LABELY: Nuclear Blast Records - I. díl

Pokud se řekne metalové hudební vydavatelství, správnému posluchači této muziky by se měly vybavit minimálně dvě značky. Tou první je samozřejmě slavná červená nálepka Roadrunner Records. Tou druhou firmou je předmět mého článku, Nuclear Blast Records. NB navíc letos slaví 25 let od svého založení, a možná i proto na svém webu má kompletní historii existence. Čímž je na místě, abych přiznal, že tentokrát jsem nepátral po celém internetu, ale měl jsem v tomto směru ušetřenou práci. Tudíž děkuji týmu NB a doufám, že nebudu popotahován kvůli nějakým právům. Pojďme si tedy projít 25 let historie nejen Nuclear Blast, ale prakticky celé metalové scény.

HISTORIE: 1987-1992

Marcus Staiger

Ve skutečnosti začíná historie Nuclear Blast ještě před rokem 1987. Markus Staiger, narozený a vychován v Donzdorfu, získal svůj první kazetový přehrávač ve svých osmi letech a bylo to při nahrávání hitů Mikea Oldfielda, Davida Dundase a BAY CITY ROLLERS z rádia, když začal být fascinován hudbou. Jeho zájem o hudbu neustále narůstal a konečně, když mu bylo jedenáct, využil své kapesné k nákupu svého prvního singlu, kterým byl I Was Made For Loving You od KISS. Rychle následovaly nahrávky Garyho Numana a BEATLES.

Nedlouho po svých třináctých narozeninách navštívil Markus svůj první koncert, SCORPIONS v Göppingenu, čímž se jeho vkus stal více specifickým. V Markusovi se probudil zájem o punk a hardcore a nakonec ho to posunulo k tomu, aby založil svůj vlastní malý fanzine s názvem »Graffiti«. Měl 500 výtisků a existoval po celých pět edicí. Nakonec Markus získal značné know-how o americkém punku a hardcore scéně a jeho sen o tom, že jednoho dne vycestuje do Ameriky a dostane se do bližšího kontaktu se svou oblíbenou hudbou, zesílil do planoucí touhy.

V historicky významném roce 1987 si mladý muž, než nastoupil na vojenskou službu, splnil svůj sen a odletěl do Spojených států. Do Donzdorfu se vrátil rozhodnutý založit svůj vlastní label. „Předtím jsem měl malou obchodní společnost s názvem ´Misthaufen Distribution´ a pak přejmenovanou na ´Core´,“ říká Markus, vzpomínající na to, jak to vše začalo. „Jakmile jsem se vrátil ze Států, vytvořil jsem label.“ V souladu s BLAST, jeho oblíbenou kapelou té doby, a kterou dokonce viděl v USA na živo, Markus se rozhodl pojmenovat svou rodící se společnost BLAST. Ale protože se mu zdál název příliš prostý, jednoduše přidal na začátek slovo NUCLEAR. Tím vznikl název Nuclear Blast, což je dnes název labelu známý po celém světě!

V prvním roce fungování byly vydány první nahrávky s katalogovými čísly NB001, NB002 a NB003. „NB001 byla americká kompilace nazvaná Senseless Death, na které byly představeny kapely jako ATTITUDE a DEHUMANIZERS,“ pamatuje si Markus jasně. „NB002 bylo album Humanoid Or Biomechanoid od CONDEMNED. A pod číslem NB003 se skrýval skutečný hit, debutové album IMPULSE MANSLAUGHTER z Chicaga. Potkal jsem kluky na svých cestách po Spojených státech a oni mi řekli, že hledali label v Evropě. Dělali pěkně tvrdý hardcore doplněný screamingem.“

Ale ustanovující se Nuclear Blast nebylo pro Markuse jen dobrodružstvím. Od samého počátku se zajímal o to, jak společnost posunout dál a jaké byly plány do budoucnosti. „Mým cílem bylo budovat celou věc během mé vojenské služby, abych pak byl schopen risknout vedení labelu na plný úvazek,“ jak dokládá zakladatel nahrávací společnosti. Přirozeně, že neexistovala žádná záruka úspěchu. „Veškeré peníze, které jsem během služby vydělal, šly okamžitě na nákup nových nahrávek a obchodní služby. Ani jsem na prvních nahrávkách moc nevydělal. Bylo prodáno asi 1000 věcí a utržený zisk šel na hledání nových skupin a zaplacení jejich záloh. Dobře, v regionu to bylo 300 až 500 Německých marek, ale protože prodeje v té době nebyly nijak vysoké, prakticky nic bokem nezbylo. Byla to čistá touha přinést a distribuovat hudbu, kterou jsem tolik miloval.“

