ROZHOVOR: Ivan Moody a režisér Darren Lynn Bousman o The Devil´s Carnival

Všichni jsou do jisté míry zvědaví na Peklo...

Bez ohledu na to, kdo jste, určitě jste přemýšleli o tom místě dole. Je to živý motiv, který byl zkoumán lidmi počínaje Dantem Alighierim a konče bratry Coeny. Peklo obvykle bývá skvělým předpokladem pro nadčasový příběh. Myšlenka, která obsahuje mystiku, smyslnost a komediální hodnoty, pokud se na to díváte ze správného úhlu. Režisér, scénarista a producent Ďáblova karnevalu, Darren Lynn Bousman, a zpěvák FIVE FINGER DEATH PUNCH, Ivan Moody, byli rozhodně na stejné vlně. A to je jeden z 666 důvodů, proč bude Ďáblův karneval největší zábavou, kterou ve filmech uvidíte.

Moody v tomto příběhu o třech vzpurných duších na Satanově hřišti hraje "Hobo Klauna" a ve své postavě vytváří příjemnou temnotu. Budete chtít slyšet jeho příběh, i když vás to spálí - doslova. Bousman vytvořil zapáleny, pronikavý a osvěžující muzikál, který musíte vidět, abyste tomu uvěřili. Nicméně mají on a Moody společného víc než jen Peklo...

Ivan Moody v roli Hobo Klauna

Těsně předtím, než Bousman vyšle svůj film na putování od města k městu, kterážto cesta začíná 5. dubna v LA, režisér a hlavní muž FIVE FINGER DEATH PUNCH, Ivan Moody, si sedli s editorem ARTISTdirect.com, Rickem Florinem, k exkluzivnímu rozhovoru o Ďáblovu karnevalu a všeho okolo.

Kdy jste našli potřebný zápal?

Ivan Moody: Abych byl upřímný, tak si na přesný okamžik nepamatuji. Ah, už si vzpomínám, hudba byla pro mě vždy zdrojem. To bylo velké štěstí. Byl to způsob, jak se vyrovnat se vztekem i smutkem. Největší důvod, proč mě k tomu Darren k tomu přiměl, bylo to, že jsem s ním dělal věci, které jsem dělat chtěl. Hudba a divadlo šli vždycky ruku v ruce. Nemluvě o ideách. Společně jsme sestavili tento zvrácený a morbidní příběh, a jeho uvedení k životu bylo neuvěřitelné. Písně jsou úžasné. Nejsou polovičaté a film bude skvělý. Celá věc je dokonalá sama o sobě. Bude to velkolepé a průkopnické. Existuje spousta režisérů, kteří by do toho nikdy nevložili čas nebo svoje koule, zvlášť v rámci své peněženky. Darren financoval celou věc sám. Je pro mě velkou ctí, že jsem mohl do věci zapojit svou vášeň pro hudbu.

Darren Lynn Bousman: Nikdy jsem nechtěl dospět. Nikdy bych nemohl sledovat sám sebe dělat práci od devíti k pěti. Pouhá myšlenka na to mě děsí. Máma a táta byli takoví. Vídal jsem svého tátu chodívat domů v noci a říkal si "nechápu, jak to dělá". Obdivuji lidi, kteří mají schopnost tak fungovat, ale já tak nejsem nastavený. Nedokážu si to představit. Vždycky jsem chtěl hrát. Chtěl jsem dělat něco, co jsem miloval, takže by mi to nedávalo šanci vyhořet. Nejlepší věc je, že si neumím představit, že bych dělal něco, co nemám rád, nebo co nechci dělat. Miluji všechno, co dělám. Cítím se šťastný a požehnaný, že jsem se nikdy nemusel starat o včasné probuzení a nenávist ke své práci. Moc lidí tohle říci nemůže. V tomto ohledu jsem byl opravdu šťastný. Začal jsem jako herec. Vyrostl jsem a propadl divadlu. Zkoušel jsem i sport, ale vybouchl jsem. Byl jsem špatný; byl jsem otřesný (smích). Mí rodiče mě hodně podporovali ve všem, co jsem si předsevzal. Zaznamenal jsem ve hraní úspěch. Ocitl jsem se v produkci hry Jesus Christ Superstar a bylo v tom cosi magického. Měl jsem možnost pomoc při tvorbě postavy. Ivanova kapela hrává před tisícovkami lidí. Já to dělal před stovkami. Chtěl sem větší a přece jen více věcí. Byl jsem v několika reklamách, ale vždycky jsem měl větší radost spíš z toho, co dělá režisér, než z toho, co jsem dělal já. Šel jsem do školy a specializoval se na divadlo, ale stále více jsem se zajímal o režírovaní. Herci jsou schopni předvést postavy, ale režiséři a spisovatelé tyto světy vytvářejí. Brzy na to jsem si řek: "Kašlu na to. Chci být režisér." Začalo to touhou udělat něco většího a něco víc.

