Slipknot - Antennas To Hell
Vydavatel: Roadrunner Records
Země původu: USA, Des Moines, Iowa
Datum vydání: 24. červenec, 2012
Žánr: Thrash/Hardcore/Nu-metal/Neo-thrash
Producent: SLIPKNOT, Ross Robinson, Sean Anderson,
Rick Rubin, Joey Jordison, Dave Fortman, Chris Vrenna
Rick Rubin, Joey Jordison, Dave Fortman, Chris Vrenna
Počet skladeb: 19 + 17
Celkový čas: 156:46 (77:24 + 79:22)
Současní členové:
Sid Wilson - DJ
Joey Jordison - bicí
Chris Fehn - perkuse, back vokál
Jim Root - kytara
Craig Jones - sample, klávesy
Shawn Crahan - perkuse, back vokál
Mick Thompson - kytara
Corey Taylor - zpěv
Studiová diskografie:
Slikpnot (1999)
Iowa (2002)
Vol. 3 (The Subliminal Verses) (2004)
All Hope Is Gone (2008)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V rámci kapely SLIPKNOT a
jejích fanoušků lze 24. červenec 2012 označit za předěl
mezi starým a novým. Alespoň tak to slibují
členové maskované bandy. Antennas To Hell nemá
podle jejich slov být „best of“ nebo „největšími
hity“, ale je to oslavou Paulova života. Kompilace tak přichází
dva roky po jeho tragickém úmrtí a protože
SLIPKNOT byli vždy partou výjimečnou, tak i vydání
této záležitosti je jiné než u většiny
ostatních muzikantů. A čím? Jednak tím, že na
světě jsou tři edice: standard, která obsahuje jeden disk
s 19 skladbami; special, jenž má navíc další
disk se záznamem vystoupení na Downloadu 2009; a
konečně deluxe edice, která k těmto CD obsahuje navíc
i DVD s extra materiálem. A jednak svým bookletem,
který slibuje pohled na poslední dekádu kapely
jak pohledem jich samotných, tak pohledem fanoušků.
Osobně se považuji za velkého
fandu SLIPKNOT a kapela je pro mě něco, co se ani nedá
popsat. V pařátech mi ale skončila pouze speciální
edice, takže se budu muset modlit, že se v budoucnu dopídím
i onoho DVD. Tato recenze bude tentokrát trochu odlišná
od mých předešlých. Jednak kvůli mému vztahu
k této bandě a pak i kvůli Antennas To Hell
samotným. Nejdřív si projdeme obsah jednotlivých
CD, a pak si dovolím vás trochu nudit svými
myšlenkami ohledně smyslu, případně nesmyslu, vydávat
další podobnou kompilaci.
Výlet, který nás
provede třináctiletou tvorbou jedné z nejvlivnějších
kapel dneška, ale i všech dob, začíná. Prvních
pět skladeb nás vrhne do přelomu tisíciletí a
první studiové desky s jednoduchým názvem
Slipknot. Songy (Sic) a Eyeless byly a vždy
budou záležitostí, která mě dovede
k šílenství. Ta agrese je prostě neskutečná.
Začíná mě bolet za krkem, sousedi mají asi
radost a na mě čeká dalších 17 bomb. Spit It Out
je legendární věc, kterou ale osobně příliš
nemusím ve studiové verzi. Stejný „problém“
mám i s Duality ze třetího alba. A
Surfacing? FUCK IT ALL!!! FUCK THIS WORLD!!!
Nemohu si odpustit poznámku, že
skutečně nemám rád „obrovské fanoušky
SLIPKNOT“, kteří tvrdí, že všechno kromě kultovní
desky Iowa stojí za hovno. Pro ně mám jen
jedno: I´M NOT LIKE YOU, I JUST FUCK UP! PEOPLE = SHIT! Je
nutné něco dodávat k Disasterpiece a Left
Behind? Pánové mě velmi potěšili se zařazením
mé snad nejoblíbenější písně z Iowy.
Tou je My Plague a dokonce v perfektním New
Abuse Mix. Dostáváme se k jediným dvěma
live skladbám na prvním CD výběru. IF YOU´RE
555, THEN I´M…IF YOU´RE 555, THEN I´M…IF YOU´RE
555, THEN I´M!!!....A následující: „This
song is about girl…in a box“. Kdo zná, ten ví.
Trochu mě ale mrzí fakt, že to jsou opět nahrávky
z koncertu Disasterpiece v Londýně, ke kterému
vzniklo i DVD. Nepochybuji o tom, že tehdejší koncert byla
největší a nejlepší halová show, co tahle
devítičlenná enigma kdy předvedla. Na druhou stranu
věčné recyklování live nahrávek
z jediného koncertu po čase začne skutečně nudit.
Vol. 3, The Subliminal Verses je
album, které mám velice v oblibě. Spousta lidí
na něj nadává, ale dost dobře nechápu proč.
Nejspíš nejsou ochotni si připustit, že muzikanti jsou lidi
a do své tvorby vkládají vlastní životní
zkušenosti a nepřímo i věk. I SLIPKNOT se vyvíjí.
