Blogger Widgets

středa 26. prosince 2012

RECENZE: Molllust - Schuld


Vydavatel: vlastní náklad
Země: Německo, Lipsko
Datum vydání: 22. září 2012
Žánr: Opera metal
Producent: Andy Schmidt
Počet skladeb: 11
Celkový čas: 48:10


Tracklist:
01. Ouvertüre (2:38)
02. Sternennacht (4:12)
03. Alptraum (4:11)
04. Aufwind (4:28)
05. Spiegelsee (3:46)
06. Lied Zur Nacht (4:40)
07. Puppentanz (4:14)
08. Tanz Des Feuers (3:55)
09. Erinnerungen (4:53)
10. Schatten (5:19)
11. Kartenhaus (5:54)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současní členové:
Janika Groß – zpěv, klavír
Frank Schumacher – kytara, zpěv
Johannes Hank – baskytara
Ronny Garz – bicí
Lisa Hellner – cello

Diskografie:
Schuld (2012)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hudba vyjadřuje to, co se nedá říci, ale o čem se nedá mlčet.“ Victor Hugo

Když se u mě před nějakými deseti lety s nastupující pubertou začal formovat hudební vkus, tak opera, muzikály a podobné žánry stály mimo můj zájem. Ale řekl bych, že tak tomu bylo u většiny z nás, protože puberta v sobě nese prvky rebelie a tou klasická hudba příliš neoplývá. S dalšími roky se můj hudební zájem stal mnohem konkrétnější, užší a charakterističtější, ale přesto poměrně dost široký. „Klasika“ ale pořád stála a stojí bokem, i když ze zcela jiných důvodů než dříve. Nicméně kouzlo symfonického metalu mne zasáhlo velmi citelně, ať už se jednalo o Tarjin operní vokál s metalovou hudbou NIGHTWISH, EPICU v čele s andělskou Simone, APOCALYPTICU a jejich zcela originální pojetí, nebo o jakékoli vystoupení metalových band se smyčcovými orchestry. Proto jsem neváhal, když jsem dostal možnost poslechnout a recenzovat debutové album německé skupiny MOLLLUST a podělit se s vámi o svůj názor, i když z pohledu fanatického metalisty a naprostého neznalce vážné hudby. Tato kapela z Leipzigu se totiž prezentuje jako „opera metal“ a frontmankou této pětice je sympatická zpěvačka Janika Groß.

Album vydané vlastním nákladem a za producentské pomoci Andyho Schmidta vyšlo 22. září 2012. Obsahuje jedenáct skladeb, což dohromady dává nějakých 50 minut stopáže. Kromě pětičlenné sestavy MOLLLUST jsou na albu i hosté. Jimi jsou Sandrine Bisenius (housle), Richard Killisch (cello) a Thomas Prokein (housle). Desku Schuld otevírá dvou a půlminutové intro Ouvertüre postavené na postupně sílící klavírové hře, ke které se postupně přidávají smyčcové nástroje a následně typický metalový ansábl. Janičin a Frankův popěvek pak jen podtrhuje atmosféru velmi nadějně znějícího alba. První plnohodnotná skladba, Sternennacht, je skutečným požitkem pro mé ucho. Nádherná melodie houslí nahrazující kytarový riff a jemný vokál Janiky přeskakuje ve slokách do veselejšího tempa. Líbí se mi přesně opačný přístup oproti symphonickému metalu. V něm stojí hudba na kytarách a houslovém doprovodu, ale u MOLLLUST je tomu přesně naopak. A funguje to skvěle. Při úvodních tónech Alptraum mám pocit, že poslouchám naprosto špatnou desku, protože dodává klamný pocit, že člověk poslouchá hudbu bálů někde z 19. století. Klamný říkám proto, že po třiceti vteřinách nastoupí skutečně dramatické kytarové peklo s běsnící hrou bubeníka Ronnyho. I když hudba pak zase zvolní, patří tato skladba jistě k těm nejtvrdším na desce.


