Blogger Widgets

úterý 20. března 2012

Max Cavalera o historii Soulfly - 1. část


Na světě je čerstvá placka kapely Soulfly nesoucí pořadové číslo 8 a název Enslaved (recenzi jsme přinesli). Není tedy divu, že Max Cavalera se stává terčem otázek různých serverů a časopisů. Poslední příspěvek přinesl Ultimate Guitar, za který Maxe vyzpovídal Steven Rosen. A nutno podotknout, že zajímavých otázek a odpovědí rozhodně nebylo málo...

Jaký druh muziky jsi chtěl na první nahrávce Soulfly vytvořit?

Samozřejmě, že jsem bral prvky ze Sepultury, protože to je můj styl. Stejně jako můj hlas, tak i moje refrény a riffy, které dělám, budou znít podobně. Takže některé věci znějí podobně těm, které jsem dělal se Sepulturou, ale Soulfly jsem odstartoval hlavně kvůli příležitosti zkusit něco jiného a to je důvod, proč se mi první nahrávka Soulfly tolik líbí. Dostal jsem možnost vyzkoušet si některé věci na perkuse, které jsem nedělal dříve a také zkusit nějaké nové nápady. Měli jsme úžasného kytaristu jménem Lucio (Maia) a on byl blázen do Jimiho Hendrixe a na albu dělal všechny ty super sóla připomínající Hendrixe.

Tradice dělat track zvaný Soulfly na každé desce vznikla na první nahrávce?

Soulfly se zrodila jako instrumentálka, která dala vzniknout řadě písní, které jsem udělal na každé desce Soulfly. Byly instrumentální, melodické a říkám jim něco jako "hudba krajiny". Když jsem je psal, představoval jsem si je spíš jako filmy. Je to víc o okolních zvucích a je to jedna z těch krásných věcí, které dělají Soulfly odlišnými.

Taky se Soulfly hrálo hodně muzikantů mimo kapelu?

Vždycky jsem si myslel, že by bylo skvělé, kdybychom měli hosty na albu. Takže na první nahrávce jsme měli Chino Morena z Deftones a měli jsme Benjiho Webbe z Dub War a Skindred. A samozřejmě jsme měli, bohužel, Freda Dursta (smích)

Proč bohužel?

Nelituji toho, ale nelíbí se mi, co dělal potom. V té době Bleed vyšla jako dobrá píseň a on na ní udělal dobrou práci. Takže uznávám, že v té době byl super. Taky v té době byl fajn kluk, ale pak se změnil a stala se z něj rocková hvězda, ale tehdy byl naprosto úžasný. Dokonce přišel s nápadem na video, tak jsme ho natočili a všechno bylo v pohodě. O rok později jsme hráli přímo přes ulici a když přišli někteří z roadies, říkám: "Kde je Fred? Už je na cestě?" A oni na mě: "Oh, on je příliš velká osobnost, aby tu byl, člověče." Povídám: "Sračky." Ale tak co, život jde dál.

Líbila se ti deska Soulfly?

Byla to cool nahrávka a ještě dneska je mezi spoustou lidí oblíbená. Nevím proč. Možná proto, že kvůli pozici, v který jsem byl. Byl jsem v něčem jako stavu vykoupení, jako: "Přijměte mě. Odhaluji svou duši i srdce. To je vše, co pro vás v tuto chvíli mám a napsal jsem to z hloubi srdce. To je vše, co můžu fanouškům teď říct. Prosím přijměte mou otevřenou náruč na obalu desky" (směje se)

Album Primitive produkovali Sean Lennon a Toby Wright?

Jo, Toby byl hlavním producentem. Slyšel o nás a jeho lidi nás kontaktovali a my věděli o tom, že dělal na And Justice For All a spousty velkých věcí Alice Coopera. Mysleli jsme si: "Wow, ten chlap dělal s Ozzym a podobně a wow, ten chlap je skvělý. Bylo by super s tím klukem pracovat." Takže přišel a začali jsme dělat na Primitive. Primitive byla deska jako sen; Cítil jsem se neskutečně při vědomí, že se dalo dohromady tolik lidí tak snadno. Všichni řekli jen ano a bylo to pro mě jako sen. Stejně jako Sean Lennon a Tom Araya. Zase jsme měli China a bylo šílené tu desku dělat. Svým způsobem to ale byla zábava. Bylo to jako by v hudební fabrice byli jeden týden určitý lidi a ten další zas někdo jinej. Bylo to neskutečný. Toma Arayu jsme uvítali dvakrát, protože jsme s ním nemohli dokončit skladbu Terrorist.

Byl ochoten se dvakrát vracet?

Řekl jsem Tomovi: "Nepanikař. Jeď na tejden domů, pak se vrať. Hele, jeď domů do Texasu, kde žiješ, vrať se za týden a za týden to nahrajem." Byl rád. "Jo, jasně. Žádnej problém." Vrátil se a my dokončili skladbu.

A nějaká historka s Seanem Lennonem?

Sean Lennon se rozhodl zůstat u mě doma; nechtěl bydlet v hotelu. Řekl: "Hotel mě děsí. Můžu zůstat u tebe?" Povídám: "Jasně, pokud ti nebude vadit vstávání v sedum ráno s mými dětmi a tři psi, kteří dělají rámus, tak není problém." Takže zůstal u mě doma a pak jsem ho vzal do pouště, protože nikdy předtím nebyl v Arizoně. Vzal jsem ho na okružní jízdu, aby viděl poušť a hory a kaktusy. Mám dům na sedmi hektarech, který je na okraji Phoenixu a je to krásný, jako ranč na poušti. Tak jsme tam jeli a já tam napsal melodického partu Son Song.

Sean Lennon vydoloval poušť?

Melodická část, s kterou přišel Sean vznikla za jeho jammování venku s akustickou kytarou. Přišel s tím a mě se to líbilo. "Jo, to je rytmus, ty vole. Kurva, to je zabiják. To je jako setkání Beatles a Sepultury. To je perfektní." Mohl jsem si to představit.

Poslouchal jsi Beatles?

Trochu jsem je znal. Moje máma byla velkou fanynkou Beatles a moje žena Glorie je obrovská fanynka. Šílela, když zjistila, že tu je. Povídala: "Nemůžu tomu uvěřit, člověče. Koukla jsem na něj, když spal v naší posteli a on vážně vypadá jako John Lennon." Byl to mazec. Řekl jsem mámě, že s ním nahrávám desku a ona se z toho zbláznila. Řekla na to: "S Beatles jsem vyrostla."

Ale ty nejsi jejich fanouškem

Upřímně jsem jim nikdy nepropadl jako jsem propadl Black Sabbath a AC/DC; to byly pro mě důležitější kapely.

A co Rolling Stones?

Ne, nikdy mě moc nechytli. Z těch starších kapel, myslím, jsem přišel na chuť jedině Zeppelinům. Zeppelini byli velká věc a ty mě chytli. Miluju Physical Graffiti a Houses Of The Holy. Dostaly mě a daly mi smysl. Bylo to jako: "Jo, je v tom mystickej shit. Led Zeppelin jsou v pohodě." Upřímně, Beatles a Monkeys a Beach Boys, to se mnou nikdy moc nehnulo.


Na Primitive jsi pokračoval se Soulfly II. Vrátil si se zpět k poslechu původního tracku Soulfly a stavěl na tom?

Napadlo mě to hned. Říkal jsem si: "No, měli bychom v tom pokračovat. Je to zabijácká věc." Když jsme dělali Soulfly zhasli jsme světla a zapálili svíčky. Některé perkuse jsme nahráli na verandě Indigo Ranch Studios (Malibu, Kalifornie) s výhledem na oceán a hory a byla to kurevská nádhera. Bylo to fakt, fakt úžasný s těma svíčkama a tmavým světlem. Ross Robinson opravdu do toho songu dostal tu náladu. Takže, když přišel čas Soulfly II, říkal jsem: "Pojďme pokračovat; pojďme udělat ještě jednu. Uděláme z toho tradici na každé další nahrávce." A všichni souhlasili, že je to super nápad.

Chtěl jsi teda expandovat na původním nápadu původního tracku Soulfly?

