METALOVÉ ŽÁNRY: Post-hardcore

Post-hardcore je jako hudební žánr samostatná odnož punku vyvinutá z hardcore punku. Termín post-punk a post-hardcore je termín pro širokou konstelaci kapel. Žánr vykrystalizoval v polovině 80. let se skupinami z měst, které založily hardcore punkovou scénu, zvláště pak z Washington D.C. jako FUGAZI; stejně jako mírně odlišně znějící kapely jako BIG BLACK a JAWBOX, které více lpěly na noise rockových kořenech post-hardcoru. Styl se stal komerčně významným v první dekádě 21. století.

CHARAKTERTISTIKA

Post-hardcore je odvozeninou hardcore punku, který je typický velmi rychlým tempem, velkou hlasitostí a silnou basovou úrovní, stejně jako etikou „udělej si sám“. Allmusic uvádí, že „tyto novější kapely označované post-hardcore, často nalezly složité a dynamické způsoby ´vypouštění páry´, jež obecně vychází z hardcorové oblasti ´pravidel hlasitosti a rychlosti´. Dodatečně, mnoho zpěváků těchto skupin mělo blízko k tomu, aby své texty předávali šeptavým tichým šeptem i šíleným štěkotem.“ Hudební databáze také říká, že kapely nalezly kreativní způsob jak vytvořit a potlačit napětí spíš než „vypouštět svou duševní špínu krátkými, ostrými, bláznivými výbuchy.“ Jeff Terich z Treblezine uvádí: „Namísto držení se přísných omezení hardcoru, tito umělci dál rozšířili silné akordy a gang vokály zařazením více tvůrčích východisek punk rockové energie.“ Britský post-punk přelomu 70. a 80. let byl zaznamenán jako velice vlivný na hudební vývoj těchto kapel. Jak zažíval žánr progresi, některé kapely taktéž experimentovaly s širokým polem prvků, včetně soulu, dubu, funku, jazzy a dance-punku. Také byl styl poznamenán tím, že některé sestavy obsahovaly členy, kteří vzešli ze začátků hardcore punku. Někteří z nich pak byli schopni vyvíjet vlastní zvuk, čímž se z nich stali velmi zkušení hudebníci.

KOŘENY A HISTORIE

Ryan Cooper z About.com tvrdí, že žánr začínal s „se samotnými současnými hardcore kapelami“, pozorujíc, že skupiny jako BLACK FLAG „začali nudit s formulkovitými omezeními hardcoru, a tak se začalo v jejich hudbě objevovat víc experimentálních zvuků.“ Sestavy jako SACCHARINE TRUST, NAKED RAYGUN a THE EFFIGIES, jež byly aktivní okolo počátku 80. let, jsou považovány za předchůdce post-hardcoru. NAKED RAYGUN z Chicaga, založeni 1981, byli známy mícháním post-punkové vlivů kapel jako WIRE a GANG OF FOUR s hardcorem, zatímco autor Steven Blush poukazuje na použití „zvrhlých textů a strnulých post-punkových melodií.“ Podobně, THE EFFIGIES (jež taktéž vzešli ze scény v Chicagu), vydávali hudbu ovlivněnou hardcorem MINOR THREAT a britského post-punku jako THE STRANGLERS, KILLING JOKE a THE RUTS.

FUGAZI

Do poloviny 80. let se rozšířila touha po experimentu se základní šablonou hardcoru mezi kapelami, které byly s žánrem spojovány nebo v něm měly silné kořeny. Mnoho z těchto umělců brali inspiraci také z noise rockové scény 80. let propagované SONIC YOUTH. Některé skupiny se upsali nezávislému labelu Homestead Records, včetně SQUIRREL BAIT (stejně jako BASTRO Davida Grubbse a BITCH MAGNET) a BIG BLACK Stevea Albiniho (právě tak, jako jeho následující projekty RAPEMAN a SHELLAC) jsou také spojovány s post-hardcorem. BIG BLACK (ježto také uvádí zakladatele NAKED RAYGUN, kytaristu Santiaga Duranga) se proslavili přísnou etikou DIY související s praxí financování vlastních nahrávek, bookování vlastních show, zajišťování vlastního managementu a publicity, a zůstali „zarytě nezávislí v době, kdy mnoho nezávislých skupin navléklo snubní prsten velkých labelů.“ Hudba kapely, přerušovaná použitím umělého bicí, je také prý ovlivněna industriálním rockem, i když Blush popisuje Albiniho projekt jako „úzkostnou odpověď na přísný anglický post-punk GANG OF FOUR.“ Po vydání singlu Il Duce (a mezi vydáním jejich jediných dvou alb, Atomizer a Songs About Fucking) BIG BLACK opustili Homestead Records a Go Records, které později znovu vydalo nejen jejich celou diskografii, ale také bylo zodpovědné za vydání kompletní práce SCRATCH ACID, umělci z Austinu v Texasu popisováni jako post-hardcore, kteří (podle Stephena Thomase Erlewinea) „položili živnou půdu pro mnoho zkreslených, grindových alternativních punk rockerů 90. let.“