Zatímco Markusovi přátelé využívali své první výplaty na požitky a nakupování věcí pro sebe, zakladatel Nuclear Blast vkládal všechny peníze do své firmy. Markus se snažil využívat každý halíř k nákupu nových nahrávek přes poštovní zásilky. Snažil se dosáhnout toho, aby nabízel co nejvíc možný výběr a aby znal všechny desky dostupné na trhu. „Třebaže vycházelo mnohem méně věcí než je tomu dnes, bylo neuvěřitelně obtížné dostat se k nim a nepropásnout dobré kapely,“ tvrdí Markus. Nikdy ho nenapadlo, že by jeho dobře mířené a entuziasmu plné reakce mohli krůček po krůčku vybudovat malé impérium. A dokonce ani v nejdivočejších snech mu nepřišlo na mysl, že by se jednoho dne mohla z jeho nahrávacího labelu stát největší nezávislá společnost v Evropě. „Vždy jsem prostě pracoval tak, abych do toho  dával vše, co ve mně je,“ říká jako by to byla ta nejjednodušší a nejpřirozenější věc na světě. „Nikdy jsem se nestaral o to, jak se na to dívají lidé zvenčí.“

Markus Staiger tvrdě dřel pro svůj sen. Vždy dělal všechno naprosto sám, často proseděl u svého stolu dlouhé noci, přicházel pozdě na srazy s přáteli nebo je dokonce prošvihl. „Pracovní procedury byly tehdy komplikovanější než dnes,“ usmívá se. „Musel jsem psát faktury ručně, balit nahrávky, seznamy psát na stroji a chyby opravovat Tipp-Exem. Byl jsem nucen psát dopisy, protože jsem na začátku neměl ani fax!“

Markus Staiger byl vždy pedantský a staral se o detaily, pokud se mu něco zdálo důležité. Od slavných Vánoc, kdy dostal od rodičů svůj první přehrávač na kazety, stala se hudba víc než jen příjemným zvukem v pozadí. Dokonce si pak do svého deníku pravidelně psal Top 10 aniž by si byl vědom toho, s nadsázkou řečeno, že se připravuje na svou budoucí profesi. „Zrovna nedávno jsem listoval starým diářem a zjistil jsem, že jsem vždy poslouchal ´Pop nach 8´,“ směje se dnes Markus.

Následovalo vydání několika nahrávek z hardcorové a punkové oblasti, když konečně narazil na konci 80. let grindcore kapelu z Las Pegas se slibným názvem RIGHTEOUS PIGS. Současný distributor pokrčí rameny, když přijde na předprodeje, myslí si, že je to příliš exotické.

Ale Markus udělal správné rozhodnutí: s nahrávkami ATROCITY, MASTER a INCUBUS, každé z nich se prodalo více jak 30 000 kopií, Nuclear Blast řídí průlom v roce 1990. S těmito tituly se jméno společnosti poprvé nese mílovými kroky ve světovém tisku a postupně se zvyšuje ze strany zákazníků zájem o death metalovou oblast. Další nahrávky jako jsou PUNGENT STENCH, DISHARMONIC ORCHESTRA a BENEDICTION reprezentují ducha tehdejší doby.

Také se začnou lépe rozbíhat poštovní objednávky. Markus Staiger nemůže dlouho zvládnout celou věc řídit sám, ale má dva trvalé zaměstnance a několik krátkodobých pracovníků. „Problém byl, že se to celé dělo v domě mých rodičů a moje máma z toho nebyla dvakrát nadšená,“ popisuje majitel labelu tehdejší situaci. „Děsivě vypadající kapely vždy přicházely a chodily po domě a všude bylo plno kartonů. V patře jste dokonce nemohli jít ani na toaletu, aniž byste lezli přes balíky.“

Ač to dnes může znít zábavně, v té době to pro Markuse tolik vtipné nebylo. Banka mu tehdy jako mladému podnikateli nechtěla půjčit peníze. Určitě ne proto, že se zaměřoval na heavy metal, ale proto, že Nuclear Blast na začátku stěží dosahovalo zisku. Markus musel fungovat s velice omezeným rozpočtem. „Často byl účet tak prázdný, že jsem musel často pracovat i přes víkend ve dne v noci. Nuclear Blast bylo prostě mou součástí a vše, dokonce i když jsem na začátku nic nevydělával. Samozřejmě ale byly okamžiky, kdy jsem se cítil naprosto zoufalý.“

V Donzdorfu samotném byl Markus považován za skutečného excentrika. V malé vesnici na úpatí Švábské roviny nebyla jediná osoba, která by si představovala, že Markus se svými podivnými plány může něčeho dosáhnout. Dokonce i dnes (pozn.: 2011) je tu podle Staigera jeden nebo dva, kteří se podivují nad tím, jak se může firmě, která má v současnosti přes 70 zaměstnanců, tak dařit.

