Blogger Widgets

pondělí 23. července 2012

ROZHOVORY: Corey Taylor vyzpovídán Roadrunner Records


Už zítra 24. července 2012 je den, který lze označit za mezník oktetu SLIPKNOT. Zítra totiž vyjde kompilace toho nejlepšího v podobě Antennas To Hell a bude to snad poslední předěl před plným návratem kapely po tragickém úmrtí Paula Graye. Je tedy nasnadě, že frontman stanul před palbou otázek jejich mateřské vydavatelské společnosti RR. Po jistém souboji s angličtinou googlu a mými schopnostmi si můžete přečíst celý rozhovor.

Jakým způsobem byly vybrány písně na Antennas To Hell? Líbil se výběr každému? Byly songy, které jste tam chtěli, ale nevešly se?

Upřímně, bylo to vlastně jednoduché. V podstatě jsme se jen podívali na náš set list (smích). V tomto bodě jsme jedna z kapel, která získala to nejlepší z obou světů. Máme tyhle "rádiové hity" a pak máme songy, z kterých fanoušci udělali hity, hymny. Opravdu nebyl čas dát všechno dohromady, a to může být problém. A věřte mi, že tahle kapela se zachvěje vždycky při pomyšlení na něco, čemu se říká "největší hity" nebo "best of". Pro nás to byla pouze kompilace, s kterou jsme chtěli oslavit za a) fakt, že fanoušci s námi byly ode Dne 1, a za b) v podstatě oslavit to, čemu říkáme Paulovo období. Složit úctu rokům, kdy jsme měli Paula a všemu, co jsme společně vybudovali. To je důvod, proč jsme šli s obalem trochu nad rámec a vložili do toho trochu extra obsahu, a ujistit se, že lidi nedostanou prostě jen další obyčejnou best of. Když SLIPKNOT dělají kompilaci, tak uděláme kompilaci v duchu SLIPKNOT.

Hraješ v masce, píšeš tedy někdy texty pro SLIPKNOT jako je tvá role? Jsou texty pro SLIPKNOT kvalitativně odlišné od textů pro STONE SOUR?

To je dobrá otázka. Sám vlastně ani nevím. Za prvé, není to hraní nějaké role, když se snažíte proniknout do něčeho tak drsného a pomateného, jako jsou SLIPKNOT. Klepete na ventil, který je ve vás - a buď věci cítíte, nebo ne. Buď jste tu bolest prožili, a nebo neprožili. Neexistuje žádný způsob, jak tyhle věci uměle vytvořit. Takže za sebe, v podstatě té určité části sebe sama trochu popustím uzdu. Protože mám ve své minulosti velmi, velmi temnou stránku, stránku mé osobnosti, mé kreativity, mé zaslepenosti, mé podstaty. A SLIPKNOT mi umožňují jim trochu popustit, nechat jim pocítit volnosti, ale zase je stáhnout zpátky. STONE SOUR, tam je náznak této existence, ale je to přece jenom měkčí záležitost. Je to jiný druh vášně. Ve STONE SOUR je přeci jen více světla než ve SLIPKNOT, i když nakonec mají obě kapely docela pozitivní poslání. Takže, když si nasadím masku SLIPKNOT, je to o tom, abych ukázal tu mou stránku, kterou držím na uzdě, kterou mám víc u hrudi, protože kdybych jsem toho chlápka pustil, oh, Bože, to by bylo nepříjemné. To by bylo opravdu špatné. Takže pro mě je to velmi pozitivní způsob práce s některými závažnými problémy. A během let jsem byl schopen se vzdát mnoha věcí a na mnoho věcí také přijít.

Jakou píseň SLIPKNOT bys pro sebe označil jako tu nejosobnější?

Hm. Oh, chlape, těch je mnoho. Snuff je tam. Snuff je jednou z těch písní, které jsou těžké trochu jiným způsobem, která odráží mnoho lidí za velmi dlouhou dobu. Je tu Eyeless, prostě proto, že jsem pracoval s pseudo-intelektuálním psychologickým vměšováním, v podstatě - lidi se mi snaží říct, že moje problémy jsou uměle vyrobeny, nebo byly nějakým druhem poruchy, což způsobilo jak se cítím, a to jako fakt? V naší hudbě bylo spoustu hlubokejch sraček, zvláště v první fázi naší kariéry; stejnojmenná deska a Iowa byly pro mě jednoduše sezónou terapie křikem. Ale pak, jakmile jsme se dostali do Vol. 3,  texty i obsah se změnily. Bylo to spíš o snaze najít to, co bude dál, než se snažit zbavit věcí z minulosti. Takže si myslím, že každý song byl pro mě odrazovým můstkem, který mě dostal tam, kde jsem dnes. Možná, že v daný den, znamenala každá skladba něco naprosto jiného. Ale tak nějak to musíš brát jako celek, ne to rozdělat na součástky.

Teď říkáš, že první skladby byly pro tebe terapií, ale ostatních osm kluků s tím můžou bojovat. Napsal si někdy text, o kterém ti kluci řekli, že pod tohle se rozhodně nepodepíšou?