Mimo Spojené státy by se mohl žánr zformovat v práci kanadské skupiny NOMEANSNO, spřízněné s Jelloem Biafrou a jeho nezávisle provozovaným labelem Alternative Tentacles, a jež byl aktivní od roku 1979. Jeden kritik poznamenal, že nahrávka kapely Wrong z roku 1989 byla „jedním z nejagresivnějších a nejsilnějších opusů, který kdy v post-hardcoru vznikl.“

Během roků 1984 a 1985 se ve Washington, D.C. objevilo nové hnutí hardcore scény (tzv. „harDCore“) a „valilo se celou scénou“. Toto hnutí bylo vedeno skupinami spojenými s D.C. nezávislým nahrávacím labelem Dischord Records, domovem na začátku 80. let klíčových hardcore kapel jako MINOR THREAT, STATE OF ALERT, VOID a GOVERNMENT ISSUE. Podle webu Dischord: „Násilí a nihilismus, který se stal synonymem punk rocku, velkou měrou díky médiím, se začal chytat v DC a mnoho ze starších punkerů náhle zjistilo, že jsou zapuzeni a odvrženi scénou jejich rodného města,“ což vedlo k „okamžiku obnovy.“ Během těchto let se začala tvořit nová vlna kapel, včetně RITES OF SPRING, LUNCHMEAT (později SOULSIDE), GRAY MATTER, MISSION IMPOSSIBLE, DAG NASTRY a EMBRACE, kde později figuroval bývalý zpěvák MINOR THREAT a spoluzakladatel Dischord Ian MacKaye. Toto hnutí je pak obecně známé jako „Revolution Summer“. RITES OF SPRING byli popisováni jako kapela, která „víc než velela změně“, vyzývajíc „v mužnou pózu, ježto se stávala převládající uprostřed punkové scény v tom smyslu,“ a „více důležitějším,“ vzepření se „hudebním a stylistickým pravidlům.“ Novinář Steve Huey píše, že přesto se kapela „odchýlila od typických hardcorových povrchních zájmů doby – jmenovitě, sociálních a politických rozkolů – jejich hudební útok nebyl méně prudký, ale ve skutečnosti více provokativní a odlišný než průměrná trojdobá rychlost“ zvuku, jež (dle Hueye) načrtla „nový směr hardcoru postaveného na inovacích“ přinesených ZEN ARCADE Hüskere Düe. Další kapely na sebe upozornili využitím inspirace z funku (jako v případě BEEFEATER) a popu 60. let (jako například GRAY MATTER).

Podle Erica Grubbse, tato přezdívka (post-hardcore) vznikla pro nový zvuk na základě „post-harDCore“, ale ve vzduchu nad scénou visel i další název, „emo-core“. Později, zmíněno ve skaterském časopise Thrasher, mohl vstoupit do diskuze okolo oblasti D.C. Ačkoli některé skupiny této scény byly považovány za přispěvatele ke zrození emo, v čele s RITES OF SPRING (někdy jsou označováni jako jedni z prvních představitelů emo), muzikanti jako bývalý frontman Guy Picciotto a MacKaye se distancují od spojování svých osob s tímto termínem. V sousedním státě Maryland se také objevily skupiny, které jsou dnes kategorizovány jako post-hardcore, mezi něž patří MOSS ICON a THE HATED. Dřívější hudba obsahovala, podle Stevea Hueye, „posouvání dynamiky, zvonící kytary a ječící, naléhavé hlasové vyvrcholení“, která by dokázala ovlivnit pozdější muzikanty navzdory nejisté existenci kapel. Dvě zmíněné kapely z Marylandu bývají taktéž označovány za první představitele emo.