Ivan Moody: Myslím, že je zajímavé, jak jsi dostal svou první hudební režii a jak jsi k tomu přišel. Měl bys o tom něco říct!

Darren Lynn Bousman: Nastoupil jsem do filmové školy.  Oni si vyberou jednoho člověka ze třídy, aby režíroval 35 minut trvající film. Zadali mi scénář. Ironie, že to byl vánoční muzikál; jmenoval se Winter Follies. Pak, když jsem natočil několik krátkých filmů, šel jsem do LA. Myslel jsem si, že by mi mohli otevřít brány a mohla by to být kurevsky úžasná věc. Usoudil jsem, že během několika let, bych mohl být velkým režisérem. V Los Angeles jsem se setkal s tvrdou realitou, kdy nikdo neznal moje posrané krátké filmy nebo co kurva vlastně dělám. Starali se akorát o to, jestli je jejich káva dost teplá nebo obleky nažehlené. Nebyl jsem dokonce ani malá ryba ve velkém rybníku. Byl jsem pulec, který se ještě nenarodil. Jediná práce, kterou jsem mol dostat, byly pomocné pozice. Hrozné práce. Musel jsem hlídat medové vozy u Akta-X. U Van Wilder jsem byl asistentem Tary Reid a má práce se skládala z držení jejích cigaret a dietních col. Po dvou letech jsem se rozhodl to vzdát. Nastoupil jsem u The Firm jako provozovatel tape-roomu. Mojí prací byli videokazety s late night show Samuela L. Jacksona nebo tvorba CD duplikátů pro Korn. Neměl jsem jméno. Měl jsem místo. Byl jsem "tape-room" chlápek. Nenáviděl jsem svůj život. Jednoho dne přišel zlomový bod. Musel jsem sedět na schůzích hudebních manažerů. Během jedné této schůzky se bavili o videoklipu k písni So od STATIC-X. Slyšel jsem sám sebe: "Tak já to udělám." Pak jsem si uvědomil, že to říkám přede všemi těmi hudebními manažery (smích). Všichni přestali mluvit a podívali se na mě. Můj šéf na mě v tu chvíli ukazoval ať držím hubu a sednu si. C.E.O od The Firm, Jeff Kwatinetz, který seděl v čele stolu, se ke mě otočil a zeptal se: "A ty jsi zase kdo?" Odpověděl jsem: "I´m Darren. Dělám v tape-roomu." Jeff na mě: "Ty uděláš hudební video?" "Jo, udělám," řekl jsem. "Mám kameru a mám tým. Udělám to zadarmo. Vlastně to zaplatím." Jeff na to: "Darrene, až to tady skončí, musíme se sejít u mě v kanceláři." Tak to bylo. Myslel jsem, že mě vyhodili. Řekl: "Dobrá, vy chcete do toho vložit vlastní peníze. My chceme video za týden a půl." V tu chvíli mi došlo, že nemám kameru ani tým. Neměl jsem nic. Přijal jsem to. Dal jsem všechny peníze, které jsem měl, a kterých bylo málo, dohromady a půjčil si 35mm kameru, ozvučení a přehrávání. Natočil jsem video a ono skončilo na MTV Headbanger´s Ball. The Firm mě začala volat k režírovaní dalších věcí. Dělal jsem všechny tyto malé projekty, protože jsem se v kritickém okamžiku toho meetingu postavil. To byl první krok, který mě vedl k větším věcem.