Víš, zajímavé je, že kluci vždycky stáli za mnou. Opravdu mi dali volnou ruku, abych ze své hrudi dostal cokoli jsem potřeboval. Clown a Joey ustoupili ze své cesty a dali mi najevo, že podporují cokoli říkám, ať je to cokoli. Je to dobrý pocit vědět, že pokud na to přijde, máte za zády své bratry. Musel jsem kluky vyzvat, aby každý z kapely za mnou individuálně přišel a řekl mi, které texty jsou jeho oblíbené. Takže je to věc důvěry. Věří, že z těch textů vycházím já. Věří, že mám srdce na pravém místě a já se skutečně snažím lidem pomáhat místo toho, abych jim ubližoval, a to vám právě jako zpěvákovi a spisovateli dává sebedůvěru, díky které můžete objevovat tolik různých věcí. Byl jsem vážně šťastný.

Jsou některé songy, o kterých si, když je dnes v roce 2012 zpíváš, myslíš "Wow, bylo mi vážně 25 let, když jsem to napsal"?

Člověče, vlastně ne. Vždycky jsem byl skutečně naprosto přesvědčen o tom, co píši. Nikdy nevypustím cokoli, o čem nejsem přesvědčen, že to je naprosto a úplně dodělané. Je tu možná pár řádků tady a támhle, o kterých si přeji, abych je mohl víc prozkoumat trochu víc do hloubky, a možná jsem vypustil něco, co bylo jen první myšlenkou, ale musíš si za tím prostě stát. A nemyslím, že bych o nějaké skladbě, řádku, refrénu mohl říct, že ho nepodporuji. Můžu poslouchat nahrávky a zaslechnout jak mladě zním a říkám si "Woa, Ježiši, co to je, 12ti letej kluk?" Ale z větší části myslím, že texty jsou skutečné - myslím, že jsem je zvládl skutečně dobře. Nikdy se nechci cítit poplatný okamžiku, když něco píšu, vážně se snažím psát tak, aby to bylo nadčasové, jak jen to je možné.

Kvůli osobní povaze tvých textů, jsou písně, které tě při jejich zpívání vracejí do toho okamžiku a místa, které tě inspirovalo?

Oh, jasně. Každý večer, člověče. Každý večer bolí. V podstatě se podíváš na set list a dojde ti, že se na to musíš napojit, a to není zrovna snadné. Někdy je to opravdu těžké. Není to tak, že čím víc to vytěsníš, tím je lehčí to zvládnout. Je to jedna z těch věcí, kdy čím víc to cítíš v mysli, tím líp dokážeš ty myšlenky zvládnout. Věc, kterou jsem se před několika lety musel naučit je, že v určitém okamžiku musíš přestat přežívat a začít žít, jinak nebudeš mít nic. Nebudeš tak mít z ničeho radost, protože se jen přes to snažíš dostat. A jednou jsem si uvědomil, že je mnohem jednodušší se s těmito vzpomínkami vyrovnat, než je vypustit a sdílet je. Když se podívám do publika, vidím tolik lidí, na které by se to mohlo vztahovat, a nejspíš ještě v horším smyslu, protože dnešní děti to mají s tímhle mnohem horší než jsem měl já.

Jasně, k tomu je tu ta myšlenka, že k dosažení rovnováhy píšeš vedle bolesti ty věci "být v rockové kapele je super".

Jo(smích). A to je celá moje osobnost. Může to být všechno o zkáze a beznaději. Může to být všechno o zlejch sračkách. Myslím, že v Soudný den budu nejšťastnější zmrd na světě. Jsem ve dvou obrovských kapelách, můžu dělat jakoukoli hudbu chci, hraji s tisíci svými přáteli, chci říct, a kurva co? Můžu se dostat do stresu a rychle zhubnout, protože pracuji vážně tvrdě, ale fakt si nestěžuji, kámo. Je to dost šílené, když toho dosáhneme. Chápeš? Myslím jako, že ty chceš mluvit o sázce na černého koně s nejdelšíma nohama - uděláme to, a já se nikdy nepodívám darovanému koni na zuby. 

Vzpomínám si, že jsem vás viděl v roce 1999 v Roseland s COAL CHAMBER, MACHINE HEAD a AMEN. A řekl jsem svému kámošovi: "Tahle kapela bude do roka vlastnit svět." Protože nikdy předtím jsem nic takového neviděl.

Oh yeah, šílená věc na tom je, že to bylo v podstatě poslední turné, které jsme otevřeli každému, protože nikdo jiný nás nechtěl. Měli jsme tři dny volna mezi Ozzfestem ´99 a turné COAL CHAMBER, a jak hned jejich turné skončilo, odjeli jsme domů a říkali si: "Počkat - nikdo nás nechce vzít s sebou?"(smích). Tak jsme se museli naučit, jak se prodat sami. Museli jsme se naučit, jak dát všechny ty věci dohromady. Museli jsme se naučit, jak zvládnout celé to svinstvo. A byla to velká škola. Tak moc nás děsila představa, že nikdo nebude chtít řídit náš osud, protože se budou bát toho, co předvádíme.   


Toť vše, pokud vás rozhovor nalákal na Antennas To Hell, podle mých informací by mělo být zítra v prodeji celosvětově. Tudíž žádná protekce pro USA. Antennas bude obsahovat 2 CD. První z nich obsahuje 19 výběrových skladeb, druhé pak záznam z vystoupení na anglickém festivalu Download z roku 2009. Pokud se vám ale podaří sehnat speciální edici, budete mít v ruce i DVD s trailery, které oběhly díky youtube.com celý svět + několik dalších bonusů.

Žádné komentáře:

Okomentovat