Blogger Widgets

středa 19. září 2012

Knižní RECENZE: Erlend Erichsen - Národní Satanista


Erlend Erichsen - Národní Satanista

Vydavatel: Host
Překlad: Alice Týnská
Rok vydání: 2012
Počet stran: 188
Žánr: Beletrie
ISBN: 978-80-7294-559-7

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Erlend Erichsen (nar. 1975) pochází z Bergenu a v současné době žije v Oslu. Vystudoval literární vědu a na univerzitě v Tromsø se účastnil spisovatelských seminářů. Léta aktivně působil na norské blackmetalové scéně jako bubeník kapel Molested a Gorgoroth. Román Národní satanista je jeho debutem, dosud byl přeložen do litevštiny a němčiny. Spisovatel nyní pracuje na svém již třetím románu.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokud se podivujete nad nadpisem, je to patrně proto, že tato recenze se nebude zabývat hudebním nosičem, jak je na našem blogu obyčejně zvykem. Tentokrát si něco povíme o knize, která se před nějakou dobou objevila na pultech knihkupců, a o které jste již možná slyšeli. Trhem novinka norského autora Erlenda Erichsena pluje už několik týdnů, ale dokud nebyly peníze, mohl jsem se leda těšit. Pojďte se tedy se mnou společně podívat na román, který nás vtáhne do nevlídného ročního období v Norsku a který vás zahltí temnotou.

Pokud patříte mezi ty, kteří holdují kulometným palbám bicích, jekotu skřeta a norské přírody v podobě black metalu, pak vám jméno autora možná zní povědomě. Erlend Erichsen působil v kapele MOLESTED (která ale spíš produkovala death metal) a název z EP Stormvold (1997) použil pro jméno kapely, kterou založí postavy románu. V kapele MOLESTED Erichsen hrál po celou dobu její existence. V kapele GORGOROTH autor působil pouze na několika vystoupeních a jednom albu. Konkrétně Incipit Satan z roku 2000. Ale to jen tak na okraj, a tak nezbývá než otevřít knížku o 188 stranách a nechat se vtáhnout do temnoty.


Román začíná koncertem GORGOROTH k albu Pentagram, tudíž se dá předpokládat, že se děj odehrává kolem nechvalně proslulé poloviny 90. let. Pokud však čekáte, že tento koncert prožijete do detailu, pak se mýlíte. Vystoupení, ostatně i jako zbytek příběhu, se nezaobírá zbytečnými detaily jako je dopodrobna rozebrané prostředí či povaha postav. Napínavosti a kouzlu knihy to však neubírá, ba dokonce naopak. Děj má neuvěřitelný spád, scény jsou děleny někdy až překvapivými prostřihy, kdy se snažíte vstřebat poslední události, ale už se žene další. To znamená, že se nebudete nudit dlouhými popisy všeho okolo, ale pouze tím důležitým. Ústředními postavami jsou Ljåvold (který je zároveň vypravěčem) a tajemná osobnost Vinterbloda, kteří se po navštíveném koncertu rozhodnou založit vlastní kapelu. Třetí důležitou postavou, i když trochu bokem, by se dala označit Ljåvoldova kamarádka Hilde.

Ljåvold je mladý kluk, který založí kapelu, protože je milovníkem hudby. Především tedy black metalu. Několikrát v knize prožívá pochybnosti o sobě samém, svém okolí, ale hlavně o Vinterblodovi. Ten sám sebe popisuje jako „národního satanistu“, i když jeho snaha o vysvětlení při (nejedné) hádce s Ljåvoldem je trochu zmatená. Vinterblod je především zápornou postavou, která je plná nenávisti, povýšenosti, agresivity a značné psychické lability, která lidi přitahuje i naopak, čehož Vinterblod značně zneužívá. Fandové norské blackové scény v něm mohou poznat povahu Euronyma (MAYHEM) a Grishnackha (BURZUM) a v jeho sebepoškozování osobnosti zpěváků MAYHEM Deada a Maniaca.

Třetí, dle mého, důležitou postavou románu je zmíněná slečna Hilde. Ta má především spory s Vinterblodem (i když není jediná). Ztělesňuje vnější svět a vše proti čemu Vinterblod brojí, takže o zábavu postaráno. A hlavně potvrzuje to, co si spousta lidí myslí o tom, když se do kapely (byť jen jako fanynka) přitáhne ženská=o). Román pak končí tím, že Vinterbloda s Ljåvoldem zatkne po koncertě k jejich albu Marching Into Hell policie a odvleče je k výslechu. Vinterblod po nucené návštěvě stanice zmizí na Island. Což by snad mohlo naznačovat nějaké pokračování. Poslední scénu v podání Ljåvolda jsem příliš nepochopil, i když jistou teorii mám. Blíž nic prozrazovat nebudu, protože věřím, že si ji přečtete sami.


Moje osobní dojmy z románu jsou skvělé. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem knihu skoro o dvou stech stranách přečetl za tři hodiny a chvílemi zapomněl dýchat. Déšť, sníh, temnota, úzkost, temné postavy s ještě temnější povahou, agresivita, násilí, skvělý sled událostí se spádem black metalového double blastu, atmosféra řezavých kytarových riffů. Není nutné, abyste byli příznivci žánru vzešlého z neprostupné tmy zasněženého norského lesa. Pokud máte rádi napětí a dvakrát neholdujete tomu, co dnešní knižní trh nabízí, pak za +- dvě stoky máte skvělou příležitost zapomenout na realitu. Na konec zbývá jen dodat, že v recenzi ve Sparku jsem se dočetl, že některé výtisky mají špatně vsazené stránky a interpunkční chyby. Do mých rukou se dostal výtisk v pořádku. Nejspíš se tedy jednalo o jednorázové záležitosti, které se podařilo odstranit. Nicméně, pokud jste se rozhodli pro koupi, tak raději v kamenném knihkupectví, abyste se mohli ujistit o tom, že je výtisk v pořádku. A já doufám, že jste se pro knihu rozhodli.

Těžko soudit knihu podle mých měřítek na hudební nahrávky. Pokud by vám ale záleželo na stupnici 0-10, pak je číslo následující.

HODNOCENÍ: 7/10

Nějaké ukázky z knihy naleznete ZDE

Žádné komentáře:

Okomentovat