DRIVE LIKE JEHU

Druhá polovina 80. let zažila formování několika kapel v D.C., mezi které patří SHUDDER TO THINK, JAWBOX, THE NATION OF ULYSSES a FUGAZI, stejně jako LUNGFISH z Baltimore. MacKaye popsal tuto periodu jako pracovně nejvytíženější, jakou Dischord Records kdy zažilo. Většina těchto umělců, společně s těmi staršími, přispěla ke kompilaci State Of The Union z roku 1989, která zdokumentovala nový zvuk punkové scény D.C. konce 80. let. FUGAZI získali „extrémně věrné a světové fanoušky“ . Kritik Andy Kellman sumarizoval vliv kapely v prohlášení: „Pro mnohé znamenají FUGAZI to, co pro jejich rodiče Bob Dylan.“ Je také možné si všimnout, že „stále se vyvíjecí“ zvuk kapely signalizoval více experimentálního směru, který dláždil cestu v pozdějších vydání u Dischord. Skupina, která sestávala z MacKaye, Picciotta a bývalého bubeníka RITES OF SPRING Brendana Cantyho společně basákem Joem Jallym, vydala v roce 1989 13 Songs, kompilaci jejich dřívějších stejnojmenných a MARGIN WALKER EP, což je dnes považováno za mezníkové album. Podobně debutová studiová deska kapely, Repeater z roku 90, je také „obecně“ považována za klasiku. Skupina je také uznávána za svůj aktivismus, levné vstupenky a CD, a odolnosti vůči mainstreamu. Jiná kapela, JAWBOX, byla ovlivněna „tradicí bující chicagské scény ranných 80. let“, zatímco THE NATION OF ULYSSES jsou „nejlépe zapamatovatelní pozvednutím velkohubou revolucionářskou rétorikou MC5“ se začleněním „prvků R&B (filtrovaného MC5) a avant jazzu“ kombinovaných s „vzrušujícími, veselými živými vystoupeními“ a za to, že jsou inspirací pro „novou úrodu skupin jako místních, tak zahraničních.“

Začátek 90. let byl svědkem vzniku a vzestupu několika skupin spojovaných s prvními umělci, kteří nezahrnovali jen FUGAZI a SHELLAC, ale také GIRLS AGAINST BOYS (původně vedlejší projekt Brendana Cantyho a Eli Janneyho, který se později spojí s členy SOULSIDE), THE JESUS LIZARD (založeno ex-členy SCRATCH ACID), QUICKSAND (vedené bývalým členem YOUTH OF TODAY A GORILLA BUSCUITS Waltrem Schreifelsem), ROLLINS BAND (vedeno bývalým zpěvákem BLACK FLAG Henrym Rollinsem), TAR (vstání popela hardcore party BLATANT DISSENT) a SLINT (obsahující členy SQUIRREL BAIT). Umělci jako SHELLAC a SLINT z Louisville byli považovány za vlivy vývoje žánru zvaného math rock.

Během devadesátých let začal počet post-hardcorových kapel růst jako houby po dešti. Napříč celými Spojenými státy vznikaly sestavy jako např. KARP, POSTER CHILDREN, TRENCHMOUTH, CIRCUS LUPUS nebo HOOVER. Některé kapely ale vznikly i mimo USA. Za všechny lze zmínit REFUSED, kteří se zrodili na švédské hudební scéně ve městě Umeå. Kapela, která se brzy stala známou díky svému „masivnímu tvrdému zvuku“, vydala v roce 1998 The Sharp Of Punk To Come, album, které bylo poznamenané inspirací v THE NATION OF ULYSSES, ačkoli se zapojením prvků jako „ambientních textur, jazzových breakdownů“, metalu a elektroniky do jejich hardcorové hudby.

