, pokračujte ZDE