Nebudu tu rozebírat každou skladbu zvlášť, protože na to nemám prostor ani by vám to příliš neřeklo. Spiegelsee patří mezi mé nejoblíbenější písně. Opět jemná klavírová melodie a ukázka kouzelného sopránu zpěvačku. Doprovodné bicí a kytara jsou sice velmi jednoduché, ale k těmto žánrům to patří a plní pouze doprovodnou úlohu. Struktura skladeb se na desce Schuld vůbec řídí technikou vážné hudby, kdy po klidném nástupu přichází dramatická část s vyvrcholením, na které pak navazuje již jen pomalu se zklidňující závěr. Lied Zur Nacht je dalším „tvrdším“ kouskem, a i když působí chvílemi skoro nevyrovnaně, má v sobě zvláštní kouzlo. Závěrečnou Kartenhaus lze považovat za vyvrcholení velmi zajímavé nahrávky. Na rozdíl od ostatních si tato skladba nejvíce pohrává s metalovou součástí kapely. Janika zpívá v hlubší poloze, cello nahrazující baskytaru, klavír je vždy silnou zbraní…zvlášť po boku elektrické kytary. No a obsažené houslové sólo už jen dokresluje sílu celku.

Jak popsat kapelu MOLLLUST? I když mne v první chvíli zarazil pojem „opera metal“, až po poslechnutí jsem to správně pochopil. Jedná se o hudební fúzi, na kterou jsem zatím nenarazil. Symphonic metal má v sobě pořád spíš metalového ducha nehledě na vokální projev jeho zpěvaček. Tady se vám nabízí skutečný operní zpěv na pozadí smyčcových nástrojů okořeněný metalovou bezprostředností a silou. Nic ale není bez poskvrny. Německý smysl pro detail a složitost kompozic vážné hudby zní na několika místech rušivě a pro českého posluchače, který je na němčinu poměrně citlivý, až nepříjemně. To vede občas také k "udušení" s katarzí a emocemi, které jsou pro metal tolik typické. Důležité ale je, že v konečném výsledku se nám tu představuje nadějná kapela, která má zcela odlišný přístup k hudbě a kombinuje dva hudební přístupy, které k sobě měly sice vždy blízko, ale přesto jsou si na hony vzdálené. A i když se tentokrát nejedná o typickou metalovou nahrávku, být vámi, tak odložím veškeré předsudky, které jste kdy k vážné hudbě měli, a nechám se kapelou MOLLLUST unést na vlně jejich tvorby. Stojí to za to. Pokud máte hudebně otevřenou mysl, pak mi dáte jistě za pravdu.

HODNOCENÍ: 8,5/10



2 komentáře:

  1. Tak! Velmi pekna recenzia. Este, prosim! Heh. Je nahoda, ze ja v teraz, poslednej dobe, objavujem prave metalove opery. A mozem povedat, ze rozne kapely to chytili za rozne konce. Niektore urobili koncepcny album s viacerymi osobami, ktore priradili pozvanym vokalistom. Ine si "pozicali" cely orchester, aby nahravky dostali tu spravnu impozantnost. Niektore bandy maju spevacku spievajucu v polohach znamych z klasickej opery. A tak dalej a tak dalej... Tato kapela mi hodne pripomina Xystus a ich album Equilibrio. Tiez to maju dost postavene na orchestri a maju podobnu spevacku.
    Opier je velmi vela. Ja si myslim, ze sa do nich hodia aj muzske hlasy (nakolko zenske moc nemusim), ale musia mat spevaci na to techniku. Pri vysokych tonoch nesmu ist do kriku (ako je to zvykom u rockovych spevakov), ale tak ako vacsina zenskych vokalistiek ton pekne podrzat a nakonci zjemnit. Velmi dobrym prikladom je Michael Kiske.
    Zakoncim to tym, ze vsetky tieto bandy hadzem do jedneho vreca s napisom progressive metal. Prajem prijemne sviatky vsetkym.

    OdpovědětSmazat
  2. No mě se to líbí mam rád tenhle styl ,takže doufam,že se budou do budoucna rozjíždět a přitvrzovat!!!!Necht' struny zní a bubny duní!!!

    OdpovědětSmazat