Kolem poloviny 90. let bylo možno spatři zrod několika kapel v okolí města San Diego a tím hudební scény, z nichž některé kapely byly vedoucími představiteli post-hardcorového hnutí a spojovaných s nezávislým labelem Gravity Records. Toto hnutí se nakonec stalo známé jako „San Diego sound.“ Gravity bylo založeno v roce 1991 Mattem Andersenem, členem kapely HEROIN, aby mohl vydávat nahrávky kapely i dalších skupin v okolí San Diega, včetně ANTIOCH ARROW a CLIKATAT IKATOWI. Rannější vydání labelu jsou známá jako definice „nový zvuk s tradicí hardcorových kořenů, ale honosící se chaotickým zvukem, který představuje nový přístup“ k žánru. HEROIN byli známí jako inovátoři hardcoru ranných 90. let a za tvorbu dynamické krajiny „jednominutových hlasitých výbuchů vitriolu.“ Tyto skupiny byly ovlivněny aktéry jako FUGAZI a THE NATION OF ULYSSES, ale také pomáhali rozšiřovat odnož hardcoru, která „táhla křečovitou intenzitu ke svéhlavému experimentálnímu nesouzvuku a dynamice.“ Tento proud také býval spojován s vývojem subžánru zvaného screamo, ale také je nutné podotknout, že je tento termín, stejně jako emo, předmět sporů. Zmíněný label také vydával kapely nepocházející ze San Diega, včetně MOHINDER (Cupertino, Kalifornie), ANGEL HAIR a jejich následně související projekt THE VSS (Boulder, Colorado); což byly skupiny taktéž spojované s tímto zvukem. THE VSS vešli ve známost svým použitím syntetizátorů „soupeřících se zběsilou atonalitou post-hardcoru.“


JAWBOX - Conzolation Prize:

Mimo seznam Gravity Records zde byla další kapela hrající důležitou roli ve vývoji „zvuku San Diega“, tím byla sestava DRIVE LIKE JEHU. Tato skupina, založena bývalými členy PITCHFORK, byla známá, podle Stevea Hueye, svými dlouhými a multisekčními kompozicemi založenými na inovacích přinesenými nahrávkami Dischord Records, včleňující elementy jako „zvláštní time signatury, instrumentální stavby“ a „eliptické“ melodie, čímž mimo jiné daly vzniknout jednomu z „nejzřetelnějších a nejdivočejších“ zvuků, které vzešly z post-hardcorového proudu. Huey také říká, že zatímco mnoho kritiků tenkrát „postrádalo celkový přehled o zařazování hudby do širších souvislostí“ a termín „emo“ ještě nevzešel do širšího usu, DRIVE LIKE JEHU hráli zajímavou roli na jeho vývoji navzdory tomu, že se hudba kapely nepodobala zvuku tohoto termínu, jak byl později charakterizován.

Podle Iana MacKaye, náhlý zájem o underground a nezávislou hudbu (zásluhou úspěchu Nevermind od kapely NIRVANA) přitáhl pozornost významnějších labelů směrem k Dischord a jeho kapelám. Zatímco label tyto nabídky odmítal, dvě kapely Dischordu, JAWBOX a SHUDDER TO THINK, podepsaly smlouvy s významnějšími společnostmi. Někdejším podepsání s Atlantic Records odpudilo některé z dlouhodobých členů fanouškovské základny skupiny, ale také pomohlo s vývojem a vydáním For Your Own Special Sweetheart z roku 1994, považované Andym Kellmanem za „jednu z nejlepších nahrávek, která vyšla z D.C. scény 80. a 90. let.“ Následující turné alba a rotace několika videí na MTV představilo kapelu hrstce nových zástupů, ale nakonec album zůstalo „nepovšimnuto mimo obvyklý okruh indie komunity.“

Producent Ross Robinson, který získal kredity za zpopularizování nu-metalu s kapelami jako KORN a LIMP BIZKIT v 90. letech, pomohl uvítat post-hardcore v mainstreamu v první dekádě 21. století. Mehan Jayasuriya z PopMatters navrhoval, aby se Robinson náhle zaměřil na post-hardcore jako svůj „mazlíčkový projekt“, aby úmyslně ztrestal nu-metal konce 90. let. Robinson tedy nahrál s AT THE DRIVE-IN Relationship Of Command (2000), GLASSJAW Everything You Ever Wanted To Know About Silence (2000) a Worship And Tribute (2002), a s THE BLOOD BROTHERS …Burn, Piano Island, Burn (2003); čtyři alba, která byla označena jako „sestava několika z nejlepších vyprodukovaných post-hardcorových nahrávek“ během prvního desetiletí po roce 2000. V recenzi Johna Francka na Everything You Ever Wanted About Silence pro Allmusic, autor tvrdí: „Uvádějící mimořádného všestranného bubeníka Sammyho Sieglera (GORILLA BUSCUITS), GLASSJAW stvořili pár s producentem/podnikatelem Rossem Robinsonem (klíčový katalyzátor v znovuobjevení drsného rockového zvuku), který vás vezme na údernou jízdu, na kterou by byli pyšní i BAD BRAINS a QUICKSAND.“