Jaké bylo vaše první setkání?

Darren Lynn Bousman: Udělal jsem film Repo! The Genetic Opera. Měl jsem extrémní štěstí na začátku své kariéry s filmy Saw. Co je šílené na Saw a této zkušenosti, že jsem na tom z mé strany udělal poměrně málo práce. Jsem nejšťastnější chlap na světě. Napsal jsem scénář. Najali mě, abych to režíroval a stalo se to mou prací. Udělal jsem tři filmy po sobě. Každý Halloween jsem měl 3000 screenů, které se vyprodali. Na place to byl obrovský systém a zkazilo mě to. Repo! mělo dvě dumpingové scény ve dvou divadlech a trvalo mi to deset let. Divadelní scénu jsem režíroval o dekádu dříve. Bojoval jsem za to. Kdo chce dělat šílenou rockovou operu? Repo! byla největší kolosální věc vůbec. Udělali jsme tento film za poměrně dost peněz a propadl ve dvou kinech. Odmítl jsem připustit, že by to byl osud. Odešel jsem do Lion´s Gate a požádal je o vrácení filmu, abych s ním mohl cestovat. Byli naprosto cool a umožnili mi s filmem dělat, co jsem chtěl. Vzal jsem film na cesty. Stal se kultovním. Lidé se objevovali v kostýmech. Měli jsme džina v láhvi. Chtěli jsme dosáhnout znovu stejného úspěchu. Chtěl jsem dosáhnout efektu "co to kurva" s The Devil´s Carnival. Můžete se podívat na seznam obsazení a trailer a říkat si: "Co to kurva? Jsou to stejní lidé ve stejném filmu?"

Ivan Moody: Dal jsi dohromady seznam ztracenců (smích)

Darren Bousman: Někdo zmínil FIVE FINGER DEATH PUNCH. Slyšel jsem ten název, ale nic moc mi to neříkalo. Telefonoval jsem s Ivanem a jediná věc, kterou jsem hledal, byla vášeň. Ta byla okamžitá, Ivan nejen, že tím byl nadšen, ale jeho zápal byl šílený. Dali jsme Ivanovi track a on v podstatě hned řek: "Udělej z toho satanského tuláka." Nevěděli jsme přesně, co jsme vlastně chtěli. Věděli jsme, že je na stagi super. Odjel to nahrát do Las Vegas a poslal mp3. Byl jediným člověkem, na kterého jsme během nahrávání nedohlíželi. Seděl jsem v kavárně a dostal e-mail s Ivanovou skladbou. Po třiceti vteřinách jsem tím byl sjetý (smích). Říkal jsem si "oh, kurva, bože. To je šílený." Neměli jsme žádné poznámky. Zbytek už je historie.

Ivan Moody: Musím ti to přiznat. Naprosto jsem čekal, že mi zavoláš, budeš šílet a řekneš, že je něco špatně, protože jak si řekl...pamatuji si, že ses mě ptal, jestli se můžeme připojit přes Skype nebo se jinak připojit přes internet do studia. Řekl jsem: "Poslouchej, chlape, takhle jsem nikdy předtím nepracoval. Dej mi jeden pokus. Pokud se to podaří, bude to v pořádku. Když ne, uděláme nějaké úpravy." Byl jsem ve studiu naprosto nervózní. Díval jsem se kolem sebe a říkal: "Bože, nikdy předtím sem nic podobnýho nedělal." Vyrůstal jsem a vždycky se díval na věci jako Fiddler On The Roof, The Rocky Horror Picture Show a Jesus Christ Superstar. Myslel jsem si: "Když se nad tím zamyslím, tak je to pro mě. Musí to být srdcervoucí." Když jsem mu skladbu poslal a on mi zavolal, celý svět mi padl z ramen. Cítil jsem se mnohem lépe.

Darren Bousman: Lidé si myslím, že znají Ivana, Clowna a Emilie Autumn kvůli tomu, co dělají na pódiu. Mají své věrné fanoušky, protože jsou, jací jsou. Nicméně tady hrají postavy, což normálně nedělají. Ivan neměl jen přijít, zazpívat píseň a odebrat se do baru, kde se opije. On zazpíval píseň a zůstal po celou noc v make-upu, kostýmu a kolem světel. Byla zábava to natáčet.

