Blogger Widgets

neděle 24. února 2013

RECENZE: Bullet For My Valentine - Temper Temper


Vydavatel: RCA Records
Země: Velká Británie, Bridgend
Datum vydání: 11. únor 2013
Producent: Don Gilmore
Žánr: Metalcore
Počet skladeb: 11 (14)
Celkový čas: 44:25 (57:04)


Tracklist:
01. Breaking Point (3:42)
02. Truth Hurts (3:36)
03. Temper Temper (3:08)
04. P.O.W. (3:53)
05. Dirty Little Secret (4:55)
06. Leech (3:59)
07. Dead The World (5:15)
08. Riot (2:49)
09. Saints & Sinners (3:29)
10. Tears Don´t Fall (Part 2) (5:38)
11. Livin´ Life (On The Edge Of A Knife) (4:01)

12. Not Invincible (3:26)
13. Whola Lotta Rosie (Live At BBC Radio 1) (4:10)
14. Scream Aim Fire (Live At BBC Radio 1) (5:03)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současní členové:
Matt Tuck – zpěv, kytara
Jay James – zpěv, kytara, baskytara
Michael „Padge“ Padget – kytara, doprovodný zpěv
Michael „Moose“ Thomas – bicí

Diskografie:
Better Off Alone (Demo)(1999)
Don´t Walk Away (2001)
The Poison (2005)
Rule Britannia (Live)(2006)
Graspop Festival (Live)(2006)
Scream Aim Fire (2008)
Fever (2010)
Rock Am Ring (Live)(2010)
Temper Temper (2013)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BULLET FOR MY VALENTINE patří do toho ranku skupin, které měly raketový vzestup, mají armádu fanoušků mladší generace a významnou část publika tvoří něžné pohlaví. To vede nutně k tomu, že někteří velšskou partu mají rádi, ale druzí se na ně v lepším případě dívají skrze prsty. Sám za sebe mohu říct, že k jejich hudbě jsem šlapal trnitou cestu. Když jsem je slyšel poprvé, považoval jsem je za „holčičí metal“ a vyvolávali mi úsměv na tváři. Zvlášť proto, že dotyčný, který mi je představil, byl přesvědčen, že jsou lepší než SLIPKNOT. Pravda, bylo nám 14 nebo 15, s metalem jsme začínali, mnoha věcem nerozumněli. Ale už tehdy jsem chápal, že existují lidé, s kterými nemá cenu se hádat či jim něco vysvětlovat. Zpět k BULLET FOR MY VALENTINE.

Poprvé mě zaujali, když Matt Tuck zazpíval duet s Maxem Cavalerou pro APOCALYPTICU. Teprve pak jsem se začal o skupinu více zajímat a nacházel věci, které se mi na nich líbily Což vyvrcholilo albem Fever z roku 2010, které považuji za jejich nejvyspělejší a nejnápaditější; především Your Betrayal je výborná věc. Když se pak loni objevil projekt AXEWOUND, začínal jsem nabírat dojmu, že tahle parta v čele s hezounem Mattem Tuckem začne tvořit metalcore, který mým chuťovým buňkám nejvíc vyhovuje. Tento měsíc na pultech přistála nahrávka Temper Temper okolo níž dlouho předtím byl velký humbuk a promo šílenství. A to by na úvod mohlo stačit. Jen ještě dodám, že recenzi jsem mohl napsat již dříve, ale věřím, že následující řádky osvětlí, proč článek čtete až nyní.


Už ve chvíli, kdy vyšly první dva klipy k novince, začal jsem se bát, co nás čeká. Ale není dobré soudit podle ochutnávek, i když pocit, že kapele dochází dech byl hodně silný. Takže jsem pustil album a snažil se zaposlouchat. Nic. Když jsem si všiml, že Temper Temper dohrálo, pustil jsem jej podruhé, potřetí. Nic. Napadlo mě, že přece někdo nenahrál 44 minut hudby, ze které v hlavě nezůstane vůbec nic. Žádné nadšení, potěšení, ale ani vztek, skřípaní zuby, bolení uší. Nechal jsem tedy desku odloženou s tím, že ji zkusím nechat uležet a pustím se do ní znova. Pár dní uteklo, konečně jsem měl zase volno z práce, tak jsem dal Temper Temper několikátou šanci v řadě. Asi jsem to neměl dělat.

