RECENZE: VERJNUARMU - Pimmeyvven Ruhtinas

Verjnuarmu - Pimmeyvven Ruhtinas

Vydavatel: Osasto-A

Země: Finsko, Kuopio

Žánr: Death/Folk/Black metal
Datum vydání: 18. dubna, 2012
Počet skladeb: 11
Celkový čas: 43:36 




Tracklist:

01. Pimmeyvven Ruhtinas Palluu (03:28)
02. Pimmeyvven Ruhtinas (03:26)
03. Kalaman Kalopee (02:30)
04. Harmoo Talo (04:14)
05. Helevetin Vehkeet (02:16)
06. Haavvan Takkoo (04:34)
07. Mustan Virran Silta (Live)(Vaenajat Laateilla) (04:20)
08. Kuuven Sylen Syvvyyvessä (Live)(Ruumiit Laateilla) (04:42)
09. Itkuvirsj’ (Live)(Kuolleet Laateeilla) (04:23)
10. Lentava Kalakukko (02:29)
11. Kallavesj’ (07:12)

Finštinu považuji za jeden z nejkrásnějších a nejmelodičtějších jazyků, kterým vládne lidstvo (i když mu vůbec nerozumím a nikdy se ho nenaučím). Stejně tak finskou metalovou muziku považuji za jednu z nejlepších, která se nám nabízí. Proto jsem neváhal, když sem zjistil, že VERJNUARMU vydávají novou desku nazvanou Pimmeyvven Ruhtinas. Protože však tato kapela, pokud vím, není u nás příliš známá, bylo by na místě si ji v krátkosti představit.

Kapela vznikla v roce 2001 ve Finském městě Kuopio. Co se týče stylu, který hrají, tak kytarista Viitakemies tvrdí, že jsou ovlivněni především death metalem, klasickým heavy metalem a folk metalem. V počáteční tvorbě bych se skutečně přikláněl ke death metalu, v té pozdější bych se neváhal použít melodic death metal. Ale víme moc dobře, jak to bývá z řazením skupin do určitých šuplíků. A nečekejte v jejich skladbách všudypřítomnou angličtinu, VERJNUARMU si zakládají na jednom z finských dialektů, zvaný Savo (ne, není to ten čistící prostředek). Jedinou jazykovou výjimku tvoří demo z roku 2004 Laalavat Jouset, které obsahuje intro a čtyři anglicky zpívané skladby.

Tato pětice celou dobu funguje v jediné sestavě, která se skládá z následujících: Puijon Perkele (zpěv), Viitakemies (kytara), Savon Surma (zpěv, kytara), Woema (basa), Musta Savo (zpěv, bubny). Za svou existenci stihli vydat 3 singly (Kurjuuvven Valssi 2005, Itkuvursj´2006, Turja 2010), 3 dema (Verjnuarmu 2002, Verta, voemoo ja viitakkeita 2002, Laalavat Jouset 2004), 3 studiové desky (Muanpiällinen helevetti 2006, Ruatokansan Uamunkoetto 2008, Lohuton 2010) a dnes k této sbírce přidali kompilaci Pimmeyvven Ruhtinas, která je středem našeho zájmu. Datum vydání je k 18. dubnu a je zastřešena mladou nahrávací společností Osasto-A (AJATTARA, TURMIÖN KÄTILÖT), která vznikla v roce 2009.

A nyní bychom se mohli pustit do nově vydané kompilace. Při prvním pohledu na tracklist jsem cítil trochu zklamání, protože nejsem zrovna vyznavačem kompilací nebo živých desek. Co nám tedy tato placka o jedenácti skladbách nabízí? Seznam skladeb obsahuje 5 starších písní, tři live kousky a tři novinky.

Ve chvíli, kdy začala hrát startovací píseň Pimmeyvven Ruhtinas Palluu odkazující v názvu na návrat prince, jsem měl okamžitě pocit, že dotyčný princ vyrval futra ze zdi. Nástup byl tedy s plnou parádou, kde se death nezapře. Po překonání prvotního šoku shledávám tento začátek velmi zdařilým. V dalších fázích písně už se jedná o melodičnost míchanou s tvrdšími party tak, jak jsem od VERJNUARMU zvyklý. První skladba patří mezi tři premiérové písně a za svou podobu se rozhodně nemusí stydět. Pokud tuto partu a finsky zpívající skupiny příliš neznáte, toto by mohla být skladba, která vám vysvětlí, proč mám finštinu tolik v oblibě.

Druhou až pátou stopu kompilace tvoří první nahrávka, kterou kdy skupina vydala. Tady není moc co řešit. Nahrávka pochází z roku 2002 a podle zvuku to nevypadá na to, že by kluci tracky znovu přehrávali. Pokud je někomu bližší pomalejší death metal a zvláště ten, který se zvukem blíží tomu klasickému z přelomu 80. a 90. let, pak se odvážím tvrdit, že nemůže být zklamán. Skladby mají příjemný rytmus a parádní melodii. I když zvuk na první poslech zní nekvalitně, opak je pravdou a každý element je dobře slyšitelný. Za zmínku určitě stojí, že obsažené demo bylo produkováno na vlastní náklady kapely. Píseň Haovvan Takkoo pak pochází ze stejného roku jako věci předchozí, ale z jiné nahrávky (Verta, voemoo ja viitakkeita). Skladba je pomalejší a dala by se nazývat baladou. Zpěvák zde dává větší důraz na melodický zpěv místo growlu, což je poloha, kterou mám na něm nejraději. I riffy znějí mnohem propracovaněji.

Nyní tu máme tři živé tracky. Jak jsem výše zmínil, nejsem těchto věcí přílišným zastáncem, protože ve většině případech mají tyto písně až prabídný zvuk. Občasná skepse se může i vyplatit, protože můžete být mile překvapeni. Neříkám to do větru, protože v tomto případě tomu tak je. Kluci na živo rozhodně umí a kdo má možnost koncertu, neměl by váhat.

No a máme tu poslední dvě písně, které v seznamu skladeb kapely debutují. Lentava Kalakukko. Velmi pozitivně nabytá věc. Na úvod houkání lokomotivy, následně zpěvákovo zvolání (ať už znamená cokoli), podezřele povědomě znějící riff a pak už jen společenská píseň nad půllitrem pěnivého moku, folk jak má být. A jako závěrečnou věc této kompilace máme baladu s názvem Kallavesj´. Není třeba se nad tím nijak zdržovat. Je to jednoduchá rovnice: pomalá skladba + finský jazyk + plouživá melodie + vyhrávající kytara = zážitek.

Pokusil jsem se v této recenzi představit nepříliš známou, ale přesto kvalitní, finskou kapelu. Sice jsem se těšil na naprosto novou desku, ale do ruky se mi dostala „pouhá“ kompilace. I když ve výběru postrádám osvědčené pecky a obsažené demo považuji za mírně nešťastné, nové skladby a retrospektivní pohled mi udělal radost. Na mé poměru vcelku odvážný verdikt, ale 8/10.

ZDE si můžete pomocí streamu poslechnout celé album: