Blogger Widgets

úterý 13. března 2012

ROZHOVOR: Max Cavalera pro Roadrunner


Při příležitosti nově vydané desky Roadrunner krátce vyzpovídalo Maxe Cavaleru a vy máte příležitost si tento rozhovor přečíst v mateřštině=o)

O: Řekl jsi, že jsi měl pouhé dva týdny k napsání desky. Myslíš, že se ti pracuje lípe pod takovým tlakem?

Max: Vypadá to tak, hochu. Z nějakého důvodu mám pocit, že některé z velkých věcí na albu Enslaved vznikly právě díky tomu. Musel jsem vymyslet všechny ty riffy během dvou týdnů a zbláznil jsem se z toho. Zůstal jsem sám do rána vzhůru nad psaním, snažil jsem se přinést k nahrávání ty nejlepší riffy, jakých jsem byl schopen, a bylo to fajn. Nebyla to cesta jakou jsem si představoval – myslel jsem, že budu mít více času na přípravu, a když mi Glorie (Maxova žena a manažerka) oznámila termín, málem jsem dostal infarkt. Nejprve jsem s ní nesouhlasil. Řekl jsem jí, že neexistuje způsob, jak bych mohl být za dva týdny hotov a ona mi odpověděla: „Dobře, ale už máš…my máme…zamluveného producenta, Zeusse, a stejně tak studio a už to nejde zrušit.“ Takže jsem neměl moc argumentů, kterými bych mohl oponovat (smích). Neměl jsem naději se z toho dostat, takže jsem se s tím musel poprat. Říkal jsem si „Ok, vydám ze sebe to nejlepší, co je v mých silách a pokračoval v nátlaku a to je důvod, proč si myslím, že se album tak podařilo. Přinesl jsem několik opravdu silných riffů, které daly desce příchuť death metalu. Když jsem na nahrávce pracoval, poslouchal jsem hodně death, hodně ze starých Morbid Angel a Death a Massacre a Dark Angel a Possessed a všechnu tuhle skvělou muziku, takže to byla má inspirace…hodně toho starého death metalu, na kterém jsem vyrůstal, a tak jsem se pokusil vytvořit novou nahrávku s duší death metalu pozdních 80. a počátku 90. let.

O: Ty jsi psal kytary, co přinesli ostatní členové kapely a Zeuss do tvorby nové desky?

Max: Jammoval jsem s Davem (Kincaid), proto jsem si Davea najal – věděl jsem to o něm z netu. Poslal mi e-mail s pár videi, kde hraje s Borknagar, opravdu extrémní death metal, a to mě naprosto uchvátilo. To bylo přesně to, co jsem hledal. Někoho, kdo mohl hrát na dvoušlapku já mohl napsat nějaké opravdu nakopávací riffy ve stylu heavy death metalu. Nemůže to dělat každý, je to skutečně unikátní způsob bubnování. Tak jsem letěl za Davem do Chicaga, kde jsem dva dny jammovali. Za ty dva dny napsal polovinu „World Scum“ v pokoji s ním a napsal jsem party pro „Treachery“ a cítil jsem, že jsem našel perfektního bubeníka pro desku. Ten kluk byl neuvěřitelnej a vytvořený riffy zněly tak dobře. Věřil jsem, že Dave by mohl být ve studiu skvělý a mohl by mít pro kapelu přínos. Tak jsme do studia šli. Už předtím jsem měl Tonyho (Campos), skutečný profesionál a zabijácký basák – hraje na basu téměř jako na kytaru, takže to je jako by Soulfly mělo tři kytary. Cítím, že rytmická sekce této Soulfly sestavy je velmi silná, proto, že když Tony hraje na basu, tak to útočí ze všech stran. Chlape, všichni jsme se strašně posunuli dopředu, a Zeuss mi od prvního dne sliboval Soulfly nahrávku s novým zvukem. Sliboval mi, že to bude znít naprosto odlišně od čehokoli, co jsem kdy předtím udělal. Tak mu říkám: „Paráda, v to doufám“, protože jsem nechtěl, aby to znělo jako Omen nebo něco jiného, co jsem udělal. Chtěl jsem nový zvuk, nový život, přidat nějaké nové prvky do kapely. A po skončeném natáčení měl pravdu – dal mi nový zvuk. Miluju zvuk Enslaved, je naprosto odlišný od čehokoli předtím a já jsem za to Zeussovi vděčný, za to, co ze mi předal. Hochu, v tom studiu to byla neuvěřitelná atmosféra.

O: Řekni mi trochu víc o Marcu Rizzovi jako tvůrčím partnerovi. Co přináší, když píšeš materiál? Jak sloučí tvoje a jeho nápady?

Max: Kámo, hodně společně děláme. Bylo skvělé ho najít – když jsem ho našel, byl jsem opravdu rád a dokonce jsem řekl Glorii, že jsem našel kytaristu, kterého jsem celé ty roky hledal. On je zkurveně dobrý kytarista – vážně, můžu s ním počítat. Taky mám rád Marcovu osobnost. Je hodně cool a hodně loajální, miluje, že je v Soulfly, miluje hraní se mnou, a opravdu hodně tvoříme společně, já a on. Když začneme pracovat na rifu, víme, o co jde. Marc má obrovské pochopení pro kytarový zvuk, a pomáhá mi dostat z kytary skutečně syrový a heavy zvuk, a taky skvěle vede, čímž je známý. Na tomhle albu víc než jen vedl – jemu patří všechny ty malé části v písních, které připomínají Chaos A.D., protože mu Zeuss Chaos A.D. předvedl a všechny tyhle skvělý věci dal Andreas (Kisser) do nahrávky. To bylo super a Marc dostal nápady, co udělat na Enslaved. Tak vzal kytaru ve všech těhle malých spotech přes celou desku – můžeš slyšet Marcovy nenápadné kytarové party jak jdou do a vycházejí z nahrávky. Mé oblíbené sólo je v „Treachery“ – ztlumili jsme středy, že to zní jako „Diary Of Madman“ a Marc nastupuje se sólem jako Pink Floid, slidem. Ty vole, z toho mě mrazí. To bylo skvělý se na něj při tom ve studiu dívat. Je opravdu skvělý hráč, protože by si zasloužil víc pozornosti, myslím, že ho podceňují. Hodně lidí ještě nepřišlo na to, jak je úžasný. Skutečně solidní, ohromný a fakt výborný kytarista. Jsem rád, že je ve skupině, mám ho rád jako kolegu, vycházíme výborně, a je to skvělá kombinace, Max a Marc společně. Svým způsobem, myslím, tvoříme páteř Soulfly. Neseme tuhle kapelu společně na svých zádech.

O: Jedeš turné s Five Finger Death Punch, kteří se chystají představit velkému množství lidí. Kdybys měl zahrát jednu píseň z nového alba pro někoho, kdo Soulfly nikdy neslyšel, která by to byla a proč?

Max: Myslím, že asi nejlepší song je „World Scum“. Myslím, že je to jaksi perfektní skladba. Je to skutečně chytlavé, ale taky doopravdy těžké zároveň. Je to téměř death metalová píseň, ale má fakt chytlavý refrén. Je jednoduchý a ty si ho můžeš v pohodě zazpívat. Myslím, že se stane během turné stane oblíbenou. Hádám, že bude hodně srandy při hraní této písně fanouškům a doufejme, že si část z nich nakloníme.

O: Jak Davův styl bubnování změní vaše starší songy, které budete hrát na vystoupení?

Max: V pohodě, už jsme hráli s Davem ve Phoenixu a L.A, a bylo to super. Tak moc se to nezměnilo; hraje starý věci opravdu tak, jak by starý materiál měl znít. Death metalový věci vychází až na novém albu, takže to je super věc, protože je bubeník, který mění své hraní z death metalu do více groove, který je tradiční pro starý materiál Soulfly. Věci jako „Eye For An Eye“, „Back To The Tribute“, „Primitive“ a „Prophecy“ s více domorodými prvky a Dave to chápe a hraním se velmi blíží originálu. Tak si myslím, že to můžeme nechat – budeme hrát staré songy tak, jak znějí a death metal necháme u nových. Myslím, že je to pravděpodobně nejlepší cesta, kterou se vydat. Buď si jistý, že Soufly budou znít jako Soulfly, chápeš?

O: Nedávno jste hráli po mnoha letech v Brazílii. Jak se země změnila za dobu, co jsi vyrostl? Vidíš situaci lepší než jaká byla v 80. letech?

Max: Jasně, Brazílie je o mnoho lepší. V zemi je více peněz – koncerty byly naprosto vyprodané a davy byly naprosto šílený. Řekl bych, že to bylo pro Soulfly výborný způsob, jak si podrobit Brazílii. Jedny noviny psaly, že koncert Soulfly byl lepší než Sepultury z roku 1996 v rámci Roots turné, který byl dlouhou dobu vyzdvihován. Bylo pro mě naprosto úžasný slyšet takový srovnání. Hochu, lidi byli šílený – byly hodně slyšet a všechno znali, tak to byl podle mě správný čas vydat se do Brazílie. Trvalo jim deset let přijmout tuhle kapelu, ale nakonec jsem dostal souhlas od fanoušků a bylo úžasný slyšet je zpívat všechno od „Prophecy“ přes „Primitive“ k „Eye For An Eye“. Jo, byla to velká jihoamerická tour. Taky jsme měli s sebou děti, takže jsme zahráli „Revengeance“ vůbec poprvé. A všichni z podia skočili stagediving a v davu ztratili svoje boty, takže se vrátili bosé. Ale byla to sranda, byly to fajn chvíle

Zdroj: www.roadrunnerrecords.com

Žádné komentáře:

Okomentovat