METALOVÉ ŽÁNRY: Gothic metal

Máme tu další metalový žánr, který je možno využít jako téma k mnohahodinovým diskuzím a přitom nedojdete k žádnému závěru. Gothic metal se stal obětí mnoha mýtů, omylů, tezí, nesmyslů a především zmatku. Pokusíme se v našem článku osvětlit co, kdo, kde, jak, kudy, proč a kam (ne)znamená gothic metal.

Gothic metal, nebo goth-metal, je subžánr metalové hudby, který kombinuje tíseň doom metalu s temnou melancholií gothic rocku. Gothic metalová hudba je různá podle toho, jak si každá skupina osvojuje gothic s určitým metalovým stylem. Mezi průkopníky tohoto žánru patří např. PARADISE LOST, MY DYING BRIDE a THEATRE OF TRAGEDY.  

CHARAKTERISTIKA

Termín gothic vstoupil do světa heavy metalové hudby s vydáním desky Gothic Angličanů PARADISE LOST v roce 1991. Od té doby se fanoušci často navzájem přou o to, „které skupiny jsou nebo úplně nejsou Gothic.“ Někteří hudebníci se přeli o spojováni termínu „gothic“ se svými kapelami, např. Rozz Williams z CHRISTIAN DEATH a Andrew Eldritch z THE SISTERS OF MERCY.

cover EP Gothic 

Po hudební stránce je gothic metal obecně charakterizován jeho temnými atmosférami. Adjektivum „temný“ je obvykle používán jako hlavní rys gothic hudby, zatímco mezi jiné podmínky, které jsou užívány méně často, lze zahrnout hloubku, deprese, romanci, vášeň a intensitu. Také bývá často popisován jako „kombinace temnoty a melancholie gothic rocku s heavy metalem.“ Allmusic definuje tento styl jako fúzi „bezútěšné, mrazivé atmosféry gothic rocku s hlasitými kytarami a agresí heavy metalu“ a dále pak, že „pravý gothic metal je vždy přímo ovlivněn gothic rockem – nadpozemskými syntézami a duchem naplněné struktury jsou stejně důležité jako kytarové riffy, ne-li víc.“ Gothic metal je po hudební stránce tedy velmi variabilní a můžeme ho najít v black metalové (GRAVEWORM), doomové (PARADISE LOST), symfonické (TRISTANIA) podobě a v mnoha dalších.

Hlasový projev má tudíž velmi rozmanitou nabídku. Mužský vokál může být od hrdelního growlu a black metalového vřískotu Daniho Filtha a Mortena Velanda až po čistý baryton Østen Bergøy nebo bas Petera Steela. V gothic metalu se však můžeme setkat s ženským vokálem víc než v kterémkoli jiném metalovém stylu, což na druhou stranu neznamená, že je nezbytné nebo dokonce synonymní se žánrem. Nutno si uvědomit, že původními zpěváky byli muži a jednou z prvních hlavních zpěvaček byla až Anneke van Giersbergen s kapelou THE GATHERING. Ne každá kapela s ženskou zpěvačkou je gothic metalová kapela. Tento styl také přitahuje více ženských fanoušků než jakýkoli jiný heavy metalový žánr.

MY DYING BRIDE The Cry Of Mankind:

Gothic metalové texty jsou známé jako „impozantní a melodramatické“. Pro tři anglické kapely, které pomohly stvořit tento žánr, byly jejich zarmoucené a depresivní texty reflexí jejich doom metalového pozadí. Hudba MY DYING BRIDE byla považována za „crčící zradou a bolestí“ z „lyrické fascinace lstí a hříchem na každý způsob.“ Texty, které se zaměřují na sebevraždu a bezvýznamnost života můžeme nalézt u kapel ANATHEMA, zatímco PARADISE LOST „nikdy neztratili svou intenzivní depresi.“ Gotická fikce, literární žánr, který míchá hrůzu a romanci, je zdrojem inspirace pro texty gothic metalových kapel jako CADAVERIA, CRADLE OF FILTH, MOONSPELL, THEATRES DES VAMPIRES a XANDRIA. Kritik Eduardo Rivadavia z Allmusic identifikuje drama a truchlivou krásu jako nezbytné prvky žánru. Běžné gothické téma ztracené lásky je předmět, kterého využívají skupiny THEATRE OF TRAGEDY a LEAVE´S EYES. Osobní zkušenosti jsou typické pro umělce jako GRAVEWORM či TIAMAT.