Cesta k tomu ale byla dlouhá a hrbolatá. „Nedokážu vám říct kolikrát během těch prvních pěti let jsem řekl své mámě, že nová nahrávka XY přišla brzy a pak se věci nadobro odložily. Ale trvalo to poměrně dlouho než jsme se dostali tak daleko…“

V roce 1991 bylo stvořeno Nuclear Blast America prezidentem Nuclear Blast Markusem Staigerem, zakladatelem Relapse Records Matthewem Jacobsonem a spolupracovníkem Relapse Billem Yurkiewiczem. Během následujících měsíců Relapse sepsali distribuční smlouvu pro Relapse Records a Nuclear Blast America s Relativity Entertainment Distribution.

Nuclear Blast stále vlastnil sub-label Nuclear Blast America, ale tehdy bylo v Americe prodáváno přes Relapse Records, což bylo výsledkem úsilí Relapse vydávat a podporovat domácí interprety Nuclearu jakými byli PUNGENT STENCH, DISHARMONIC ORCHESTRA, BENEDICTION a DISMEMBER.

V květnu 1991 se Relapse/Nuclear Blast America přestěhovalo z Denveru v Coloradu do Millersvillu v Pennsylvanii.

1993-1997

Vedle namáhavých nočních směn a investování veškerých peněz do společnosti, byla všudypřítomná skepse ohledně labelu – toť „cena“, kterou musel během prvních let Markus platit.

Sám ale nedovolil, aby ho skepse dostala. A ani pochybnosti ostatních nezasáhly jeho mysl. Markusova dychtivost a nadšení pro Nuclear Blast je mnohem větších rozměrů. Začátkem roku 1993 si Staiger uvědomil, že mnohé by mohlo být jednodušší, a mnoho věcí potřebovalo změnit, aby bylo možno udržet stávající situaci. „Protože jsem během dne ani noci nedokázal myslet na nic jiného než na posun Nuclear Blast, nevnímal jsem tak docela ostatní věci, které se děly,“ vzpomíná dnes zakladatel. Byl totálně zaměřený na to, aby vše vložil do své věci. „Společně s mým týmem jsem se vždy snažil dělat pro kapely tu nejlepší možnou práci. V zápalu toho se občas stalo, že jsem si až později uvědomil, že některé věci měli být lepší.“

A tak žil tvůrce Nuclear Blast během let 1993 až 1994. Někde mezi zaneprázdněnými víkendy a nespočty nočních směn přišli průlomoví umělci: HYPOCRISY, DISMEMBER a KATAKLYSM. Jméno Nuclear Blast si pomalu ale jistě dláždilo cestu mezinárodním tiskem, což mělo brzy za následek smlouvy s THERION a AMORPHIS. Instinkty Markuse Staigera začaly přinášet ovoce. Pod jeho labelem se obě kapely začaly stávat dobře známými pojmy na scéně.

Sólová záležitost pak vyrostla ve firmu s 15 zaměstnanci a větví v USA – Nuclear Blast America. „Skutečně jsem nikdy neočekával takový úspěch THERION,“ vybavuje si s nadšením Donzdorfský domorodec. „Předchozí album Lepaca Kliffoth se tak moc nepodařilo, ale Theli bylo přijato velmi dobře stejnou měrou od fanoušků i tisku – všichni to album milovali!“

Zhruba ve stejnou dobu Markus dostane smlouvou další skupinu, jedinou, která dosáhla významnějšího úspěchu: IN FLAMES. Instinktivně cítí, že tato skupina by se mohla stát něčím speciálním. O rok později se stejná věc opakuje, když narazí na nováčka jménem DIMMU BORGIR. „Stále jsem na obě kapely velmi hrdý,“ říká objevitel dvou naprostých metalových hvězd, a ne bez důvodu. „Jsou prostě fantastičtí. Když jsem ze studia dostal jejich NB debuty The Jester Race a Enthrone Darkness Triumphant, bylo cítit jak se pohnula země. Bylo zřejmé, že obě skupiny vytvořily něco zvláštního, ale přesto jsem si nikdy nepředstavoval, že se budou tak dobře prodávat. Desky se pořád hodně dobře prodávají a staly se absolutním metalovým milníkem.“