A že se to nepodobá agresivitě předchozích alb neznamená, že je to špatné a nekvalitní. Ale
to jdu zase mimo. Na Antennas se z třetí
studiovky dostaly je čtyři písně. Takže mi jich zde dost
chybí. Zrovna Vermilion bych vyměnil např. za Three
Nill. Ale od toho tu nejsem=o). Pulse Of The Maggots ale
chybět nemůže a také nechybí. Tahle věc mi pokaždé
v hlavě vykreslí Chrise poskakujícího na
perkusích a rozpleskávajícího publikum…O
svém problému s Duality jsem již mluvil. A
melodická Before I Forget vždy uchu lahodí.
Můj slovní průjem k prvnímu CD Antennas zakončíme deskou z roku 2008 čili tou poslední. Sulfur a Psychosocial.
Jedna pecka větší než druhá. Kdo z vás
byl přítomen v Ostravě nebo viděl live záznam,
tak ví, že na koncertě kluci tyhle věci o něco zrychlí
a dají tomu tak další rámec. Na prvním CD Antennas jen studiovky. Ale to nemění nic na tom, že při refrénu Sulfur mi slastí tekly uši a při pohupování na Psychosocial jsem málem zlomil židli. Dead Memories jsou Dead Memories. A
závěr prvního CD v podobě Snuff. Tenhle
song, i když nezní úplně jako klasická
SLIPKNOT věc, mě stejně vždy rozbije. Corey pomalé věci
umí a umí do nich nacpat hloubku, která mě
rozkládá na atomy. Přiznávám, zatlačil
jsem slzu, protože mi v hlavě vyletěly obrázky
z Ostravy a pak smutná událost s Paulem.
K druhé části
kompilace budu stručnější. O důvodech proč nebo jak se
stal Download největším evropským metalovým
festivalem snad není třeba mluvit. Není to samozřejmě
kvůli účasti SLIPKNOT, ale spíš je jejich účast
důkazem o kvalitách festu. Audio záznam z roku
2009 má trochu smutný nádech, protože je to
poslední Download, na kterém se objevil jak samotný
Paul, tak kompletní sestava kapely. Jestli je mezi vámi
někdo, kdo nechápe, proč je SLIPKNOT považována za
nejlepší live kapelu (dnes možná už jen jednu
z nej), pak si poslechněte živou verzi (Sic), Eyeless
a nebo grind nálož Get This či dalších 14
tracků na tomto CD. Nesmí chybět hymny Spit It Out,
Duality a nebo Psycho-fucking-social. Na druhou stranu set
list nepřináší nic, co by bylo odlišné od
ostatních set listů posledních několika let. Záleží
jedině na vás, jak moc vás baví nebo ne. Mě
vždy a ve všech formách, ať už je to Rio, Download,
Lisabon, Ring…i když všechny vyjmenovaná vystoupení
bohužel jen zprostředkovaně. Pokud si ale pořídíte DVD (Sic)nesses budete mít celý obsah druhého CD i s pohyblivými obrázky (najdete ho i na konci recenze).
Antennas To Hell je pro mě něco
zvláštního. Vždy budu na straně SLIPKNOT, takže i
tentokrát je budu obhajovat. A to proto, že se objevují
reakce, že další „best of“ je už dost zbytečná
atd. Nepopírám, že po DVD Disasterpiece a
(Sic)nesses a live dvojalbu 9.0 Live se tímto
počinem vlastně vyrovnávají počtu studiových
alb. Tahle kompilace se ale odlišuje. Je tečkou za minulostí
a otevírá dveře do budoucna. Je to stejné jako
to vždy s touhle kapelou bylo. Buď je milujete anebo
nenávidíte, nic mezi tím snad ani nemůže být.
Já patřím do první kategorie a to i s Antennas.
Ale abych nevypadal jako úplný zaslepenec, přece jen
pár výtek mám. A omlouvám se za délku
recenze. Tentokrát jsem si prostě nedokázal pomoct.
Když už se jedná o tak
„zvláštní“ kompilaci, mohli pánové
lidem nabídnout třeba rare verze největších pecek,
nebo mohli vytáhnout nějakou b-side pecku, nějaký
rozhovor na téma tvorby té a té skladby. Říkám
to proto, že i když výběr je téměř skvělý
(z Vol. 3 mi vážně hodně věcí schází),
mohli udělat víc než jen vzít set list a naflákat
nejoblíbenější záležitosti tak, jak jdou
v řadě za sebou jak podle alb, tak podle jejich jednotlivých
tracklistů. Co se týče live CD už jsem slyšel lepší
záznamy, ale pochybuji, že v tomto případě šlo
o nejkvalitnější zvuk. Podle mě byl tento koncert vybrán
záměrně právě kvůli Paulovi. A nebo je to jen můj
dojem. Pokud jste skutečnými maggots, pak Antennas To Hell
ve vaší hudební sbírce chybět nesmí.
Pokud jste „nezávislými“ posluchači, pak nemusíte
tuto kompilaci ani poslouchat.
Žádné komentáře:
Okomentovat