RECENZE: Hellyeah - Band Of Brothers

Hellyeah - Band Of Brothers

Vydavatel: Eleven Seven

Země původu: USA, Dallas, Texas

Datum vydání: 17. červenec, 2012

Žánr: Southern/Groove/Heavy metal

Producent: Jeremy Parker

Počet skladeb: 11

Celkový čas: 45:13

Tracklist:

01. War In Me (3:34)

02. Band Of brothers (4:45)

03. Rage Burn (4:39)

04. Drink Drank Drunk (3:55)

05. Bigger God (4:38)

06. Between You And Nowhere (4:14)

07. Call It Like I See It (3:59)

08. Why Does It Always (3:19)

09. Wm Free (5:01)

10. Dig Myselfe A Hole (3:14)

11. What It Takes To Be Me (3:29)

Současní členové:

Chad Gray (MUDVAYNE) - zpěv

Tom Maxwell (NOTHINGFACE) - kytara

Vinnie Paul (DAMAGEPLAN, ex-PANTERA) - bicí

Greg Tribbett (MUDVAYNE) - kytara, zadní vokál

Bob Zilla (DAMAGEPLAN) - baskytara

Studiová alba:

Hellyeah (Epic, 2007)

Stampede (Epic, 2010)

Band Of Brothers (Eleven Seven, 2012)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jedno z velmi očekávaných alb je na světě. Tedy nevím, jak je očekávané u nás, ale za velkou louží se na něj klepalo spousta lidí poměrně dlouhou dobu. Myšlenka superkapely HELLYEAH vznikla u Toma Maxwella, který se o ní bavil s Chadem Grayem v roce 2006. Nabrali další spoluhráče a v roce 2007 nahradil Bob Zilla z DAMAGEPLAN stávajícího baskytaristu Jerryho Montanu, čímž vznikl line-up, kterýž funguje dodnes. V této sestavě vydali tři alba: Hellyeah (2007), Stampede (2010) a letošní Band Of Brothers. Vydání nové placky předcházeli dva singly. Byly to War In Me a Band Of Brothers, ke kterému vznikl i videoklip. To, že pánové pocházejí z Texasu je velmi znát (nehledě na image) i na jejich muzice, která byla vždy na pomezí heavy metalu, do kterého sem tam vniklo něco tvrdšího. Není problém se setkat i s pojmem southern metal, ale abych se přiznal, jeho přesnou definici neznám. Pojďme se raději podívat na to, co nabízí nejnovější nahrávka o 11 písních a celkové délce vyučovací hodiny.

Album otvírají zmiňované singly War In Me a Band Of Brothers. Oba patří do tvrdší kategorie nejen této desky, ale celé tvorby HELLYEAH. Přesto, že mají slušný nášlap, nemohu se zbavit dojmu, že poslouchám MUDVAYNE kombinované s PANTEROU. Dojem byl pak dovršen třetím songem s názvem Rage Burn. Kytarové riffy jako by z oka vypadly PANTEŘE a k tomu přilepený velmi charakteristický hlas Chada Graye z MUDVAYNE. Nemohu říct, že by to fungovalo špatně, ale přesto s tím mám velký problém. Jak jsou obě kapely víc než perfektní a sestava HELLYEAH se skládá z jejich hlavních postav, výsledek na mě působí rozpačitě.

Drink Drank Drunk se svým pomalejším, ale úderným tempem mě zaujala. Působí na mě takovým tím „road trip“ drajvem, kdy na dálnici potkáte typický americký truck, za jehož volantem sedí týpek silné povahy se zarostlou tváří a jižanským kloboukem na hlavě. Přesně takhle na mě působily předchozí dvě desky. Ale o tom až v závěru. Podobnou strukturu má i následující Bigger God. Doufal jsem, že se na desce objeví i nějaká pomalejší záležitost. Ta přišla s Between You And Nowhere, která je položená vlastně do poloviny stopáže. Bohužel mě nechytla natolik jako Alcohoulin´ Ass (Hellyeah) nebo Better Man (Stampede).

Druhá polovina nové placky je opět v tvrdší podobě, kde např. Call It Like See It je pomalejší a Wm Free má zase větší rychlost. Za zmínku ale stojí Dig Myselfe A Hole, která mě zaujala tvrdými a přerušovanými kytarami a především refrénem, kde Chad přechází (konečně) do vyšších poloh.

Nové album HELLYEAH je ale pro mě spíše zklamáním. Na novinku jsem se těšil a očekával jsem něco ve stylu předchozích desek, které zněli zase jinak, než je od těchto muzikantů zvykem. Nestalo se tak. Přesto, že nahrávku považuji za nejtvrdší ze všech tří, má silný nádech MUDVAYNE s PANTEROU, což je pro mě největším kamenem úrazu. Ale chápu, že pro někoho to zase může být největší devizou. Navíc většina skladeb zní hodně podobně, takže ve chvíli, kdy přestanete dávat pozor, lehce se ztratíte. Možná jen Band Of Brothers přišlo ve chvíli, kdy mě potěšit nedokáže. Každopádně ale není důvod na HELLYEAH zanevřít.

HODNOCENÍ: 6/10 

     Celý album stream si můžete poslechnout níže nebo na odkazu ZDE