Blogger Widgets

pondělí 24. září 2012

RECENZE: Sybreed - God Is An Automaton


Sybreed – God Is An Automaton


Vydavatel: Listenable Records
Země: Švýcarsko, Ženeva
Žánr: Cyber/Industrial metal
Datum vydání: 24. září 2012
Producent: Rhys Fulber
Počet skladeb: 11
Celkový čas: 59:38


Tracklist:
01. Posthuman Manifesto (4:50)
02. No Wisdom Brings Solace (4:37)
03. The Line Of Least Resistance (4:32)
04. Red Nova Ignition (5:08)
05. God Is An Automaton (5:59)
06. Hightech Versus Lowlife (5:15)
07. Downfall Inc (5:01)
08. Challenger (4:37)
09. A Radiant Daybreak (5:30)
10. Into The Blackest Light (4:28)
11. Destruction And Bliss (9.44)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současní členové:
Thomas „Drop“ Betrisey – kytara, elektronika
Benjamin Nominet – zpěv
Kevin Choiral – bicí, perkuse
Ales Campanelli – baskytara

Diskografie:
Slave Design (2004)
Antares (2007)
The Pulse Of Awakening (2009)
A.E.O.N. (EP)(2009)
Challenger (EP)(2011)
God Is An Automaton (2012)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Švýcarská industrial, nebo spíše cyber, metalová parta z Ženevy se rozhodla, že nám novým albem poví, jak je to vlastně s Pánem Bohem. God Is An Automaton je již čtvrtým zářezem kapely na pažbě dlouhohrajících alb a vychází v podobě jedenácti skladeb, přičemž dohromady čítají bezmála hodinu. Produkce se ujal opět Rhys Fulber, který s kapelou spolupracuje minimálně od minulé desky. Dnešní novinkové album ale vezmeme trochu stručněji.

Pokud znáte tvorbu SYBREED, pak víte, že v jejich muzice se vždy silně projevovala elektronika. Tento poznatek může možná vypadat vzhledem k jejich žánru stupidně, ale jde o to, že na novém albu je instrumentální stránka méně zkreslená. Bylo pro mě překvapením, že kytara, basa i bicí si ponechaly zvuk, na který je většina lidí zvyklá, a syntezátory s PC se objevují vedle těchto tradičních nástrojů jako rovný s rovným. Na prvních pár poslechů se tedy může zdát, že SYBREED poněkud změnili žánr. Nezměnili, pouze zvolili jiný přístup. Nejlepším důkazem o tom, co se snažím naznačit, budiž hned úvodní skladba Posthuman Manifesto. Té bicí dodávají rytmus alá pochod, , refrén v pozitivní náladě, po třetí minutě stopáže kytarové sólo, Benjamin zpívá díky PC zastřeným hlasem obohaceným o čistý growl.

Tím se dostáváme k dalšímu zajímavému poznatku, kterým je Benjaminův zpěv. Jeho zkreslení sice připomíná předchozí nahrávky SYBREED, ale na tomto albu i tenhle poznávací znak odchází trochu do pozadí, takže na několika místech se člověk seznámí se skutečným hlasem zpěváka. Dalším překvapením desky je zakombinování screamu/growlu, který se (pokud vím) v minulých letech neobjevoval. Tímto „bonusem“ se pyšní např. Into The Blackest Light, jež má ve svém obsahu i dvoukopákové bicí a temnější kytary. Tvrdší a technikou nezměněný styl vokálů ale prochází celým albem

Tvrdost, kterou SYBREED vždy naháněli elektronikou, na novince dodávají klasickými nástroji (Red Nova Ignition). I když má nahrávka několik změn v hudebním přístupu, přece jen je to typická hudba SYBREED, takže na desce nechybí např. typicky melodické refrény (No Wisdom Brings Solace). I přes přímo skvělou práci, kterou na producentské a zvukařské židli Rhys Fulber (také pracoval se syntezátory a elektronikou) odvedl, je tu několik věcí, co mi nejsou dvakrát po vůli. V první řadě je to nekonečně dlouhá doba nahrávky i jednotlivých skladeb, což vede k tomu, že začnu být po jisté chvíli nasycen a těším se na konec, který stále nepřichází. Navíc věci příliš nepomáhá klasické pomalejší tempo kapely. Zvuk bicích zní v některých písních a částech přeci jen dost uměle (The Line Of Least Resistance; Destruction And Bliss), což může být dáno žánrem. K tomu mají jednotlivé písně tendenci splývat, takže chce notnou dávku soustředění, abyste se neztratili.



Suma sumárum, God Is An Automaton je dobrou nahrávkou, ve které Švýcaři SYBREED nabízí hned několik překvapení, kvůli nimž byste měli novinku slyšet. Přesto se z mého pohledu nejedná o žádnou přelomovou desku ani v tvorbě kapely, ani v žánru. Pokud máte SYBREED rádi, pak by vás deska neměla zklamat. Pokud SYBREED rádi nemáte, patrně s novým albem názor nezměníte.

HODNOCENÍ: 7/10

Preview zbytku alba naleznete na soundcloud profilu kapely

Žádné komentáře:

Okomentovat