Co jsem udělal bylo, že jsem najal dva perkusisty. Měl jsem Meia Noiteho, který má na svědomí cool perkuse, který slyšíš na Primitive. Byl bubeník společně se Sergio Mendesem a tak jsem se s ním sešel v L.A. a byl to zabiják; no Brazilec. A Larry McDonald, což byl bubeník Boba Marleyho a je slyšet na dřívějších nahrávkách Boba jako Survival a Catch A Fire a podobně. Předvedl akettu, což fakt úžasnej nástroj z Jamajky, do kterýho můžeš non-stop bušit a dělá parádní zvuk. A on na to (napodobuje jamajský přízvuk): "Maxi, chci použít opakovače, kámo." Povídám: "Jo, jo, jasně. Paráda. Nevím, co to je, ale použiju to kurva." A tak jsme nakonec nahráli Soulfly II a dopadlo to skvěle. Dodnes je to jedna z mých oblíbených. Myslím, že se povedla a jsem za ní rád.

Jaké to bylo pracovat s kytaristou Mikey Dolingem na Primitive?

Jiné. Pocházel spíš z punk rockové scény. Mike přišel ze Snot, takže nebyl stoprocentní metla - musel jsem ho z něj udělat. Hodně jsem s ním pracoval na sekačkách (chugging - způsob hry na kytaru).

Ukázal si Mikymu, jak se přiblížit rytmům kytary?

Ukázal jsem mu jak řezat a předvedl mu trash. A dokonce jsem ho naučil poslouchat kapely. "Musíš poslouchat Exodus, člověče. A kurva death metal." Mikey na to: "Vole, neznám tyhle hovna." Povídám: "Taky Morbid Angel, chlape." A Mike (praštěným hlasem): "Morbid Angel? Co to kurva?" A vším tím jsem se ho pokusil dostat do metalu.

Podařilo se ti ho zverbovat na metalovou stranu?

Nikdy se úplně nezbavil vlivu Snot, takže vždycky hrál trochu sentimentálně, což na některých věcech Soulfly bylo super, ale nebylo to dobrý pro věci na bázi Sepultury. Věci ze Sepultury s Mikeym nikdy nezněly tak dobře jak by měly. Stejně jako sóla. Nikdy nemohl hrát tak jak to dělal Andreas, vždycky byl trochu mimo. Ale byl dobrej kytarista a fajn kluk. Nadšenej kluk s kontakty po celém městě. Byl z L.A., takže každýho znal a byl populární. V tomhle směru kapele hodně pomohl.

Jinak jsi byl s hráči na Primitive spokojen?
Byla to docela dobrá sestava; já a Marcello D. Rapp, Mikey and Roy (Mayorga bubnoval na Soulfly, Joe Nunez na Primitive). Bylo to docela solidní.

Deska 3 byla první, kterou jsi produkoval?

Moje nejslabší. jo, nevím, co se stalo. Z mý strany to bylo i trochu z lenosti. Dokonce i název a cover, nelíbí se mi ani jedno. Měli mě zastavit, když jsem vymýšlel název. I když, jsou tam i dobrý věci jako Seek´n´Strike, z které se stala klasika koncertů, a Downstroy. To byl taky původní název desky, měl jsem se toho držet. Protože to byl můj první název a chtěl jsem album pojmenovat Downstroy.

Proč jsi ho pojmenoval 3?

Později jsem změnil názor. Našel jsem aum symbol a jel jsem do buddhistického chrámu, tam jsem zastavil, vešel dovnitř a promluvil si s jedním budhistou. Zeptal jsem se ho na svolení použít symbol Buddhy a on mi to dovolil. Takže jsem se cítil dobře. Cítil jsem se čistý a myslel si: "Dobrá, teď tu věc můžu použít. Zeptal jsem se na to buddhistickýho kněze a on mi to dovolil." Cítil jsem se fajn. "Paráda, nechte mě jít po buddhově cestě" se symbolem, který je hinduistický...

To je ten důvod?

Díky tomuto přechodu jsem album pojmenoval 3, což byla chyba. Myslím, že jsme ho měl pojmenovat Downstroy. Ale pořád jsou na něm dobrý věci jako Brasil, která má dobrou atmosféru.

Enterfaith?

Enterfaith bylo dobrý a hodně duchovní. Last Of The Mohicans (L.O.T.M.) je pořád klasikou na koncertě a hode trashová, hodně trashová. Bylo to dobrý.

Roy Mayorga se opět vrátil do kapely.

Vzali jsme Roye zpátky, protože Primitive bylo první album, které Joe Nunez nahrával. Roy byl zpátky v kapele a byl ve vrcholné formě. Dával tomu kurva na prdel a na nahrávce hrál skvěle. Produkoval jsem to já a vzal jsem si technika, toho samého, kterého měli Nailbomb; Ottu D´Agnolo. Říkali jsme mu Rusty, což neměl rád, když jsme mu tak říkali. Stejně jsme na něj volali Rusty. On udělal techniku a hodně nám pomohl. Pracoval s Glenem Campbellem a spoustou hvězd county a jazzu. Taky pracoval s jedním členem týmu Phoenix Suns (basketbal), který se věnoval jazzu (Wayman Tisdale), takže věděl hodně i o jiném druhu hudby.

Přinesl do toho Otto D´Agnolo něco z těchto věcí?

Tree Of Pain byla docela cool byl to sedmi nebo osmiminutový epos o Dana (Maxův nevlastní syn zemřel při automobilové nehodě). Mělo to vážně krásné intro a je to dodnes jedna z mých nejoblíbenějších melodických věcí, kterou jsem kdy napsal. Našli jsme černošku, Asha Rabouin, která přišla a zazpívala vrchol. Měla krásnej gospel hlas. Takže jsme trochu experimentovali s gospelem a Richie (Maxův syn) přišel a udělal se mnou hardcore část. Použil jsem automatické bicí, Roy v tom skutečně nefiguroval. Jo, tak bylo to docela v pohodě, ale 3 považuju za nejslabší moje album.

Poprvé jsi kytaristu Marca Rizza uvedl na albu Prophecy

Jo, chlape, Prophecy bylo skvělý. Cítil jsem to skoro jako uvolnění. Tři kluci mě z ničeho nic opustili a já viděl sám sebe zase jako tehdy poprvý. Říkal jsem si: "Do prdele, zase sem tady. Kurva zase sám. Zase musím nají nějaký lidi." Povídal jsem Glorii: "Pomoz mi. Pomoz mi najít nějaký kluky." A začala šmejdit okolo a první, koho našla, byl Marc

Potkal jsi ho někdy dřív?

Potkal jsem ho, když jsem byl jednou v New Yorku. Šel jsem na Ill Nino a hráli Eye For An Eye a viděl sem toho chlapa skákat s batohem na zádech. A myslel jsem si: "Ty vole, ten kytarista je zabiják, kámo." Pamatuju si, jak jsem na něj zíral a v hlavě jen "jo, to je skvělej týpek". Když mi pak Glorie řekla, že z Ill Nino odchází a nemá do čeho píchnout, povídám: "To je ten s batohem?" A ona "jo, to je on." "Dostaň ho sem, je kurva dobrej."

Když sis ho vyzkoušel, věděl jsi, že je Marc ten pravý kytarista?

Marc přišel a hrál asi dvě minuty než jsem ho zastavil. "Stop," povídám. "Už nemusíš víc hrát (smích). Beru tě." Dělal nějaký posraný flamengo a byl neuvěřitelnej; byl fakt dobrej. Takže jsme vzali zpátky Joeho Nuneze, když jsem mu zavolal: "Fajn, vrať se a zkusíme to znova." Pak pro mě někdo našel Bobbyho Burnse, ani nevim kdo. Viděl jsem jeho fotku, na který měl Mohawk a punk rock zjev a hrál v tý době pro Primal 555, kteří s náma odjeli nějaký koncerty. Pamatuju si, že byl docela dobrej.

Takže jsi měl novou sestavu nedotčenou?

Šli jsme do toho s pocitem "tak to zkusíme a uvidíme." Začal jsem psát a Prophecy byla první věc. Cejtil jsem, že by to mohla bejt dobrá věc a dodnes Prophecy rád hraju na koncertě. Je to taková pohoda, že zpíváme refrén všichni společně a je to i sranda.

Byla nová kapela inspirující?

Byl to způsob osvobození s novými lidmi kolem sebe; cítil jsem se nabitý energií. Zejména Marc, chlape, Marc byl dar z nebes. Marc byl kytarista, kterýho jsem hledal od založení kapely. On byl můj chybějící článek, protože jsem hrál vždycky s klukama jako ze Sepultury. Andreas, s kterým jsem hrál, byl skvělý kytarista a mohl jsem se na něj spolehnout při všech hovnech jako smrtící sóla a dobrých rytmecha pomoci při riffech.

Ty jsi vážně nenašel správného kytaristu dokud nepřišel Marc Rizzo?

V Soulfly nikdy. Byl tu Mikey Doling a byl tu Logan Mader, ale žádný z nich nechytil ten správný styl, kromě Marca. Marc dokázal věci od Sepultury zahrát neuvěřitelně. Songy zase zněly správně, když jsem dělal Arise, Inner Self a Troops Of Doom. Notu po notě zahrál všechno, Andreas byl lepší, ale i tak byl skvělej.

Jaké další skladby máš rád na Prophecy?

Mars je jedna z mých nejoblíbenějších na tomhle albu. Poslal jsem Marca pryč, aby dělal to svoje flamenco, což bylo poprvý, kdy se něco takovýho na nahrávku dostalo. A on psal. Napsal ten flamengo kus s rytmickým jamem, kterej je z poloviny melodickeja z poloviny reggae a byl to úlet. Celá ta věc byla dohromady tak krásná, tak úžasná, tak silná. Byl jsem naprosto unešen a došlo mi, že Soulfly je mnohem víc, než jsem si kdy myslel.


Měl jsi dojem, že by kapela mohla být víc než trash metal?

Soulfly bylo mnohem silnější než jsem si myslel, jakmile jsem slyšel Mars. Říkal jsem si: "Ty vole, my tuhle kapelu můžeme povýšit na mnohem vyšší úroveň." A taky to mohl být způsob jak se začít vracet k mým mnohem hlubším kořenům pomocí věcí jako Living Sacrifice a Execution Style. To byly songy plné trashe a vracely mě do éry Arise.

Začali jste na Prophecy víc experimentovat se světovou muzikou?

Bylo spousta skvělého materiálu pro Prophecy. Odjel jsem do Srbska a narazil na dub reggae hardcore kapelu pojmenovanou Eyes Burn a dali mi na turné demo. Když jsem to cédo slyšel, zamiloval jsem se. Měli malé studio v Bělehradu, tak jsem tam letěl napsal s nimi píseň Moses. Byla to zabijárna a jen já s nimi a týpek hrál na trombón a to bylo naprosto neuvěřitelný.

Trumpety na Moses skoro zní jako zkreslené syntezátorem.

Bylo fajn experimentovat v jiné zemi. On (Nemanja "Kojot" Kojic) se přátelil s jedním profesorem hudby z Belehradu, což byl starší chlap, který měl tyhle staré nástroje vyrobené z kůže a všechny možné dudy a flétny a podobně z období středověku. Všechno to přinesl (Ljubomir Dimitrijeviae) do studia a nechal jsem ho hrát do už nahraného materiálu a on hrál na všechny ty podivný dudy a flétny a ty šílený blbosti. S tím klukem to byla pro mě fajn zkušenost.

Prophecy tedy byla skutečně první nahrávka Soulfly, kdy jsi začal expandovat do jiných stylů?

Jo, další věc, kterou Soulfly udělaly, byl dotek do světové muziky. Byla to další novinka na albu. Všechno počínaje artworkem judského lva pořízeného v Monument Valley. Pak jsme ve Valley natočili video k Prophecy, v zemi Navajů. Navajové milují metal a milují Soulfly a dovolili nám vstoupit na posvátnou půdu. Řekli: "Natočte to kde chcete. Toto místo je vaše - je to váš dům." Chlape, bylo to úžasný. Fakt se mi líbí fotka na zadní straně Prophecy, kde stojím s kapucí v Monument Valley a vypadám jako prorok. Tohle album jsem měl rád a pořád patří mezi mé oblíbené od Soulfly. Myslím, že jsme tím našli novou invenci. Začali jsme od začátku a dodali Soulfly novou krev.

Šířil jsi světovou hudbu i na Dark Ages?

Jo, dostal jsem ten nápad znovu a šel jsem po něm. Řekl jsem: "Jedem do Ruska a Turecka" a všechny místa jsem projel sám s manželkou. Jen jsme tam jeli a nahráli, co jsme mohli. Pracoval jsem v Rusku s některými hudebníky a oni vzal balalaikas (?) a dali k tomu divný věci. Ve Francii mi dodal jeden týpek s dub skupiny, kterej hrál na akustiku, parádní materiál pro Soulfly V. V Turecku jsem pak našel další materiál. Nebylo to nic úplně muzikálního, ale oni byli hlavně fixovaní na katedrálu v Hagia Sophia a jejich hluk zněl skvěle, tak jsem si to nahrál na DAT a to bylo všechno, co jsem tam získal. Věc, kterou jsem tam našel byla skvělá, zvuk opravovaného kostela. Znělo to téměř jako zvony a to je to, co je slyšet v jedný skladbě.


Normálně nahráváš takovéto věci na DAT?

Tak, používám DAT a někdy MiniDisc. Teď je to čím dál snadnější, protože můžeš nahrávat na telefon. A umí to skvěle. Mobil ještě nemám, ale přemýšlím, že si ho pořídím, abych mohl snadněji nahrávat ty sračky. Ale pořád mám DAT a a beru ho všude, kam můžu.

Dark Ages byl také návrat k tvrdším kořenům Soulfly.

Na jednu stranu tam byly opravdu drsný věcí jako Babylon a I And I, který byly těžce zabijácký.

Carved Inside?

Jasně, Carved Inside a Arise Again. Corrosion Creeps je super nářez. Vlastně tenhle song byl věnován Chuckovi (Schuldiner) z Death, protože jsme se v tý době dozvěděli o jeho smrti a ten riff je naprosto podle Death a celá věc je jemu věnovaná.

Byly ale i další špatné věci, které se odehráli na pozadí nahrávání tohoto alba.
Album zasáhly dvě tragedie. Ještě Dimebag a to přišlo právě, když jsem byl ve studiu. Jednou jsem šel po nahrávání domů a Glorie na mě: "Slyšel jsi to? Tři kluci z Pantery a Dimebag jsou mrtví!" A já: "Co? To je kurva šílenost." O hodinu později byla reportáže, že nejsou mrtví tři, ale pouze Dimebag. Zastřelili ho. Pomyslel jsem si "kurva, ty vole,to je kurva šílený." Nemohl jsem tomu uvěřit. Bylo to neuvěřitelný pro všechny metly světa. Myslím, že jsme větší šok nikdy nezažili.

Bylo to hrozné.

Bylo to šílený; neuvěřitelný. On byla tak dobrej kluk, člověče. Potkal jsem ho mnohokrát a vždycky se ke mě choval skvěle. Dal mi k narozeninám maskáče, protože věděl, jak je miluju. Vždycky se mě snažil ožrat, i když jsem na turné Soulfly/Pantera nechlastal. (přehnaným hlasem) "Jdeme na panáka, chlape. No tak, Maxi." Odpovídal jsem: "Ty vole, Dime. Už nechlastám." A Dime na to: "To jsou kecy, vole." Chápeš? Nebyl to skvělej kluk?

A další tragedie se stala blíž k domovu, že?

Den na to nám volali ze Srbska, že náš vnuk zemřel. Zmohli jsme se jen na "Co? Co se kurva děje?" Dva lidi ve dvou dnech, který jsme znali; nakonec to inspirovalo název desky. Jako kdyby jsme vstupovali do doby temna. Řekl jsem doma jak jsem přišel na název a že to album tak chci pojmenovat. Chtěl jsem všechno v černým; artwork v černým a tak všechno vůbec. Černá a stříbrná. Cover alba udělal Michael Whelan, kterej dělal klasický věci od Sepultury. Pamatuju si, že měl namalovanou věc pro Sepulturu, co jsem chtěl použít, ale nikdy jsem to neudělal. Jmenovalo se to Apoteoza války a tu sem nakonec použil pro album.

Jaké to bylo navázat znovu kontakt s Michaelem Whelanem?

Zavolal jsem mu a po všech těch letech s ním znova mluvil. "Hej, chlape, tady Max ze Sepultury." A pamatoval si mě. Povídám: "Chtěl jsem se tě zeptat, jestli nemůžu použít tvou Apoteozu války pro obálku nový desky, co jsem nahrál s novou kapelou Souflly?" "Nádhera. Samozřejmě, že to můžeš použít. Bude mi potěšením." Po vydání alba jsem se s Michaelem sešel. Hráli jsme v New Yorku a on přišel na show, bylo to poprvé po těch letech, co jsme se setkali.

Navzdory okolnostem okolo vzniku, máš album Dark Ages v oblibě?

Hodně ho mám rád, byla to hodně silná věc, když vyšla. Nelíbili se mi věci okolo ani důvody proč jsem to tak napsal, protože jsem ztratil dvě vzácný bytosti: Dimebaga a vnuka. Doba ve studiu pro mě byla akorát temnota, která začala těmahle věcma. Ale nahrávka byla sama o sobě silná; a tohle bylo součástí tý síly.

Žádné komentáře:

Okomentovat