Ivan Moody: Cítil jsem se, jako bych vás všechny znal roky a roky. Bylo to tak ponižující. Je pro mě nepříjemné vidět, jak jsou herci a herečky srovnáváni s muzikanty. Jako muzikanti nedostáváme tenhle typ cateringu. Dostaneme ručníky a vody. A to je na celý den. Vidět přívěsy s vypsanými jmény bylo úžasné. Každý se ptal "chceš asistenta?" Úžasný servis. Říkal jsem si: "Všechno co musím udělat, je být součástí toho všeho a být vnímavý k těm, kteří mě sem dostali." Byla to bomba.

Vidíte sami sebe v postavě Klauna Hobo? Co pro vás znamená?

Ivan Moody: Byl putující duší, která našla své místo v Pekle. Pro mě byl postavou, která putovala věky. Jedinou věcí, kterou v tom komfortu našel, byla deprese a vnitřní démon. Cítil jsem k němu takovou zvrácenou přízeň. Poslechni si samotné písně, nemusel jsem postavu vytvářet. Byl stvořen pro mě. Jen sem se musel do něj dostat a stát se jím. V mých očích byl rozšířením toho, čím jsem na pódiu. Je ke mě perfektně přizpůsobený. Udělal jsem, co po mě chtěli, ale oni mi ho dali.

Darren Lynn Bousman: Dal jsem mu pro skladbu nulové požadavky. Dal tomu svůj výklad a zabil to. Stejná věc přišla s jeho výkonem. Věřím, že jeho píseň byla první, kterou jsme udělali. Byla tu naprosto nervózní energie, když se předvedl Ivan. Kdyby to tak neudělal, byli bychom v prdeli. Neměli jsme čas dělat všechno znovu a znovu, protože jsem všechno financoval sám. Neměl jsem ani čas vysvětlovat, co se má a nebo nemá dělat. Celá věc se děje v karnevalu. Byl to obrovský cirkusový stan s pódiem uprostřed. Ztlumili jsme světla a řekl jsem Ivanovi ať se do toho pustí. Jakmile začal zpívat, byl jsem v sedmým nebi, byl jsem sjetý jako každý okolo mě. Bylo to jako rock´n´roll koncert této šílené, výstřední, zábavné a démonické osobnosti. Nepotřebuješ o něm vědět vůbec nic. V okamžiku, kdy začne zpívat, se o něm dozvíš všechno, co potřebuješ vědět. Bylo to naprosto cool.

Ivan Moody: Bylo to pro mě neskutečné. Procházel jsem se a věděl, že je tu Bill Moseley stejně jako Ogre ze SKINNY PUPPY, což jsou jedni z mých nejoblíbenějších muzikantů. Clown ze SLIPKNOT a já jsme přátelé už léta. Bylo tam několik neuvěřitelných hudebníků, herců a hereček. Cítil jsem takový tlak, že se tudy procházím a provádím tudy. Dal jasně najevo, že nemá čas na nějaký vyjebávky okolo. "Postav se tam a opři se do toho. Jestli to nedokážeš, řekni nám to hned. Bez urážky, ale potřebujeme někoho, kdo to dokáže udělat správně." Byla to pro mě úleva. Musel jsem to nastudovat, zamakat na tom a udělat to tak dobře, jak jen bylo v mých silách. Kdybych se pro to nenarodil, musel bych se s tím prát. Miluji filmy a vždycky jsem v nich chtěl hrát, nebo účinkovat v divadle. Chci v budoucnu hrát ve filmech, zvláště v něčem od Darrena, klidně budu mít rolničky. Byla to pro mě čest.

Darren Lynn Bousman: No, doufejme, že brzy budeme něco dělat, protože jsme již napsali pokračování, kde máš velkou část.

Ivan Moody: Ty, kámo, jedeš!

Clown Crahan, Darren Bousman, Ivan Moody

Jaký rozdíl je mezi filmem a hudbou? Musel jsi se víc soustředit?

