ROZHOVOR: Martijn Westerholt a Charlotte Wessels z DELAIN o novém albu

Protože v letošním roce vyjde symfometalovým Delain u Roadrunner Records třetí řadová deska, sedl si Robin Stryker s hlavními postavami nýdrlandské kapely a pohovořil s nimi na toto téma. Ty nejdůležitější věci vám opět přinášíme v (pokud možno srozumitelné) mateřštině.

ROBIN: No, moc se těšíme až naše špinavé pracky budou moci držet We Are The Others.Mohli byste fanouškům, kteří nejsou obeznámeni se Sophií Lancaster, osvětlit příběh skrytý za názvem alba?

MARTIJN: Je to větším sociálním problému, který je tady v Evropě (ale i v USA). Jde o menšinové skupiny ve společnosti, které někteří lidé nejsou z toho či onoho důvodu ochotni přijmout. Tohle byl příběh o mladém páru v Anglii, který byl na procházce ulicemi zbit jinými teenagery, protože byli oblečeni v goth stylu...víš, černé vlasy a všechny ty věci okolo gothic. Jednoho z této dvojice, Sophii Lancaster, umlátili k smrti a to je velmi smutný příklad celého tohoto problému.

Tento příběh Charlottu opravdu, ale opravdu dojal. Když se o tom dozvěděla, byla v šoku a psala o tom text k písni We Are The Others. Což je také hlavním tématem desky.

ROBIN: Takže se téma přijetí role outsidera odráží i v jiných skladbách na albu, nebo je We Are The Others výjimka?

CHARLOTTE: Je to hlavně v této písni. Myslím, že to má co do činění i s faktem, že jsem před půl rokem začala studovat genderové otázky. Právě kvůli tomu, když si myslíte na to kolik je nespravedlnosti díky skutečnosti, že nejsme všichni stejní. To je něco, co mi opravdu, opravdu vadí. Začala jsem s tím (studie gender) docela pozdě během procesu psaní alba, tak se to svým způsobem odrazilo na podobě - nejvíc na We Are The Others. Zbytek skladeb, tedy většina z nich, již byla hotová. Takže co se textů týče, bude to vracející se téma, protože v tuhle chvíli to mám pořád v hlavě. A tak velká část inspirace pochází z tohoto zdroje.

ROBIN: Popsali jste psaní alba, jako by vzniklo dřív než před vstupem do studia, včetně campu ve Stockholmu. Můžete nám o tom říct víc?

MARTIJN: Také jsme experimentovali s lidmi, s kterými jsme chtěli pracovat. Nikdy předtím jsme s producentem nedělali...Předchozí dvě desky jsem produkoval já. Tentokrát jsme chtěli dělat se opravdovým producentem. Buďme upřímní. Jsem muzikant, ne producent. Producentský tým se skládal ze tří lidí: Jakob Hellner, který produkoval Rammstein, a také Frederick Thomander a Andres Wickstrom, kteří jsou dobře známí ze spolupráce s umělci jako Scorpions, ´N Sync a všech možných od tvrdé muziky až po populární hudbu, která je na druhém konci celého spektra.

Do studia jsme šli v červnu. Ve skutečnosti ne nahrávat, ale podívat se na věci, které jsme měli k dispozici, a s otázkama: "Ok, co tu máme? Co funguje a co ne?" Pak jsme projeli všechny písně a oni nám řekli svoje dojmy. Také přišli s řešením konkrétních problémů. Bylo to hodně, hodně zajímavé, ale pro mě osobně někdy i dost těžké, protože jsem nikdy dřív nedělal s takovým množstvím lidí najednou. Pracovali jsme se sedmi lidmi v jedné místnosti a psali písně. To byla věc, na kterou jsem si vážně musel zvykat, protože dřív jsem dělal sám. Ale nakonec mě to hodně naučilo, což je něco, co jsem měl vždy na produkci rád. Pokaždé, s každou deskou, se hodně naučíte, protože oni jsou dobří.

ROBIN: Stále mám potíže vstřebat hardcore duet a rád bych slyšel tvůj názor, Charlotte. Takže, budete Where Is The Blood hrát naživo, nebo si počkáte na turné s kapelou, která má zpěváka s takovým vokálem?

CHARLOTTE: Nejdříve odpovím na otázku ohledně vystupování. Myslím, že bychom měli být schopni to zvládnout, protože Otto dokáže zavrčet, a já jsem si jistá, že v této oblasti může udělat něco podobného. Chci říct, že by měl být schopen to dát na koncertech a myslím, že ta píseň je příliš dobrá, abychom ji nehráli. Takže předpokládám, že se nám podaří najít formu a způsob, jak ji zahrát.

Tahle píseň je takový klasický break-up song...miluji špatně končící songy...a slova v refrénu jsou "pokud jsem ti tak moc ublížil, tak kde je krev?" Takže je to skutečně VZTEKLÝ song. Tuto píseň jsme začali od experimentování s různými způsoby užití mého vokálu, až jsem skončila screamingem do mikrofonu. Bylo to tak úžasně intenzivní! Ale když jsme to ve studiu nahrávali, část z nás si stále říkala "A) Je to dost intenzivní?" a "B) Tohle je song o někom." Takže by bylo dobré toho "někoho" zapojit do obrazu. A tak jsme začali uvažovat o duetu.

Burton C. Bell byl jeden z prvních, který mi v myšlenkách naskočil. Především proto, že jsem ho před nějakým časem potkala na Wackenu a zůstali jsme spolu v kontaktu. Tak jsme jenom popadla telefon a řekla mu: "Hele, máme tuhle věc a myslím, že by to znělo skvěle. Měl by jsi zájem?" Měl skutečně zájem, a dokonce ho to DOSTALO. Miluji tu část jak zní v tvrdých partech refrénu. Ale co opravdu považuji za úžasné je tahle část ve sloce, kde zpívá tak nízko a měkce. To je prostě něco, co jsem od něj dřív neslyšela, takže bylo opravdu super slyšet ho prožívat ve zpěvu takové emoce. Prostě to zní fakt cool a vážně sexy, a jsem vážně šťastná, že je to na albu. V tuhle chvíli je to jedna z mých nejoblíbenějším písní na albu.