V tomto období vznikly další skupiny, které popularizovaly tento žánr a formu. Mezi ně patří THURSDAY, THRICE a FINCH. Do roku 2003 post-hardcore upoutal pozornost velkých společností jako Island Records, kteří podepsali s THRICE a THURSDAY, Atlantic Records, kteří podepsali s POISON THE WELL, a Geffen Records, kteří absorbovali FINCH od jejich původního labelu Drive-Thru Records. V této době začal žánr získávat i vyšší příčky na Billboard chart, stejně jako prodejních úspěchů (a to i ve Spojeném Království).

Během tohoto období se začala na scéně objevovat nová vlna post-hardcorových kapel, které začleňovaly do své hudby více pop punkových a alternative rockových stylů. Mezi takové patří: SCARY KIDS SCARING KIDS, THE USED, HAWTHORNE HEIGHTS, SENSES FAIL, FROM FIRST TO LAST a EMERY; doplněné o kanadské kapely SILVERSTEIN a ALEXISONFIRE. Vyjmenované kapely získali uznání mainstreamu díky MTV a Warped Tour. THE USED vydali několik málo rádiových hitů a později získali zlatý certifikát od RIAA za svá první dvě studiová alba The Used a In Love And Death. Debut HAWTHORNE HEIGHTS The Silence In Black And White také získalo zlato.

ELECTRONIC POST-HARDCORE

Nebývá zvykem, abych upozorňoval na nějaké odnože už tak složité odnože. Jsou ale případy, kdy je dle mého názoru vhodné na ně upozornit. Elektrická verze post-hardcoru si určitě pozornost zaslouží. A i když vím, že celé vyprávění o nepříliš známém stylu bylo poněkud vyčerpávající, těch pár řádků navíc už snad neublíží.

Někteří moderní praktikové post-hardcore stylu kombinují svojí hudbu s hudbou elektronickou, čímž vytváří něco, čemu se říká electronicore nebo synthcore. Tyto skupiny používají metalcorem ovlivněné breakdowny, syntetizátory, elektronicky produkované zvuky, auto-tuned vokály a screaming. Takovéto kapely vznikaly v Anglii, Spojených státech, Kanadě, Francii a Hong Kongu. Sumerian Records poznamenává, že „je zde nadbytek elektroniky/hardcoru“. Na I SEE STAR se často ukazuje jako na primární přispěvatele tomuto stylu. Jejich debutová deska, 3-D, bylo populární „mezi synthcore scénou.“ Kompilace Punk Goes Pop 4, jedno z mnoha alb série Punk Goes…, „představuje některé z nejžhavějších populárních skladeb dneška vykonávaných různými metalcore, post-hardcore a electronicore umělci.“ Altsounds, nezávislý hudební žurnál, poznamenal, že je zde „náhlý vzestup v množství kapel slučujících elektronické a metalové hudební styly.“ Článek také poznamenal, že většina ze skupin, které stvořili cover skladby pro Punk Goes Pop 4 zahrnují charakteristické prvky electronicoru, zvláště odkazující na I SEE STARS, WOE, IS ME a CHUNK! NO, CAPTAIN CHUNK! Další důležité skupiny, které představují fúzi post-hardcoru nebo metalcoru s elektronickou hudbou, jsou ABANDON ALL SHIPS, ATTACK ATTACK!, ASKING ALEXANDRIA, ALL FOR A VISION, ENTER SHIKARI a SKY EATS AIRPLANE.

ASKING ALEXANDRIA - Not The American Average:

Tento styl má mnoho fanoušků spíše mezi mladší generací, ale stále však má spíše více odpůrců u konzervativních metalových posluchačů. Málo kdo si však střízlivě uvědomuje, že toto je bohužel cesta kroků budoucích v době, kdy od přelomu tisíciletí metalový svět nezažil žádný velký zlomový bod. Tím posledním se dá vskutku bez nadsázky říct, byli SLIPKNOT, kteří přišli s něčím, co tu do té doby nebylo. V dnešní době vzniká mnoho nových kapel, ale žádná, z které si člověk sedne na prdel. Ale to se dostávám zase (jak mám ostatně nejspíš ve zvyku) někam jinam.