KOŘENY A HISTORIE

Jako hudební styl gothic metal „skutečně začal na začátku 90. let v severní Anglii“, kde tři kapely, PARADISE LOST, MY DYING BRIDE a ANATHEMA, reprezentují „jádro tohoto hnutí.“ Tyto tři skupiny taktéž založily death-doom subžánr, čímž se vysvětluje, proč z tohoto stylu gothic metal pochází. V prvních letech začátku poslední dekády 20. století podepsaliÿ všechny tři sestavy smlouvu s Peaceville Records a od té doby jsou známy jako „Peacevillská trojka“. Své kořeny měly v „šíleném a drsném death metalu, ale také byly ovlivněny hlasem zpěvákem PARADISE LOST, Nickem Holmesem, popisovaného jako ´opravdu smutný, temný zvuk´tancujícího nebožtíka.“

PARADISE LOST vznikli roku 1988 v anglickém Halifaxu. Jejich debutová deska Lost Paradise vyšla roku 1990 a „pomohla definovat pravidla doom/death metalu: drsné, neladěné žalostné popěvky navýšené o death metalový hrdelní vokál“ . I když tato skupina vydala i v pozdějších letech několik desek a stále patří mezi gothic metalové živoucí legendy, nejdůležitějším počinem v jejich kariéře byla druhá deska, která vyšla v roce 1991 a nesla název Gothic. Toto album slavilo úspěchy v žebříčcích napříč Evropou a stalo se „jedním z nejdůležitějších alb“ v heavy metalové muzice, které pomohlo stvořit gothic metalový žánr.

ANATHEMA

V roce 1990 vznikla v Badfordu parta MY DYING BRIDE. Následující rok vypustili do světa EP nazvané Symphonaire Infernus Et Spera Empyrium. První plnohodnotné album, As The Flower Withers, následovalo tentýž rok. Deska byla uznávaná tiskem a „obrátila doom styl vzhůru nohama.“ Do sestavy přidali houslistu a vytvořili v roce 1993 druhotinu Turn Loose The Swans. Na tomto průlomovém albu kapela přidala „mnohem více temné romantiky do své depresivní hudby.“ Album z roku 1995 The Angel And The Dark River „naznačilo posun v strategii kapely, poprvé ustoupil death growl Stainthorpea ve prospěch ´čistého´ pěveckého projevu.“ Zbytek skupiny „následoval příkladu, postavil mimo death metalové vlivy, pečlivě použili housle a kláves k tomu, aby zvýšili prožitek z exkurze do uvadající fauny gothic doom metalu.“ I když bylo album více experimentální, stále si drželo svou pochmurnost.

Zesnulý zpěvák Peter Steele (TYPE O NEGATIVE)

Posledním článkem „Peacevillské trojky“ je ANATHEMA, která taktéž vznikla roku 90, tentokrát v Liverpoolu. O dva roky později vydala své velmi uznávané EP The Crestfallen. „Zdrcující úder emočního doom/death“ tohoto EP zůstalo na jejich plnohodnotném debutu Serenades z roku 1993, „nejvíc tradičně doom stylizované album v jejich kariéře“. V roce 1995 sestavu opustil zpěvák Darren White a jeho povinností se ujal kytarista Vincent Cavanagh.

Přesto, že Peacevilleská trojka měla bezpochyby největší vliv na nově vznikající metalový žánr, nebyli jedinými průkopníky. Ani Spojené státy nezůstaly pozadu a ke gothic metalu měli co říci. Peter Steele založil roku 1990 kapelu TYPE O NEGATIVE (bez černého svědomí je můžeme zařadit i do doom metalu). S premiérovým albem Slow, Deep And Hard (1991) sledovala newyorská parta „melodrama v gothic rockovém stylu, který zahrnuje dlouhé písně založené na jednoduchých riffech, teatrálních řvavých vokálech, kostelních varhanech a harmonických hlasových pasážích, a zvláštním mechanickém hluku.“ Roku 1992 následovalo The Origin Of The Feces, ale bylo to až třetí album, Bloody Kisses (1993), jež se stalo jejich průlomovým albem se „se zvráceně láskyplnou parodií na goth rockové konvence“ a texty, které „se radostně válejí v gothic klišé – sex, smrt, křesťanství, upíři, další sex a smrt.“ Alba se prodalo po Spojených státech téměř milión kusů a překvapivý úspěch si vynutil pozornost gothů. Poznávací značkou TYPE O NEGATIVE byly podladěné zastřené kytary a hluboký tichý baryton Petera Steela. Od tohoto alba je tato kapela brána jako jeden z průkopníků žánru.