Ivan Moody: Naprosto! Sice děláme klipy, ale to je něco jiného. Pracujeme od prvního dne bok po boku s režisérem a vidíme šablony a kdoví co ještě. Tady jsem ale šel do něčeho úplně nového. Neměl jsem ponětí, co mě čeká. Darren a já jsme se nikdy osobně nesetkali. Jen jsme krátce mluvili po telefonu. Když mi zadal píseň, bylo to tři dny před natáčením. Neměl jsem příliš času. Strávil jsem 14 hodin nad seznámením se s postavou a přípravou songu. Bylo to nečekané, ale zároveň ohromující. Chtěl jsem naplnit Darrenovu vizi a k tomu do toho dostat to nejlepší ze sebe.

Má film pohádkovou atmosféru?

Darren Lynn Bousman: To jsi trefil. Udělali jsme 100 procentní pohádkovou atmosféru. Repo! je pohádka sama o sobě. Je to Alenka v říši divů. Je to dívka, která je chycena v díře. Na samém začátku prochází králičí norou a objevuje se v tomto šíleném, podivném světě. Vynikám fantazií. To samé chceme udělat s The Devil´s Carnival. Začíná to třemi postavami v reálném světě a vzápětí se přepravujeme z reálného světa do pekla. Vždycky jsem chtěl udělat film zasazený do pekla. Je to mimo veškeré klišé. Každý si představuje peklo jako místo plné ohně, síry, mučení a útrap. Takže se ptám, co kdyby byl ďábel dobrý chlápek a Bůh ten špatný? Co když je peklo zábavné místo a nebe místo, kde by jsi nikdy nechtěl být? Peklo je tady zábavné. Je tu hudba, zpěv, tanec a bláznivé postavy, které jsou větší než život, ale také je tu něco hrůzného. Takhle jsme to pojali. Dali jsme mu nadpozemský, fantaskní pohled. Jeden z mých největších vzorů je Terry Gilliam. Podívejte se na cokoli, co udělal. Od Brazil po The Fisher King. Všechno to vypadá jako pohádka. Stále jsou extrémní a temné, ale je v tom něco fantastického. Karneval je temný a násilný, ale také je hodně zábavný. Neznamená to, aby to lidé brali vážně. Chceme, aby se diváci smáli s námi. Road show je velmi důležitá. The Devil´s Carnival je idea. Chceme vytvořit zábavný divadelní zážitek. Chceme, aby diváci tleskali, smáli se, bučeli a křičeli společně. Chtěli jsme vytvořit jako by rockový koncert. Je to velmi přehnané. Bill Moseley hraje jednu z nejvíce veselých postav, kterou jsme vytvořili. Je to tak absurdní a šílené, že to nemůžete brát vážně. Chceme, abyste se tomu smáli a zpívali v kině. Chtěli jsme se vrátit k The Rocky Horror Picture Show, jehož uvedení do kin byla událost. Je to zážitek, který nejde stáhnout. Jde proti všemu, co jste zvyklí dělat.

Ivan Moody: Vždycky jsem měl rád věci jako Alenka v říši divů a jsem velký fanda Tima Burtona. Divadlo a hudba patří k sobě. Je to celé perfektní. Donutí vás to jít do kina. Pro mě to bylo, jako bych byl vlastně na koncertě. Viděl jsem stovky a stovky kapel, ne-li tisíce. Tohle bylo neskutečné. Nikdy jsem neviděl sám sebe dělat něco takového a moci tím změnit svět. Je to skvělá heavy metalová hra. Udělejte si čas, prožijte to, shlédněte to v kině a staňte se součástí. Na konci dne zjistíte, že je to právě o tom.

Když jste se potkali, věděli jste, že je to správná volba?

Darren Bousman: Určitě! Když jsem se dostal na místo, stál na parkovišti. Hnal mě na plac a to hodně vypovídá o jeho povaze. Udělal svoje a zůstal poblíž. Nemusel to dělat, ale udělal. Napovědělo mi to, že jsem získal partnera na dlouhou dobu.

Ivan Moody: Vážím si toho. Respektuji celou tu věc. Nesnažil jsem se do toho nijak zasahovat. To není moje záležitost. Byl jsem se tam učit. Největší věcí pro mě bylo sedět a dívat se jak lidé tvýho kalibru dělají stejné věci. Z toho jsem se hodně naučil. Být součástí toho zážitku bylo ohromující. Na jevišti nic nehraju. To je Ivan. Dělat nějakou věc a dát do něco ze sebe do věci, která už existuje, to byla pro mě skutečná výzva.

Kdy poprvé jste objevili heavy metal?

Darren Bousman: Na střední, byla to velká věc. Prošel jsem každou fází zvlášť jako dítě. Sledoval jsem Gleaming The Cube a chtěl jsem být Christian Slater a skejťák. To mě směrovalo k rapu. Chtěl jsem být rapper. A to mě vedlo k divadlu. Lidi v divadle byli právě tenhle typ týpků, tak jsem začal tam. Skutečností se mi to stalo, když jsem odjel do Los Angeles a začal pracovat v hudebním světě. Když jsem vyrostl, myslel jsem si, že metal je o řvoucích lidech, kteří jsou naštvaní. Pokud se ale skutečně podíváte na to, co říkají a jak to dělají, vidíte v tom skutečné umění. A to mě probudilo k vnímání metalu. Otevřel jsem se a šel na koncerty a bylo to úžasné.

Ivan Moody: Vždycky jsem byl na metal, už jako dítě. Mí rodiče mě vychovávali ve všem od popu 50. let až po rock. Má babička byla country zpěvačka. Byl jsem vystaven každému hudebnímu žánru, který si vybavíš. Pro mě byl ale metal vždycky něco naprosto brilantního. Mluvím od BLACK SABBATH dál. Přešel jsem k věcem jako KING DIAMOND, EXODUS a NUCLEAR ASSAULT. Pak to přerostlo ke kapelám METALLICA a SLAYER a tak dál a dál. Metal je syrová forma hudby a je nejskvělejší věcí na tom je, být její součástí. Darren přišel na stůl s metalovým postojem. Je to zvrácený, morbidní příběh o skutečných lidech, které spadají do jeho vnímání pekla, které se velmi podobá mině na cestě. Bylo to skvělé. Metal jsem poslouchal od chvíle, kdy jsem otevřel oči.

Na který horor se můžete dívat znovu a znovu?

Ivan Moody: Nevím, jestli se to dá nazývat hororem, ale můžu se dívat na Seven stokrát a nepřestane mě bavit. Miluji filmy Saw. Způsob, jakým společně vedou dějovou linku je úžasný. Jsou pro mě nadčasové. Je jich tolik. Miluji Dům 1000 mrtvol a další filmy Roba Zombieho. Jsem takový fanoušek hororů. Vracím se k originální sérii Halloween a Noční můra v Elm Street.

Darren Bousman: To se mění každý den! Miluju The Shining. To je stále jeden z mých oblíbených. Lidem ukazuji The Last House pořád a pořád dokola. Stephen King je chlap, o kterého jsem se snažil jako spisovatele, Wes Craven jako režisér. Ten film je jako dostávat znovu a znovu kopanec do koulí.

Jaká je vaše oblíbená atrakce v The Devil´s Carnival?

Darren Lynn Bousman: Každá postava chodí do něčeho, čemu říkáme "Stan Stínů". Natáčeli jsme v této šílené klasicky vypadající manéži v Riverside v Kalifornii. Rozšířili jsme ji, aby byla temnější a více znepokojující. Všechny carnies vystoupí nahoru do tohoto stanu. Když vejdou, stan zmizí, a oni se objeví ve "Stanu Stínů", což je vlastně nicota. Bylo to opravdu super. V další epizodě, jsme udělali plný big ass funhouse a to je to, na co se nejvíc těším. Zrcadlový sál je vždy úžasný, ale je to technická noční můra. Už jsem řekl "Stan Stínů".

Ivan Moody: Moje oblíbená atrakce byla "Malovaná Panenka". Byla to moje oblíbená atrakce. Byla tak kurevsky sexy. (smích)

Darren Bousman: (smích) To je Emilie Autumn a byla fantastická! Byla prvním člověkem, kterého jsme získali. Je úžasná! Hraje v podstatě zlomeného člověka.

Ivan Moody: Ona má naprosto úžasný hlas a byla radost s ní pracovat