S prvotním úspěchem v Donzdorfu, začal Markus Staiger sklízet výhody, které mu metalová muzika přinášela. A už se netrápil tím, co si město myslí o jeho výstřednosti, když se objevila skutečnost, že Nuclear Blast pomalu, ale jistě postupuje směrem k vrcholu. Zatímco se občané malého města na úpatí Švábské roviny podivovali nad mladým mužem a jeho neobvyklými plány, Markus se stále soustředil na své cíle. „Když jste metalovým fanouškem a nasáváte všechno, co má něco společného s hudbou, pak nemáte příliš prostoru pro ostatní věci,“ tak Markus soudí zpětně celou věc. „Jistě, občas si uvědomíte, že lidé jsou překvapení a zajímají se o to, jak někdo může dosáhnout úspěchu s metalem. Ale hej! To jsou lidé, kteří si myslí, že svět je tvořen jedině komerční hudbou a nedokáží si představit nic jiného.“

V roce 1995 je Erase od GOREFEST první věc, která se dostane do žebříčků, a je to senzace. Album v německé hitparádě došplhalo na 82. příčku, což je pro Markuse a jeho tým odměnou za jejich nikdy nekončící a mimořádnou oddanost. Nikdy na to nezapomene. „Bylo to tak úžasné! Nikdy jsme si v našich nejdivočejších snech nemysleli, že by se tak tvrdá kapela mohla dostat do German Top 100 žebříčku prodeje. Ten graf byl plný mainstreamu. Bylo skvělé vidět, že čím dál víc lidí přichází k tvrdému metalu.“

Co se týče „tvrdosti“: třebaže se počet skupin pod Nuclear Blast neustále zvětšuje díky práci a ve stejném poměru se zvětšuje i oblast činnosti, Markus Staiger svou situaci s přesčasy příliš nemění. Jako vždy, pracuje jak jen může a čelí faktu, že nikdy nebude schopen dělat všechno tak, aby byl se sebou naprosto spokojen. „Bylo často tvrdé uvědomit si, že bez ohledu na to, jak dlouho a jak moc jste pracovali, nikdy nezvládnete dokončit vše,“ komentuje Markus. „Vždy jsem měl mnoho nápadů, ale nikdy jsem nebyl schopen je všechny realizovat. To bolí. Zvláště, když k tomu přistupujete tak, jako jsem to dělal já, jako fanoušek.“

Na vzdory tomu všemu a aniž by si to uvědomil, Markusovi se daří hýbat horami. Rok 1997 je pro NB dalším velkým krokem vpřed (pro Nuclear Blast je to dokonce historickým bodem). Jeden po druhém, pět nahrávek dosáhne na německý žebříček: THERION s A´arab Zaraq (no. 98), DIMMU BORGIR s albem Enthrone Darkness Triumphant (no. 75, jako první album z black metalového žánru vůbec), CREMATORY s Awake (no. 54) a IN FLAMES s Whoracle (no. 78), stejně jako HAMMERFALL, absolutní překvapení mezi nově příchozími. Švédi z ničeho nic vystřelili na 38. místo německého žebříčku a zanechali celý hudební průmysl v naprostém údivu.

„HAMMERFALL byli vzrušující: Pamatuji si jak jsem dostal kazetu,“ šklebí se Markus. „Byla to normální kazeta a já si přitom pomyslel: Hey, něco podobného jsem už předtím slyšel! Balada Glory To The Brave mi připomněla staré SCORPIONS a další tracky mi připomněly HELLOWEEN, protože HAMMERFALL v tom měli jejich typickou vedoucí kytaru. Ale nečekal jsem, že to vylétne tak, jak se to stalo. Stále je to nejlépe prodávaný debut ze všech našich kapel.“

Kolem roku 1996 spolupráce mezi Relapse Records a Nuclear Blast America nakonec skončila a následkem toho se Nuclear Blast America stalo svou vlastní entitou a Nuclear Blast GmbH stvořilo svou vlastní americkou větev: Nuclear Blast America, Inc.

Následujícího roku se Nuclear Blast America, Inc. přestěhovalo z Millersvillu v Pennsylvanii do Tampy na Floridě.

Ke konci roku 1997 mělo Nuclear Blast okolo 20ti zaměstnanců a každé tři měsíce mohlo posílat poštou svůj 100 stránkový katalog do 50ti zemí. Label se začal chystat na další velký krok.