17. únor 2012 se mi asi vryje do paměti jako zmagoření maďarského obyvatelstva. Jinak si nedovedu vysvětlit, co se stalo s mou oblíbenou kapelou Ektomorf. Člověk by po dvou letech od povedené desky Redemption očekával placku novou. A také se jí dočkal. Jaké ale bylo zděšení, když jsem viděl název The Acoustic. Vydání posvětila společnost AFM Records. Marně jsem doufal, že si kluci dělají srandu a mají rádi sarkasmus. Přání se nesplnilo a mě nezbývá než se vyrovnat se smíšenými pocity.
Na přicházející
dávku míru a pohody mě mohl připravit single Sea
Of My Misery, který oplýval notnou dávkou
melancholie nebo videoklip k songu To Smoulder, který
vyšel pár dní předtím, to se ale nekonalo.
Sebral jsem odvahu a vrhl se na
poslech. Chlapci nám připravili pět starších pecek
v novém kabátě, pět neobjevených kousků
a dva covery klasických pecek. Začnu těmi covery. Prvním
v pořadí je velmi oblíbená píseň
k předělávání, a to Simple Man od
Lynyrd Skynyrd. Klukům se podařilo skladbu pojmout vcelku
příjemně, a to i se Zoltánovým výrazným
chraplákem. Horší je to ovšem při Folsom Prison
Blues od Johnnyho Cashe. Zní to ode mě sprostě,
ale je to jako záchvat schizofrenika, který nedostal
dávku léků. Zoltán se tu trochu vymyká
vlastní kontrole, kdy z pohodový, příjemný
a až country polohy tlačí na vlastní pilu a kazí
dojem. Snad to bylo dáno jen prožívanými
emocemi, ale omluva to být nemůže.
Co se týče starých
známých pecek jako I´m In Hate či
Redemption, nejsou žádným překvapením.
Nechybí jim nic z toho, jak je všichni známe
z minulosti. Rozdíl je pouze v tom, že není
slyšet elektrika, ale akustika a Farhas trochu ubral na energii.
Možná by těmto kouskům více slušel skutečný
unplugged, tak jak má být.U nově napsaných songů je to
jiná věc. Mají ukolébavý styl a vokál
netlačí, tak jak je tradicí. Občas to voní až
country (do nynějška jsem si myslel, že ho nemám rád).
Tohle je asi nejsilnější stránka celého
projektu. Přesto mi vstávají vlasy hrůzou, když si
představím, že by to kluci zkusili na svých
koncertech, kde stojí černá armáda
dlouhovlasých psychopatů čekajících na žaludek
rvoucí hlasitost repráků a dynamiku písně
lovícího geparda. Možná u táboráku
by to mělo úspěch, ale v hale?
Celá deska je sice příjemným
odlehčením, ale přesto velkým šlápnutím
vedle. Její obsah bych s klidným srdcem i
potěšením uvítal jako bonusový materiál,
ale ne jako samostatnou řadovku. Je ale příjemná věc
vidět i jinou tvář kapely. Je určitě potřeba vidět vývoj
tvorby, ale tohle se mi zdá jako nebezpečná cesta.
Pevně ale doufám, že se v blízké době
objeví placatá kulatá věc s dírkou
uprostřed, která přinese materiál, který mi
urve uši a hlavu.
Maďarský guláš, který
se mi tímto počinem v hlavě uvařil, budu trávit
asi ještě nějakou dobu. Číselné ohodnocení?
5/10
Žádné komentáře:
Okomentovat