Je ale na místě vrátit se zpět na starý kontinent, tentokrát do Švédska. Zde se totiž v roce 1988 zrodila jedna z důležitých veličin gothic metalu, TIAMAT. Nechceme se zdržovat rozebíráním diskografie, ale je myslím dobré zmínit desku Clouds z roku 1993, která byla třetí v pořadí, ale především udělala dojem na evropskou metalovou komunitu díky doom metalové atmosféře ovlivněné „použitými klávesami, které nebyli nikdy dříve nebo málo kdy využívány.“ Kapela TIAMAT byla a je uznávána za svou produkci jednoho z „nejvíce gothických materiálů“ Skandinávského poloostrova.

V rychlosti jsme si představili nejdůležitější průkopníky gothického metalu. V následujících řádcích bychom se chtěli věnovat termínu, který se s gothic metalem pojí snad více než hudební stránka jako taková a která často zavádí na zcestí. Tím termínem je „kráska a zvíře“. Termín odkazuje na estetický kontrast „andělského“ ženského vokálu s mužským growlem nebo agresivním zpěvem. PARADISE LOST a THE GATHERING již tuto techniku použilo v některých písních na svých dřívějších albech, ale byla to norská skupina THEATRE OF TRAGEDY, která poprvé vydala celé album nazpívané tímto způsobem, a to stejnojmenný debut z roku 1995. Na třetím albu, Aégis (1998), pak nahradili piáno elektronickými klávesami a zpěvák Raymond Rohonyi opustil svůj death growl ve prospěch „lehkého, mluveného, někdy šeptajícího hlasu.“ Hudba byla více čistá a lehčí, očištěná o drsné kytary, ale blíž dokonalému provedení, které vedlo mnoho evropských kritiků ocenění Aégis skvělým hodnocením.

Morten Veland (SIRENIA)

Další kapely, které kontrastují agresivním mužským a čistým ženským hlasem, se objevili až na konci 90. let. TRAIL OF TEARS vznikli v roce 1994, zatímco TRISTANIA a SINS OF TRAGEDY až o dva roky později. Všechny tři norské kapely debutovali svými alby v roce 1998. Ovšem TRISTANIA stála trochu stranou ostatních díky použití tří různých vokálů: operní soprán Vibeke Stene, čistě zpívající tenor Østena Bergøye a hrdelní black metalový ječák Mortena Velanda. Jejich druhé album, Betone The Veil (1999), bylo natočeno společně s desetičlenným sborem a přidanými houslovými pasážemi Pete Johansena z THE SINS OF THY BELOVED. Tím si vysloužila žhavé recenze napříč Evropou a poté se skupina dostala na „vrchol gothic metalové hromady“ s jejich „bohatým, o symfoniku rozšířeným přístupem“. Když zpěvák, kytarista a hlavní skladatel Veland sestavu opustil, aby založil skupinu SIRENIA, „spáchali tak potenciální sebevraždu.“ TRISTANIA ale prosperovala s následujícími nahrávkami a je považována za „jednu ze světových goth metalových kapel.“

Po dalších více než deset let se styl „krásky a zvíře“ velice rozšířil stejně jako počet jeho představitelů po celém evropském kontinentě. Několik hudebních kritiků však začalo bědovat (a běduje), že tento způsob byl „k smrti opakován nespočtem kapel“ až do okamžiku, kdy se stal něčím jako klišé tohoto žánru. Pokud někdo z vás četl příspěvek až do této chvíle, možná si uvědomil, kde je zakopaný pes a proč spousta lidí mylně považuje každou kapelu, která má v čele zpěvačku, za gothic metalovou. To si ale vysvětlíme v budoucnu, kdy se budeme věnovat „sesterskému“ žánru, symphonic metalu.

THEATRE OF TRAGEDY, skladba Siren z alba Aegis (1998):