RECENZE: Stone Sour - House Of Bones & Gold - Part 1

Stone Sour - House Of Bones & Gold - Part 1

Vydavatel: Roadrunner Records

Země: USA, Des Moines (Iowa)

Datum vydání: 22. říjen 2012

Žánr: Hard rock/Alternative metal

Producent: David Bottrill

Počet skladeb: 11 (12)

Celkový čas: 43:16

Tracklist:

01. Gone Sovereign (4:03)

02. Absolute Zero (3:49)

03. A Rumor Of Skin (4:11)

04. The Travelers, Pt. 1 (2:26)

05. Tired (4:12)

06. RU486 (4:21)

07. My Name Is Allen (4:18)

08. Taciturn (5:25)

09. Influence Of A Drowsy God (4:29)

10. The Travelers, Pt. 2 (3:01)

11. Last Of The Real (3:02)

12. Gallows Humor (bonus track pouze na japonské edici)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Současní členové:

Corey Taylor – zpěv

James Root – kytara

Josh Rand – kytara

Roy Mayorga – bicí

Diskografie:

Stone Sour (2002)

Come What(ever) May (2006)

Audio Secrecy (2010)

House Of Gold & Bones – Part 1 (2012)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak známo, žijeme ve světě, kde jediná jistota je naše smrt. Proto jsem moc rád, že v hudbě existují věci, na něž se i mimo tento fakt mohu spolehnout. Corey Taylor je pro mě vlastně něco jako Bůh už díky tomu, co všechno ten chlap zvládá: dvě celosvětově známé kapely a hostování u dalších (KORN, ANTHRAX, WALLS OF JERICHO…), sólová činnost, psaní knih (už by někdo mohl kurva přeložit Seven Deadly Sins), producentská činnost, přednášení na Oxfordu, konzumace neskutečného množství kofeinu. Do toho se ještě s Shawnem Crahanem rozhodl fušovat do řemesla filmařům. A všechno mu jde úspěšně.

Pro někoho je tenhle rodák z Iowy šaškem, ale ať už je váš názor na něj jakýkoli, Taylor se bez debat zapisuje do dějin metalu a má našlápnuto stát se minimálně jednou z největších hudebních veličin této generace. Je to jedna z mála veřejně známých osobností, kterým věřím jejich slova a vím, že splní své sliby. Ale abyste si nemysleli, i přes moji velkou náklonnost pořád dokáži říct, když je něco špatně (a pár věcí bylo)=o) Tolik na úvod, ale teď už zpět ke STONE SOUR, kterážto parta (nyní oslabena odchodem basáka Shawna Economakiho) vysoce kvalitních muzikantů vydává první část svého koncepčního alba s názvem House Of A Bones & Gold. Konečně, očekávání byla velká.

Pokud vezmeme desku jako celek, její zvuk je mnohem víc rockový než cokoli předchozího. Ostatně inspiraci v grunge stylu a oldschool rocku kapela přiznávala už před vydáním alba. I tak je ale ve zvuku nahrávky cítit podpis STONE SOUR, na který jsme zvyklí a díky kterému si tuhle kapelu nelze splést. Kromě značné rockovosti jsou zde i melodie, které se vám hodně rychle dostanou pod kůži (A Rumor Of Skin) či silné riffy a přitažlivý zvuk kytary (Tired; My Name Is Allen; The Travelers) a k tomu ještě parádní symfonická vložka (The Travelers, Pt. 1 a Tired). HoGaB taky přináší velmi příjemnou vyváženost mezi tvrdšími skladbami a ploužáky. Z tvrdších by se dala jmenovat úvodní Gone Sovereign, bez pochyb k nim patří nadupaná RU486 nebo Last Of The Real. Poslední dvě zmíněné obsahují výraznou baskytaru, kterou při nahrávání ovládal nikdo jiný než samotný Rachel Bolan. Kdo ho snad nezná, kapela SKID ROW by snad mohla napovědět. Mezi ty ploužáky na desce patří má asi nejoblíbenější píseň Taciturn. Taktéž mezi pomalejší patří piánem uvedená Influence Of A Drowsy God.

Nebylo by fér, kdybych nevzpomněl Jima Roota. Od pohledu je to sympaťák a taková tichá bytost. Ovšem pokud mu dáte do ruky kytaru a trochu prostoru navíc, pak dokazuje, že patří mezi tu sortu lidí, za něž mluví činy. Marně si vzpomínám zda na předchozích deskách předvedl tolik a hlavně tak vysoce technických sól jako na této desce. Netvrdím však, že Josh Rand své struny nepotrápil. A v neposlední řadě je tu Roy Mayorga, kterýžto jako novopečený otec, nejspíš samou radostí z nového přírůstku do rodiny vystřihl hru, která na koncertech vašimi vnitřnostmi řádně zatřese.

Myslím, že bych to měl zkrátit a shrnout. Od STONE SOUR se vždy čeká mistrná práce. Promo a očekávání od nové desky byla veliká. O to víc, že se pánové pustili do své první koncepční desky a nakonec z nich vypadlo, že se to na jeden nosič nevleze. Nevím jak u renomovaných kritiků, dalších muzikantů a hlavně fanoušků, ale v mém případě byla očekávání dokonce překonána. A to se často nestává. Tahle kapela vždy nahrávala velmi slušné desky se silnými songy. Tentokrát natočili velmi silnou desku jako celek. HoGaB není o tom, že tahle píseň je dobrá a tahle taky. Jakmile začnete pouštět jednu skladbu, vybavíte si další a pak tuhle a nakonec tamtu, ale nesmíte zapomenout na tuhle atd. Důvodem, proč je toto album tak silné a osobní je možná i jeho samotný lyrický koncept. I když je má angličtina prachbídná a na netu nebo se mi nepodařilo najít větší rozbor, stručně jej snad nastínit zvládnu. Tematicky album vypráví o životní túře fiktivní postavy, která bojuje se svými vlastními démony a nástrahami bytí na tomto světě. A nejednou dotyčného člověka tyto souboje zatlačí do kouta a vysílí na tolik, že už neví, co vlastně dělat dál kromě pochybování o všem a hlavně sobě (pokud někdo máte lepší info, bud rád za komenty). Dá se tedy říci, že HoGaB je skutečně o každém z nás, a to bez ohledu na to, zda s mým hodnocením souhlasíte nebo ne.

HODNOCENÍ: 9/10

Níže k poslechu 30 sekundové ukázky celého alba:

---

---