BULLET FOR MY VALENTINE z pro mě neznámého důvodu vykradli sami sebe. Songy jsou bez nápadu, nějaké gradace či míst, které vás chytnou, pohladí po uších, přimějí házet hlavou.... Zmíním-li průvodní dva singly, Temper Temper a Riot, někteří z vás mě možná ukamenují. První z nich má už podle názvu vařit krev v těle, která vybouchne jako teploměr Sportky. Místo toho song zmrznul už na začátku jako rtuť v gulagu. Riot na tom není o moc lépe. Klip, který je předvídatelný stejně jako skladba. Agresivnost nula, náznak melodie, kterou stejně znáte z předchozích prací, Matt Tuck kopírující Billa z GREEN DAY (aspoň to bylo první, co mne napadlo) a volání „wohooo“, které bych čekal spíš od mainstreamu. Takhle se dělají klipy a songy pro MTV, aby si náctiletí připadali, že poslouchají „extrémně tvrdou“ hudbu. Jedno dobré místo ale tahle skladba pro mě má. Je to asi třívteřinový úsek během každého refrénu, kdy Tuck zpívá „here come the sirens, here comes the law“. No, ale i když mě tohle zaujalo, na tří minutovou skladbu je to dost málo, co?

Tohle album se BULLET FOR MY VALENTINE skutečně nepovedlo. Jistě, určitě si najde oblibu mezi lidmi kolem patnáctého roku věku. Takže se dá hovořit o docela slušném odrazovém můstku, díky kterému přibude dalších několik headbangerů. Jen si nejsem jistý, zda se na to budou dívat tak, jako já teď. Pokud chce člověk metal nebo metalcore, tak chce agresi, odzbrojující riffy, nepříčetný řev kombinovaný s melodickými refrény, kytarová sóla, nápady a upřímnost. Velšanům se ale povedlo kompletně zrecyklovat diskutabilní hudební minulost a frontman kapely veškeré nápady nechal v AXEWOUND, v jejichž klipech vypadal, že si tvorbu opravdu užívá. Avšak místo tvrzení, že AXEWOUND nemá mantinely narozdíl od BFMV, měl něco z toho vložit do mateřské skupiny.


Važně nemám co víc bych k albu řekl, bylo by to zbytečné opakování, jenž stejně předvedla kapela. Líbí se mi krátký úsek a pak song Dirty Little Secret, který jediný za něco stojí. Je sice jednoduchý, trochu kýčovitý, ale funguje. Je to typ skladeb, který vždycky zabere a „bulletům“ šel vždycky. O tom, že riff je velmi povědomý, už nemá cenu mluvit. Temper Temper je omyl, kterého se dopouští každá velká kapela; namátkou MACHINE HEAD nebo KORN. Nechci BULLET FOR MY VALENTINE na základě tohoto přehmatu oduzovat. Jen mě to mrzí, protože deskou Fever a AXEWOUND jsem se namlsal a čekal mnohem mnohem víc. Snad se v budoucnu kapela poučí a nebo bude mířit stále na mladé generace a dívčí publikum, což je v tomto žánru cesta do záhuby. Pokud nepatříte ani do jedné kategorie, pak si desku ani nepouštějte, těch 44 minut ničeho naplníte tisícovkou dalších alb mnohem lépe. Možná má na tomto propadáku svůj podíl i producent v osobě Dona Gilmora, ale to už bych (možná) spekuloval.

HODNOCENÍ: 4/10



Žádné komentáře:

Okomentovat